Arboretum Žampach   DŘEVINY DOLNÍHO PARKU

(115)  SMRK PICHLAVÝ  Picea pungens 'Glauca' cv. Průhonice

ZÁKLADNÍ INFORMACE O TOMTO DRUHU:

   Rod smrk (Picea) zahrnuje asi 50 druhů rostoucích převážně v mírném až chladném pásmu celé severní polokoule. Většině druhů se nejlépe daří ve vlhkých, kyselých půdách a ve vlhčím čistém ovzduší, znečištěné ovzduší ne všechny druhy uspokojivě zvládají. Za nejskromnější druhy jsou považovány smrk pichlavý a omorika. Smrky jsou na světlo méně náročné, při větším zastínění však vyholují a již neobrážejí.

    Smrky jsou rychle rostoucí vždyzelené jehličnaté stromy s rovným, až do vrcholu koruny průběžným kmenem, úzce až široce kuželovitou korunou a špičatým vrcholem, větve v pravidelných přeslenech, většinou mírně převisající (na rozdíl od jedlí). Výška některých druhů je až 90 m, věk některých druhů až 800 let. Kořenový systém je, díky většinou zakrnělému kůlovému kořenu a bohatě větveným vedlejším kořenům, pouze mělce pod povrchem rozložený, proto ve větrných polohách trpí některé druhy vývraty.

V jehlicích si mohou být některé druhy smrků a jedlí na první pohled dosti podobné. Rozeznáváme je však v detailu snadno podle toho, že jehlice jedlí přisedají štítkovitě rozšířenou bází přímo na větvičky, kdežto jehlice smrků přisedají na stopkatý listový polštářek, který po opadu jehlic zůstává na větvičce, proto opadaná větvička je drsná. Jehlice většiny druhů smrků jsou navíc na průřezu čtyřhranné, na rozdíl od zploštělých jelic jedlí. Květy jednopohlavné, samčí žlutavé v úžlabí horních jehlic na loňských větévkách, samičí většinou karmínové na konci letorostů nebo loňských větévek. Šišky převislé, nerozpadavé (na rozdíl od vzpřímených rozpadavých šišek jedlí), většinou válcovitého tvaru, opadávají brzy po uzrání na podzim 1.roku nebo vytrvávají několik let na stromě. Většina druhů začíná plodit v 30. až 40.roce.

V parcích arboreta Žampach je smrk zastoupen mnoha svými druhy. Nechybí zde ani jediný náš domácí smrk obecný, ztepilý (Picea abies, excelsa), jehož většina okrasných kultivarů je vysazena zejména v horní části parku. Ve zdejším arboretu můžeme  pozorovat i další druhy rodu smrk (Picea) jako např.:

   Smrk pichlavý  (Picea pungens) - jedná se o strom, který je také odolnějším druhem ke znečištěnému ovzduší a který se může dožít stáří 400 až 600 let, je smrk pichlavý (Picea pungens), původem ze Severní Ameriky (objevený r.1862), dorůstající v domovině až 40 m výšky (u nás 30 m). Příčina zvýšené odolnosti tohoto smrku spočívá v silném ojínění jehlic tlustou vrstvou vosku, která pomáhá mírnit účinky klimaticky náročných podmínek nejen ve Skalistých horách, kde je tento smrk domovem. Jehlice vyrůstající kolem dokola větviček jsoutuhé, pichlavé, pravoúhle odstávající od větvičky (rozměry 20-30 x 1,5 mm). Šištice (5-10 x 2-3 cm), složené ze světlých, tenkých, zvlněných plodní šupin, vytrvávají na stromě do podzimu příštího roku. Zbarvení tohoto smrku je matně zelené až modrošedé, nikoliv stříbrné, jak se mnoho lidí nesprávně domnívá. Stříbřitě zbarvený je jeho vyhledávaný kultivar ´Argentea´, tzv. „stříbrný smrk“, více do modra je pak zbarven kultivar Picea pungens 'Glauca'. V dolním parku též jako cv. Průhonice.

Více  informací o tomto druhu:

FOTOGRAFIE  STROMU:

Picea pungens ´Glauca´ - smrk pichlavý cv.Průhonice (115) - celek

Picea pungens ´Glauca´ - smrk pichlavý cv.Průhonice (115) - jehlice

Více fotografii k tomuto druhu v galerii Arboreta