Arboretum Žampach   DŘEVINY DOLNÍHO PARKU

(111)  SMRK OMORIKA   Picea omorika ´Bautzen´

ZÁKLADNÍ INFORMACE O TOMTO DRUHU:

   Rod smrk (Picea) zahrnuje asi 50 druhů rostoucích převážně v mírném až chladném pásmu celé severní polokoule. Většině druhů se nejlépe daří ve vlhkých, kyselých půdách a ve vlhčím čistém ovzduší, znečištěné ovzduší ne všechny druhy uspokojivě zvládají. Za nejskromnější druhy jsou považovány smrk pichlavý a omorika. Smrky jsou na světlo méně náročné, při větším zastínění však vyholují a již neobrážejí.

    Smrky jsou rychle rostoucí vždyzelené jehličnaté stromy s rovným, až do vrcholu koruny průběžným kmenem, úzce až široce kuželovitou korunou a špičatým vrcholem, větve v pravidelných přeslenech, většinou mírně převisající (na rozdíl od jedlí). Výška některých druhů je až 90 m, věk některých druhů až 800 let. Kořenový systém je, díky většinou zakrnělému kůlovému kořenu a bohatě větveným vedlejším kořenům, pouze mělce pod povrchem rozložený, proto ve větrných polohách trpí některé druhy vývraty.

V jehlicích si mohou být některé druhy smrků a jedlí na první pohled dosti podobné. Rozeznáváme je však v detailu snadno podle toho, že jehlice jedlí přisedají štítkovitě rozšířenou bází přímo na větvičky, kdežto jehlice smrků přisedají na stopkatý listový polštářek, který po opadu jehlic zůstává na větvičce, proto opadaná větvička je drsná. Jehlice většiny druhů smrků jsou navíc na průřezu čtyřhranné, na rozdíl od zploštělých jelic jedlí. Květy jednopohlavné, samčí žlutavé v úžlabí horních jehlic na loňských větévkách, samičí většinou karmínové na konci letorostů nebo loňských větévek. Šišky převislé, nerozpadavé (na rozdíl od vzpřímených rozpadavých šišek jedlí), většinou válcovitého tvaru, opadávají brzy po uzrání na podzim 1.roku nebo vytrvávají několik let na stromě. Většina druhů začíná plodit v 30. až 40.roce.

V parcích arboreta Žampach je smrk zastoupen mnoha svými druhy. Nechybí zde ani jediný náš domácí smrk obecný, ztepilý (Picea abies, excelsa), jehož většina okrasných kultivarů je vysazena zejména v horní části parku. Ve zdejším arboretu můžeme  pozorovat i další druhy rodu smrk (Picea) jako např.:

    Smrk omorika (Picea omorika) je u nás dnes již také velmi rozšířeným druhem smrku, přestože byl objeven na Balkánském poloostrově teprve kolem roku 1890 (Pančičův smrk). Bylo totiž ověřeno, že patří k jedné z nejodolnějších dřevin vůči průmyslovým škodlivinám, včetně „kyselého deště“. Jedná se o poměrně rychle rostoucí strom, 30-35 m vysoký, který se od většiny smrků odlišuje svým úzkým habitem a slabě převislými, na konci vystoupavými větvemi. Další odlišností od většiny smrků jsou na průřezu ploché (10-20 x 1,5-2 mm) jehlice, které hustě poléhají na horní straně větvičky. Drobné šištice 3-6 x 1-1,5 cm zůstávají na stromě až 3 roky. V arboretu se také nacházejí okrasné kultivary tohoto druhu, jako např. Picea omorika ´Bautzen´, výpěstek německých zahradníků s poněkud odlišným habitem od základního druhu, s větvememi více převisajícími.

Více  informací o tomto druhu:

FOTOGRAFIE  STROMU:

                      p ř i p r a v u j e m e

Picea omorika ´Bautzen´ - smrk omorika - celek