text1

Editace
Vyhledávací formulář
Mapa webu
Úvodní stránka
 .: Úvod :: PRIVATE :: Virtuální prohlídky :: Letecké prohlídky :: Web kamera :: Kontakty :.
114706.j 20200729 20200729 20200722 _2020072 20200722 _2020072 114702.j 20200729 _2020072 _2020072 z2020072 20200729 20200729 _2020072 114715.j 20200722 20200722 20200722 20200722 _2020072 20200722 114601.j 20200722
SMRK AJANSKÝ (110) Picea jezoensis Tisk článku    

   

 

Arboretum Žampach

  DŘEVINY DOLNÍHO PARKU


(110)  SMRK AJANSKÝ   Picea jezoensis


ZÁKLADNÍ INFORMACE O TOMTO DRUHU:

   Rod smrk (Picea) zahrnuje asi 50 druhů rostoucích převážně v mírném až chladném pásmu celé severní polokoule. Většině druhů se nejlépe daří ve vlhkých, kyselých půdách a ve vlhčím čistém ovzduší, znečištěné ovzduší ne všechny druhy uspokojivě zvládají. Za nejskromnější druhy jsou považovány smrk pichlavý a omorika. Smrky jsou na světlo méně náročné, při větším zastínění však vyholují a již neobrážejí.

    Smrky jsou rychle rostoucí vždyzelené jehličnaté stromy s rovným, až do vrcholu koruny průběžným kmenem, úzce až široce kuželovitou korunou a špičatým vrcholem, větve v pravidelných přeslenech, většinou mírně převisající (na rozdíl od jedlí). Výška některých druhů je až 90 m, věk některých druhů až 800 let. Kořenový systém je, díky většinou zakrnělému kůlovému kořenu a bohatě větveným vedlejším kořenům, pouze mělce pod povrchem rozložený, proto ve větrných polohách trpí některé druhy vývraty.

V jehlicích si mohou být některé druhy smrků a jedlí na první pohled dosti podobné. Rozeznáváme je však v detailu snadno podle toho, že jehlice jedlí přisedají štítkovitě rozšířenou bází přímo na větvičky, kdežto jehlice smrků přisedají na stopkatý listový polštářek, který po opadu jehlic zůstává na větvičce, proto opadaná větvička je drsná. Jehlice většiny druhů smrků jsou navíc na průřezu čtyřhranné, na rozdíl od zploštělých jelic jedlí. Květy jednopohlavné, samčí žlutavé v úžlabí horních jehlic na loňských větévkách, samičí většinou karmínové na konci letorostů nebo loňských větévek. Šišky převislé, nerozpadavé (na rozdíl od vzpřímených rozpadavých šišek jedlí), většinou válcovitého tvaru, opadávají brzy po uzrání na podzim 1.roku nebo vytrvávají několik let na stromě. Většina druhů začíná plodit v 30. až 40.roce.

V parcích arboreta Žampach je smrk zastoupen mnoha svými druhy. Nechybí zde ani jediný náš domácí smrk obecný, ztepilý (Picea abies, excelsa), jehož většina okrasných kultivarů je vysazena zejména v horní části parku. Ve zdejším arboretu můžeme  pozorovat i další druhy rodu smrk (Picea) jako např.:

 

   Smrk ajanský (Picea jezoensis)  je přirozeně rozšířen v Japonsku, a to na ostrovech Honšú a Hokkaidó, dále se vykytuje na Kurilských ostrovech, ruském dálném východě (Sachalin, centrální Kamčatka, Ussurijská oblast), přesahuje i do Severní Koreje a do severovýchodní Číny (Chej-lung-ťiang, Ťi-lin, Vnitřní Mongolsko). Ve své domovině je to důležitá dřevina, která je v lesnictví ceněna pro kvalitní dřevo. Ve střední Evropě se s ním setkáme jen výjimečně v arboretech.
   Jedná se o strom, který v domovině dorůstá až 50 m výšky a průměru kmene až 1,5 m. Borka je nejdříve hnědá a hladká, později tmavě hnědá, nepravidelně šupinatá nebo rozpraskaná. Koruna je většinou pyramidální až široce kuželovitá, větvičky mají žlutavou později až žlutohnědou barvu, jsou lysé až řídce pýřité. Jehlice jsou na průřezu zploštělé, trochu zakřivené, asi 1−2,5 cm dlouhé a 1,5–2 mm široké, na vrcholu špičaté až zašpičatělé. Samičí šišky jsou za zralosti hnědé nebo žlutohnědé, podlouhle válcovité až úzce vejčité, asi 3–7 cm dlouhé a asi 2–3,5 cm široké. Šupiny samičích šišek jsou za zralosti vejčitě podlouhlé až kosočtverečné, nejširší uprostřed, na vrcholu často nahoru zahnuté, asi 12 mm dlouhé a 7–8 mm široké, okraje jsou nepravidelně jemně zoubkované, vrchol je téměř uťatý až zaokrouhlený. Semena s křídlem asi 6–10 cm dlouhá.


Více  informací o tomto druhu:

SMRK PICEA

FOTOGRAFIE  STROMU:

Picea jezoensis - smrk ajanský (110) - celek


Více fotografii k tomuto druhu v galerii Arboreta