text1

Editace
Vyhledávací formulář
Mapa webu
Úvodní stránka
 .: Úvod :: PRIVATE :: Virtuální prohlídky :: Letecké prohlídky :: Web kamera :: Kontakty :.
IMG_2020 IMG_2020 IMG_2020 IMG_2020 __4877-9 83EA-BEC _46D2-A2 ___IMG_2 IMG_2020 34118D85 IMG_2020 4C26-AA6 IMG_2020 _IMG_202 IMG_2020 CEC051E1 IMG_2020 __IMG_20 __IMG_20 IMG_2020
SMRK SCHRENKŮV (105) Picea schrenkiana Tisk článku    

   

 

Arboretum Žampach

  DŘEVINY DOLNÍHO PARKU


(105)  SMRK SCHRENKŮV  Picea schrenkiana


ZÁKLADNÍ INFORMACE O TOMTO DRUHU:

   Rod smrk (Picea) zahrnuje asi 50 druhů rostoucích převážně v mírném až chladném pásmu celé severní polokoule. Většině druhů se nejlépe daří ve vlhkých, kyselých půdách a ve vlhčím čistém ovzduší, znečištěné ovzduší ne všechny druhy uspokojivě zvládají. Za nejskromnější druhy jsou považovány smrk pichlavý a omorika. Smrky jsou na světlo méně náročné, při větším zastínění však vyholují a již neobrážejí.

    Smrky jsou rychle rostoucí vždyzelené jehličnaté stromy s rovným, až do vrcholu koruny průběžným kmenem, úzce až široce kuželovitou korunou a špičatým vrcholem, větve v pravidelných přeslenech, většinou mírně převisající (na rozdíl od jedlí). Výška některých druhů je až 90 m, věk některých druhů až 800 let. Kořenový systém je, díky většinou zakrnělému kůlovému kořenu a bohatě větveným vedlejším kořenům, pouze mělce pod povrchem rozložený, proto ve větrných polohách trpí některé druhy vývraty.

V jehlicích si mohou být některé druhy smrků a jedlí na první pohled dosti podobné. Rozeznáváme je však v detailu snadno podle toho, že jehlice jedlí přisedají štítkovitě rozšířenou bází přímo na větvičky, kdežto jehlice smrků přisedají na stopkatý listový polštářek, který po opadu jehlic zůstává na větvičce, proto opadaná větvička je drsná. Jehlice většiny druhů smrků jsou navíc na průřezu čtyřhranné, na rozdíl od zploštělých jelic jedlí. Květy jednopohlavné, samčí žlutavé v úžlabí horních jehlic na loňských větévkách, samičí většinou karmínové na konci letorostů nebo loňských větévek. Šišky převislé, nerozpadavé (na rozdíl od vzpřímených rozpadavých šišek jedlí), většinou válcovitého tvaru, opadávají brzy po uzrání na podzim 1.roku nebo vytrvávají několik let na stromě. Většina druhů začíná plodit v 30. až 40.roce.

V parcích arboreta Žampach je smrk zastoupen mnoha svými druhy. Nechybí zde ani jediný náš domácí smrk obecný, ztepilý (Picea abies, excelsa), jehož většina okrasných kultivarů je vysazena zejména v horní části parku. Ve zdejším arboretu můžeme  pozorovat i další druhy rodu smrk (Picea) jako např.:

 

   Smrk Schrenkův  (Picea schrenkiana) - jedná se o strom, který dorůstá až 60 m výšky a průměru kmene až 2 m. Borka je tmavě hnědá, v dospělosti rozpraskaná do šupin. Větvičky jsou převislé, mají v prvním a druhém roce žlutošedou až žlutou barvu, později jsou tmavě šedé, lysé nebo pýřité. Jehlice jsou na průřezu široce kosočtverečné, asi 2,5–3 cm dlouhé a asi 1,5 mm široké, na vrcholu špičaté. Samičí šišky jsou jako nezralé zelené nebo purpurové, za zralosti purpurově až tmavě hnědé, válcovité až válcovitě podlouhlé, za zralosti jsou asi 6–11,3 cm dlouhé a asi 2,5–3,5 cm široké. Šupiny samičích šišek jsou za zralosti trojúgelníkovitě obvejčité, asi 1,2–2 mm dlouhé a asi 1,3–1,8 mm široké, na vrcholu zaokrouhlené. Semena mají křídla asi 12–13 mm dlouhá.
    Smrk Schrenkův je přirozeně rozšířen ve velehorách Asie, především v pohoří Ťan-šan, izolovaně i severní Pamír, a to v SZ Číně (provincie Sin-ťiang), dále Kazachstán a Kyrgyzstán. Roste v horských lesích v nadmořských výškách 1200-3500 m n. m. Ve střední Evropě se s ním potkáme jen v některých  v arboretech.


Více  informací o tomto druhu:

SMRK PICEA

Picea schrenkiana - smrk Schrenkův (105) - celek 

Picea schrenkiana - smrk Schrenkův - celek