Arboretum Žampach   DŘEVINY DOLNÍHO PARKU

(105)  SMRK SCHRENKŮV  Picea schrenkiana

ZÁKLADNÍ INFORMACE O TOMTO DRUHU:

   Rod smrk (Picea) zahrnuje asi 50 druhů rostoucích převážně v mírném až chladném pásmu celé severní polokoule. Většině druhů se nejlépe daří ve vlhkých, kyselých půdách a ve vlhčím čistém ovzduší, znečištěné ovzduší ne všechny druhy uspokojivě zvládají. Za nejskromnější druhy jsou považovány smrk pichlavý a omorika. Smrky jsou na světlo méně náročné, při větším zastínění však vyholují a již neobrážejí.

    Smrky jsou rychle rostoucí vždyzelené jehličnaté stromy s rovným, až do vrcholu koruny průběžným kmenem, úzce až široce kuželovitou korunou a špičatým vrcholem, větve v pravidelných přeslenech, většinou mírně převisající (na rozdíl od jedlí). Výška některých druhů je až 90 m, věk některých druhů až 800 let. Kořenový systém je, díky většinou zakrnělému kůlovému kořenu a bohatě větveným vedlejším kořenům, pouze mělce pod povrchem rozložený, proto ve větrných polohách trpí některé druhy vývraty.

V jehlicích si mohou být některé druhy smrků a jedlí na první pohled dosti podobné. Rozeznáváme je však v detailu snadno podle toho, že jehlice jedlí přisedají štítkovitě rozšířenou bází přímo na větvičky, kdežto jehlice smrků přisedají na stopkatý listový polštářek, který po opadu jehlic zůstává na větvičce, proto opadaná větvička je drsná. Jehlice většiny druhů smrků jsou navíc na průřezu čtyřhranné, na rozdíl od zploštělých jelic jedlí. Květy jednopohlavné, samčí žlutavé v úžlabí horních jehlic na loňských větévkách, samičí většinou karmínové na konci letorostů nebo loňských větévek. Šišky převislé, nerozpadavé (na rozdíl od vzpřímených rozpadavých šišek jedlí), většinou válcovitého tvaru, opadávají brzy po uzrání na podzim 1.roku nebo vytrvávají několik let na stromě. Většina druhů začíná plodit v 30. až 40.roce.

V parcích arboreta Žampach je smrk zastoupen mnoha svými druhy. Nechybí zde ani jediný náš domácí smrk obecný, ztepilý (Picea abies, excelsa), jehož většina okrasných kultivarů je vysazena zejména v horní části parku. Ve zdejším arboretu můžeme  pozorovat i další druhy rodu smrk (Picea) jako např.:

   Smrk Schrenkův  (Picea schrenkiana) - jedná se o strom, který dorůstá až 60 m výšky a průměru kmene až 2 m. Borka je tmavě hnědá, v dospělosti rozpraskaná do šupin. Větvičky jsou převislé, mají v prvním a druhém roce žlutošedou až žlutou barvu, později jsou tmavě šedé, lysé nebo pýřité. Jehlice jsou na průřezu široce kosočtverečné, asi 2,5–3 cm dlouhé a asi 1,5 mm široké, na vrcholu špičaté. Samičí šišky jsou jako nezralé zelené nebo purpurové, za zralosti purpurově až tmavě hnědé, válcovité až válcovitě podlouhlé, za zralosti jsou asi 6–11,3 cm dlouhé a asi 2,5–3,5 cm široké. Šupiny samičích šišek jsou za zralosti trojúgelníkovitě obvejčité, asi 1,2–2 mm dlouhé a asi 1,3–1,8 mm široké, na vrcholu zaokrouhlené. Semena mají křídla asi 12–13 mm dlouhá.
    Smrk Schrenkův je přirozeně rozšířen ve velehorách Asie, především v pohoří Ťan-šan, izolovaně i severní Pamír, a to v SZ Číně (provincie Sin-ťiang), dále Kazachstán a Kyrgyzstán. Roste v horských lesích v nadmořských výškách 1200-3500 m n. m. Ve střední Evropě se s ním potkáme jen v některých  v arboretech.

Více  informací o tomto druhu:

Picea schrenkiana - smrk Schrenkův (105) - celek