text1

Editace
Vyhledávací formulář
Mapa webu
Úvodní stránka
 .: Úvod :: PRIVATE :: Virtuální prohlídky :: Letecké prohlídky :: Web kamera :: Kontakty :.
114706.j 20200729 20200729 20200722 _2020072 20200722 _2020072 114702.j 20200729 _2020072 _2020072 z2020072 20200729 20200729 _2020072 114715.j 20200722 20200722 20200722 20200722 _2020072 20200722 114601.j 20200722
SMRK ZTEPILÝ (103) Picea abies Tisk článku    

   

 

Arboretum Žampach

  DŘEVINY DOLNÍHO PARKU


(103)  SMRK ZTEPILÝ  Picea abies


ZÁKLADNÍ INFORMACE O TOMTO DRUHU:

   Rod smrk (Picea) zahrnuje asi 50 druhů rostoucích převážně v mírném až chladném pásmu celé severní polokoule. Většině druhů se nejlépe daří ve vlhkých, kyselých půdách a ve vlhčím čistém ovzduší, znečištěné ovzduší ne všechny druhy uspokojivě zvládají. Za nejskromnější druhy jsou považovány smrk pichlavý a omorika. Smrky jsou na světlo méně náročné, při větším zastínění však vyholují a již neobrážejí.

    Smrky jsou rychle rostoucí vždyzelené jehličnaté stromy s rovným, až do vrcholu koruny průběžným kmenem, úzce až široce kuželovitou korunou a špičatým vrcholem, větve v pravidelných přeslenech, většinou mírně převisající (na rozdíl od jedlí). Výška některých druhů je až 90 m, věk některých druhů až 800 let. Kořenový systém je, díky většinou zakrnělému kůlovému kořenu a bohatě větveným vedlejším kořenům, pouze mělce pod povrchem rozložený, proto ve větrných polohách trpí některé druhy vývraty.

V jehlicích si mohou být některé druhy smrků a jedlí na první pohled dosti podobné. Rozeznáváme je však v detailu snadno podle toho, že jehlice jedlí přisedají štítkovitě rozšířenou bází přímo na větvičky, kdežto jehlice smrků přisedají na stopkatý listový polštářek, který po opadu jehlic zůstává na větvičce, proto opadaná větvička je drsná. Jehlice většiny druhů smrků jsou navíc na průřezu čtyřhranné, na rozdíl od zploštělých jelic jedlí. Květy jednopohlavné, samčí žlutavé v úžlabí horních jehlic na loňských větévkách, samičí většinou karmínové na konci letorostů nebo loňských větévek. Šišky převislé, nerozpadavé (na rozdíl od vzpřímených rozpadavých šišek jedlí), většinou válcovitého tvaru, opadávají brzy po uzrání na podzim 1.roku nebo vytrvávají několik let na stromě. Většina druhů začíná plodit v 30. až 40.roce.

V parcích arboreta Žampach je smrk zastoupen mnoha svými druhy. Nechybí zde ani jediný náš domácí smrk obecný, ztepilý (Picea abies, excelsa), jehož většina okrasných kultivarů je vysazena zejména v horní části parku. Smrk z

      Smrk ztepilý, obecný (Picea abies, excelsa) je schopen dorůst výšky 50 až 70 m a průměru kmene až 2 m a je tak nejvyšším domácím stromem v Evropě. Dožívá se i přes 500 let. Původně se vyskytoval pouze v horských a podhorských oblastech, dnes ho nacházíme i v nižších polohách, kam byl vysazován díky své velmi rychlé produkci dřevní hmoty. Vyžaduje však vláhu a čisté ovzduší. Jeho habitus je lehce závojovitý, protáhle přišpičatělé jehlice (10-25 mm dlouhé) vytrvávají kolem 8 let. Válcovité šištice (8-16 x 3-4 cm) mají tuhé plodní šupiny.

     Právě z tohoto druhu je vyšlechtěno nejvíce okrasných kultivarů lišících se zejména habitem a barvou jehlic. Ve zdejším parku patří k nejzajímavějším zejména kultivar ´Acrocona´, v dospělosti max. 5 m vysoký, který má všechny větve podél kmene často až k zemi splývající, ne však ke kmeni přitisklé, s monstrózními šišticemi na koncích výhonů.Podobný charakter růstu má i 5-10 m dorůstající kultivar ´Inversa´, jehož taktéž podél kmene splývající větve jsou však ke kmeni výrazně přitisklé. Poněkud nepravidelnou korunu s různě dlouhými větvemi v obloucích převisajícími má až 10 m dorůstající kultivar s krátkými jehlicemi ´Rothenhaus´. Ozdobou parku jsou i kultivary tzv. „hadích smrků“ ´Cranstonii´ a ´Virgata´, charakteristické řídkou korunou a hadovitě propletenými větvemi s na koncích větví nahloučenými větvičkami. Někdy je k hadím smrkům přiřazovaný kultivar ´Viminalis´, který má základní větve i mírně vystoupavé, však dále málo rozvětvené a dlouze záclonovitě nící.

 

    Pro svou rychlost růstu a nenáročnost byly smrky dlouho pěstovány jako monokultura, takovéto lesy však působí neutěšeně a mrtvě, protože v nich chybí přirozená rovnováha. Tím jsou náchylnější k různým chorobám a škůdcům. Smrkové dřevo má široké uplatnění ve stavebnictví, nábytkářství a výrobě papíru.Pro naše předky byl smrk stromem ochranným, přebíral na sebe lidské nemoci a ztělesňoval ženský aspekt jako strom života a mateřství. I stromová svatyně Germánů byl smrk, byl poražen v dobách šíření křesťanství. Jediný strom dokáže denně vyprodukovat až 7000 l kyslíku, což je množství, které spotřebuje za den asi padesát lidí. Jako léčivá rostlina působí smrk proti dně, revmatismu, nachlazení a kašli. Smrkový med je nejen velmi chutný, ale zároveň pomáhá proti kašli, chřipce a nachlazení.


Více  informací o tomto druhu:

SMRK PICEA

FOTOGRAFIE  KEŘE:

                      p ř i p r a v u j e m e

 

Více fotografii k tomuto druhu v galerii Arboreta