Rod vrba (Salix) je rodem velmi obsáhlým, což potvrzuje jeho 300 – 600 druhů rozšířených téměř po celé zeměkouli mimo Austrálie a Nového Zélandu, s těžištěm výskytu v mírném až subarktickém pásmu severní polokoule. Tento velký počet nejen druhů botanických, ale i jejich kříženců, znesnadňuje druhové určení.

Jedná se o dvoudomé opadavé keře, keříky i stromy o rozměrech od sotva několika centimetrů plazivých druhů po i více než 30 m druhů stromových.

Listy mají vrby střídavě postavené, většinou kopinaté, s okrajem pilovitým nebo celokrajným. Květy jsou uspořádány ve vzpřímených jehnědách (známé „kočičky“), ojediněle i ohnutých.  Plodem jsou dvouchlopňové tobolky se 2 až 32 semeny. Jednotlivé druhy lze rozdělit do skupin dle tvaru listů na tzv. úzkolisté a širokolisté vrby.

 

   * Do skupiny tzv. úzkolistých vrb můžeme zařadit většinu druhů vysazovaných v našich okrasných zahradách a parcích. V naší volné přírodě je zejména podél vodotečí hojně rozšířená stromová vrba bílá (Salix alba). Často se setkáváme také s jejím „smutečním“ kultivarem ´Tristis´, který bývá vysazován na břehy rybníků a je výrazný svými tenkými, převislými, světle žlutými větvičkami. 

    Za jednu z nejkrásnějších "smutečních" vrb lze označit vrbu lesklou (Salix lucida), pocházející ze Severní Ameriky, která ve zdejším parku roste v lokalitě „u rybníčku“. Vytváří většinou keř široce vystoupavého vzrůstu, vzdušně a lehce stavěný, někdy až strom se široce kulovitou korunou o výšce do 5 m. Výrazné jsou jak její 3 – 7 cm dlouhé, zlatožluté jehnědy, které vyrůstají až na olistěných větvičkách, tak celou sezónu její 6 – 14 cm dlouhé, oboustranně lesklé, nápadně špičaté listy. Velmi krásné jsou také převislé větvičky této vrby, které jsou tmavě zbarvené s bílým ojíněním.

Více  informací o tomto druhu: