text1

Editace
Vyhledávací formulář
Mapa webu
Úvodní stránka
 .: Úvod :: PRIVATE :: Virtuální prohlídky :: Letecké prohlídky :: Web kamera :: Kontakty :.
IMG_2534 IMG_9401 IMG_9565 IMG_9444 IMG_2479 IMG_2489 IMG_9522 IMG_2538 IMG_9571 IMG_9409 IMG_9560 IMG_2430 IMG_2473 IMG_9492 IMG_2516 IMG_2552 IMG_2421 IMG_2460 IMG_2501 IMG_9490 IMG_9427 IMG_9437 IMG_9466 IMG_9439 IMG_9568 IMG_2499 IMG_9539 IMG_2527 IMG_2449 IMG_9434 IMG_2411 IMG_9404 _IMG_254 _IMG_254 IMG_9555 IMG_9441 IMG_9557 IMG_2467 IMG_2496 IMG_9472 IMG_9432 IMG_9475 IMG_2416 IMG_9573 IMG_9515 10410482 IMG_2456 IMG_9569 IMG_2486 IMG_9480 IMG_9485 IMG_2445 IMG_2549 IMG_9428
Více z archeologického záchraného průzkumu Tisk článku    


Přejít na hlavní článek :: hradní kopec se zříceninou hradu Žampach z konce 13. stol. (vrch 545,7 m.n.m.) ::



Mgr. M. Cejpová, Východočeské muzeum v Pardubicích   Dokument Z archeologických nálezů 1991 - 2000

Z archeologického záchraného průzkumu hradu Žampach    Fotografie archelogických nálezů - zde  


VSTUP  DO ARCHIVU S FOTODOKUMENTACÍ ARCHELOGICKÉHO PRŮZKUMU - ZDE  


 

    Záchranný výzkum hradu Žampach vyvolaly opravy hradu a přístupové cesty na hrad, které prováděla Obec Žampach v letech 1991 – 2000. Výzkum probíhal jako předstihový bezprostředně před započetím oprav a pokračoval jako dozor během vlastních stavebních prací.

 

 

    Opravy hradu se zaměřily na 3 nejohroženější místa na hradě:

1) Objekt na předhradí v sousedství pozůstatků hradního pivovaru, který byl trvale narušován hledači pokladů, protože se zde už na povrchu terénu nacházelo velké množství střepů středověké keramiky.

2) Mohutný opěrák v jádře hradu, jehož statická porucha při patě hradní skály je zachycena již na ilustraci v knize Hrady, zámky a tvrze království českého (díl II., str. 127) profesora Augusta Sedláčka, vydané roku 1883. ilustrace - zbytky hradeb 

3) Ruina hradního paláce v jádře hradu.

   Souběžně s těmito opravami proběhly i drobnější akce na vstupním objektu do hradního jádra a na tzv. Bílé věži na předhradí.

 

    Objekt na předhradí v sousedství pozůstatků hradního pivovaru se jevil jako prohlubenina na místě zříceného sklepa obr. 1-3. Na jednom místě se rýsoval obnažený líc opukového, zřejmě na jíl kladeného zdiva obr. 4-5. Výzkum zde proběhl v letech 1991 a 1992. V roce 1991 byla provedena sonda vedená od cesty procházející předhradím směrem do pravděpodobného středu objektu, tj. ve směru sever – jih. Sonda zachytila obvodovou zeď objektu a další dvě soustředně uspořádané zdi uvnitř obr. 6. Dno objektu bylo zasekané do skály pod úroveň okolního terénu, ve střední části ještě dále snížené. Obvodová zeď byla na maltu, měla pískovcové líce a mezi nimi lité zdivo z místního kamene. Vnitřní zdi byly z  opukového kamene spojovaného jílem. V prostoru mezi obvodovou zdí a střední opukovou zdí se dochovala původní nenarušená archeologická situace. Vnitřní líc obvodového zdiva a dno byly přetaženy silnou izolační vrstvou jílu, na níž se na několika místech dochovaly tahy prstů lidí, kteří výmaz prováděli. Výmaz končil rovnou linií asi 10 – 15 cm před střední opukovou zdí, která byla založena na skalním dně objektu. Na základě výsledků výzkumu v roce 1991 byl v roce 1992 vybrán střed objektu a prostor mezi oběma opukovými zdmi obr. 11, tedy prostor, kde se nedochovaly archeologické vrstvy, ale bylo zde velké množství keramických střepů v druhotném uložení. Z uličky mezi opukovými zdmi vedl ve skále vysekaný kanálek obr. 17 do prohlubeniny zasekané ve středním prostoru obr. 12-16, který dokonale odváděl vodu (to se potvrdilo po výzkumu). Prostor mezi oběma opukovými zdmi a ve středu objektu obsahoval velké množství keramických střepů v druhotném uložení.

 

   Objekt s největší pravděpodobností vznikl jako hradní cisterna. Nasvědčuje tomu především užití jílového izolačního výmazu. Vzhledem k tomu, že se archeologické vrstvy dochovaly pouze v jeho části, je složité určit jeho stavební vývoj. Nedotažení jílové vrstvy až k líci střední opukové zdi spíše nasvědčuje tomu, že opukové zdi byly do objektu vestavěny dodatečně při změně jeho funkce na pivovarskou lednici. Při této přestavbě byl kvůli tepelné izolaci zasypán prostor mezi obvodovou a střední opukovou zdí a vytesán kanálek z prostoru mezi opukovými zdmi do střední prohlubeniny. Prostor byl vyspádovaný ke kanálku tak, aby odváděl vlhkost. To by nemělo smysl, pokud by objekt sloužil jako cisterna. Je pravděpodobné, že v úzkém, komunikačně nepoužitelném prostoru mezi opukovými zdmi obr. 8  byl uložen led, který chladil pivo uskladněné ve středu objektu. Otázkou je, jak se do vnitřního prostoru cisterny – lednice dostalo velké množství keramických střepů. Tyto střepy byly jak omleté, tak s ostrými lomy a byly evidentně v druhotném uložení. Podle pamětníků se za hraběnky Anny Gustavy Lützovové pravidelně na hradě shrabovalo listí a uklízelo. Je možné, že sem jako do příhodné prohlubeniny sypali pracovníci listí a s ním i střepy, které uvolnili z povrchu terénu při hrabání.

 

   Po ukončení archeologického výzkumu byl celý vykopaný prostor zasypán materiálem bez střepů, aby už nic nesvádělo návštěvníky ke kopání. Část obvodové zdi objektu, která byla viditelná v úseku u cesty již před výzkumem, byla opravená a její povrch byl zadrnovaný obr. 18-22.

 

 

   Mohutný opěrák v jádře hradu obezdívá skálu hluboko pod úroveň nádvoří hradního jádra. Vážná statická porucha byla právě v jeho spodní části v místě, kde zeď nasedá přímo na skálu, takže nemá žádné základy. Lícové zdivo tvořené pískovcovými kvádry chybělo jak na čelní straně opěráku, tak na bocích, kde bylo poškození ještě větší než v čele. Narušené bylo i vnitřní lité zdivo obr. 23-38. Hrozilo, že se celý mohutný blok zdiva utrhne a zřítí. Proto bylo chybějící zdivo doplněné do původního stavu. Jako materiál na zdění byly použité  pískovcové kvádry ze zrušené ohradní zdi žampašského zámku, které s největší pravděpodobností pocházejí právě z hradu obr. 39-40. Žampach byl, podobně jako řada dalších zřícenin, využíván jako zdroj stavebního materiálu pro stavby v jeho okolí.. Při dozdívání bylo rovněž opraveno spárování celého opěráku.

 

 

   V rámci opravy bylo třeba vyřešit také zabezpečení horní části opěráku, která se svažovala směrem ven a návštěvníkům hradu zde hrozil pád dolů. Proto byla koruna zdiva opěráku mírně nadezděna tak, aby na povrchu opěráku byla rovina, a bylo zde osazeno kované zábradlí obr. 47. Před nadezděním koruny zdiva a úpravou povrchu opěráku zde byl proveden záchranný výzkum, který zjistil v opěráku na úrovni nádvoří jádra vnitřní prostor obr. 41-46.

 

 

   Z hradního, původně zřejmě dvoutraktového paláce se v hradním jádru dochovala valeně zaklenutá místnost. Západní vstup do této prostory byl v roce 1991 na své jižní straně staticky narušený, a proto bylo ještě v tomto roce provedeno jeho zajištění obr. 48-49.

 

 

   Další akcí bylo odizolování klenby a statické zajištění klenebních zásypů. Valená klenba nemá dochovaná čela. Destrukční vrstvy uložené na klenbě i původní klenební zásypy pod nimi byly narušovány pohybem návštěvníků a splavovány srážkovou vodou obr. 53. Hrozilo odkrytí rubu klenby. Ztenčeným zásypem protékalo stále více vody do klenby a bylo nebezpečí, že by klenbu mohl v zimních měsících narušit led. Proto se přistoupilo k zajištění prostoru na klenbě a klenebních zásypů. Projekt na konzervaci zdiva zpracovala firma MURUS, s.r.o. První etapou bylo provedení předstihového výzkumu. Prostor byl rozdělen do čtyř sond označených A,B,C a D obr. 58-73. Ve střední části zkoumaného prostoru se nacházel již nefunkční trigonometrický bod, k jehož zrušení jsme dostali souhlas obr. 53, 61-62. Dalším novodobým zásahem byly kamenné základy rozhleden rozhledna v roce 1902rozhledna v roce 1939 (archivní fotografie).

 

 

   Výzkum klenebního zásypu paláce odhalil daleko větší využití cihel ve zdivu paláce obr. 58-60, než bylo zřejmé při povrchovém průzkumu. V zásypu se objevily 2 bloky převážně cihlového zdiva na maltu obr. 70-73, které pocházejí z vyšších pater paláce.

 

 

    Archeologické nálezy z tohoto výzkumu jsou uloženy ve sbírce Východočeského muzea v Pardubicích. Tvoří je především zajímavý soubor kachlů pocházející nejméně z dvojích kachlových kamen, které vytápěly obytné prostory paláce. Pozoruhodný je také nález drobného tyglíku, který byl dle rozboru provedeného doc. Ing. Karlem Venturou, CSc. z katedry analytické chemie fakulta chemicko-technologické Univerzity Pardubice, na svém vnitřním povrchu prokazatelně obsahuje částice slitiny stříbra a zlata. 

 

 

   Na archeologický výzkum bezprostředně navázaly stavební práce, v rámci kterých byl rub klenby izolován vrstvou jílu překrytého geotextilií. Chybějící čela klenby byla v části nad klenbou nahrazena  odstupňovanou zdí z pískovcových kvádrů, do níž byly zazděny plastové děrované drenážní trubky (tzv. husí krky) obr. 74 a prostor mezi zdmi byl zasypán obr. 75-76. Zdi zabraňují splachování zásypu na klenbě, drenážní trubky odvádějí srážkovou vodu. Ústupky na obou zdech byly zadrnovány, aby se úprava co nejvíce opticky spojila s okolím a zakryla se vyústění trubek obr. 77.

 

 

   Kromě výše uvedených technicky náročnějších oprav bylo provedeno vyspárování nevelkých pozůstatků tzv. Bílé věže na předhradí obr. 78 a provizorní zajištění vstupního objektu do hradního jádra. Vstupní objekt je úzké valeně zaklenuté stavení na severní straně čela jádra, vlevo od mostu přes příkop. V roce 1991 zde byla narušena klenba na jižní straně budovy obr. 79. Vzhledem k tomu, že oprava a doplnění chybějící části klenby je technicky náročná záležitost, kterou je třeba i projekčně připravit, bylo zvoleno pouze provizorní zajištění, které spočívalo v zasypání otvoru v klenbě tak, aby místo prolomení klenby nebylo viditelné. Tato oprava byla možná vzhledem k tomu, že terén pod klenbou dosahoval téměř k vrcholu klenby. Tato provizorní oprava byla v pořádku ještě v roce 2000, kdy byly opravy hradu z finančních důvodů přerušeny. Právě vstupní objekt do jádra bylo místo, kde se v zajišťování zříceniny hradu Žampach mělo pokračovat. Bohužel v poslední době zřejmě bezohlední návštěvníci hradu opět v těchto místech začali kopat, otvor v klenbě je znovu odhalený a rychle se zvětšuje obr. 80-81.

 

 

   V průběhu oprav hradu Žampach se našlo také několik architektonických článků. Byly to nálezy velice cenné, protože ve zdivu se žádný článek nedochoval na svém původním místě. Nejvýznamnější z nich jsou vystaveny v zámeckém lapidáriu a v v interiéru zámku.

 

   Při opravě paláce se našla část překladu portálu obr. 82-83, který byl podle místa nálezu součástí hradního paláce po jeho přestavbě dokončené kolem r. 1469. kresba - překlad portálu (šíře portálu na obrázku je pouze přibližná, jeho skutečná šíře není známa) Při výzkumu na klenbě paláce byly v roce 1999 nalezeny dvě části ostění okna. Podle místa nálezu (v destrukčním násypu na valené klenbě paláce) bylo okénko součástí hradního paláce po jeho přestavbě dokončené kolem r. 1469. fotografie ostění Při povrchovém průzkumu předhradí Žampachu se podařilo objevit část ostění portálu, která byla podle pozůstatků malty druhotně použita do zdiva jako běžný stavební kámen (stopy malty) obr. 84. Podle místa nálezu byla zazděna do Bílé věže. Tyto články jsou vystaveny v lapidáriu fotografie - umístění článků Další fragment objevený při výzkumu v roce 1999 je vystaven v interiéru zámku, protože se na něm dochovaly zbytky původní omítky a vápenného nátěru, které musí být chráněny před povětrnostními vlivy.

 

 

   Opravy a opravami vyvolaný archeologický výzkum financovala Obec Žampach s využitím finančních příspěvků Okresního úřadu v Ústí nad Orlicí. S pracemi pomáhali i zaměstnanci Ústavu sociální péče Žampach (dnes Domov pod hradem Žampach).  Vlastní práce prováděli brigádníci obr. 85, odborné zdění a úpravy pískovcových kvádrů kamenická firma. Brigádníci v prvních letech pracovali zdarma, jen za stravu a zábavný program po práci, později již dostávali mzdu. S opravou pomohli i klienti Ústavu sociální péče Žampach. Za zmínku stojí také způsob dopravy stavebního materiálu na hrad a odvoz nálezů i těžkých architektonických článků z hradu – kromě malotraktoru z Ústavu sociální péče Žampach velký díl práce odvedli i koně, kteří tahali nejprve plechové sáně (před opravou přístupové komunikace), později vozík obr. 86-90.

Mgr. M. Cejpová, Východočeské muzeum v Pardubicích, 2007

 


VSTUP  DO ARCHIVU S FOTODOKUMENTACÍ ARCHELOGICKÉHO PRŮZKUMU - ZDE 


[zpět na hlavní článek]