| BOROVICE - PINUS - část 2 |   |
|
Čeleď: borovicovité (Pinaceae) Řád: jehličnatotvaré (Pinales)
Rod borovice je bezesporu nejpočetnějším rodem mezi jehličnany. Rozlišujeme podle počtu jehlic ve svazku dvou, tří a pěti jehlicové borovice. Skupina dvou a tří jehlicových borovic má ráda sušší stanoviště a lehčí půdy, naopak pětijehlicové borovice vyžadují půdy vlhčí, hutnější. Obecný popis rodu borovice naleznete na tabuli č.6 v zámeckém areálu.
V parcích arboreta Žampach jsou vysazeny zástupci všech těchto tří skupin borovic, z těchto například:
♣ 2-jehlicové borovice: Borovice lesní (Pinussylvestris), lidově sosna je domácí dřevinou, jejíž přirozený výskyt není podmíněný nadmořskou výškou. Vytváří vegetační stupeň bory. Dorůstá dle podmínek až 40 m. Velmi působivá je její rezavá borka, zejména je-li osvícená sluncem, v kontrastu s tmavým okolím. Její jehlice jsou dosti zkroucené, namodralé nebo šedavě zelené. Šištice jsou vejčitě kuželovité, symetrické, do 7 cm délky. Její dřevo je využíváno k výrobě železničních pražců a sloupů, či dokonce lodí a letadel. Borovice horská – kleč, kosodřevina (Pinus mugo) v našich podmínkách přirozeně osídluje hory až do výše 2500 m. Vytváří většinou vícekmenný tvar s vystoupavými nebo plazivými kmínky. Dorůstá výšky 2 až 3 m. Jehlice má tupé, často srpovitě zakřivené, šištice do 5 cm dlouhé, vejčité. Je odolná vůči mrazu a suchu. Její pryskyřice je využívána v medicíně či kosmetice. Borovice zobanitá (Pinus uncinata) roste v Pyrenejích a Alpách, je to 10 až 20 m vysoký strom s jedním kmenem a široce kuželovitou korunou. Jehlice má podobné kleči nebo blatce, avšak delší, šištice podobné opět blatce, asymetrické, s vypouklými plodními šupinami. Podobně jako naše domácí borovice blatka - zaoblená (Pinus rotundata) se využívá zejména k ozeleňování devastovaných minerálních půd. Borovice blatka se přirozeně vyskytuje na Třeboňsku a na šumavských rašeliništích. / poznámka: borovice blatka bývá někdy označována jako poddruh borovice zobanité (Pinus uncinata), někteří autoři zase obě tyto borovice považují za poddruhy druhu borovice horské (Pinus mugo) / Borovice černá (Pinus nigra) je nejtmavší borovicí, jejíž areál přirozeného výskytu sahá od Španělska, přes jižní Francii a Korsiku až po dolní Rakousy. Rozlišujeme u ní několik zeměpisných variet odlišných podle místa původu. Má přímý kmen a poměrně hustou korunu. Dorůstá výšky 30 m, na optimálním stanovišti v domovině až 50 m. Její jehlice můžou být až 15 cm dlouhé, tmavozelené, šištice jsou až 10 cm dlouhé, s jemným brzy opadávajícím ostnem. Velkou předností této borovice je schopnost růst i na lokalitách s vysokým obsahem vápníku v půdě, zvládá též suchá stanoviště, proto je využívána i k ozeleňování devastovaných, suchých půd. Korsická varieta této borovice je vyhledávanou surovinou pro stavbu lodí. Borovice hustokvětá (Pinus densiflora) je strom pocházející z oblasti Japonska a Koree, dorůstající výšky 20 m, svým charakterem růstu a rezavým zbarvením borky připomíná naši domáci borovici lesní. Má jehlice o délce až přes 10 cm, avšak velmi měkké a rovné. Šištice jsou drobné, 3 – 5 cm dlouhé. Pro svou podobu s borovicí lesní má u nás omezenější použití, svými nároky je však přizpůsobivá, zvládá jak suché tak částečně zamokřené půdy. U nás si můžete prohlédnou také její zajímavý a velmi dekorativní okrasný kultivar ´Oculus draconic´ se žlutě „proužkovanými“ jehlicemi. Borovice pokroucená (Pinus contorta) je severoamerická dřevina dorůstající na chudých stanovištích pouze 5 m výšky, na živnějších lokalitách až 15 m. Je charakteristická svou štíhlou řídkou korunou a pokroucenými větvemi. Jehlice má rovněž pokroucené, tmavozelené do 5 cm. Její velmi pichlavé, asymetrické šištice vytrvávajína větvích několik let. Roste velmi dobře i na chudých kamenitých podkladech. Lze využít i její rychlý růst v prvních 20 letech života. Patří mezi nenáročné dřeviny, po druhé světové válce se u nás často používala při rekultivaci. Ze Severní Ameriky pocházejí Borovice pichlavá (Pinus pungens) -strom až 12 m vysoký s nápadně ostnitými šiškami a borovice smolná (Pinus resinosa) – dorůstající výšky 24 m, s jehlicemi o délce 10 – 16 cm, dožívající se v domovině stáří až 400 let. V našich podmínkách mají tyto borovice spíše sbírkový význam. Borovice Thunbergova(Pinus thunbergiana) - ve volné přírodě nalezneme tuto borovici v Japonsku, na ostrově ostrov Kjúšú a v severní části ostrova Honšú, zde dorůstá výšky 30 m. V našich podmínkách se s tímto druhem můžeme setkat častěji v kultuře bonsai. ♣ 3-jehlicové borovice: Borovice těžká (Pinus ponderosa) je pro naše podmínky hlavním zástupcem 3-jehlicových borovic. Pochází ze západní části Severní Ameriky. Je to mohutný 30 – 40 m vysoký, štíhle kuželovitý strom s hustě zachvojenou korunou. Má silné větve, 12 až 25 cm dlouhé jehlice, v zimním období se barvící do žluta. Její šištice, až 15 cm dlouhé, jsou opatřené pevným pichlavým ostnem. Vyžaduje hodně světla. Borovice Jeffreyova (Pinus jeffreyi) je velmi podobná borovici těžké, jak svým původem, tak svými morfologickými znaky. Je až 30 m vysoká, avšak její koruna je řidší, jehlice jsou více šedozelené 12 až 20 cm dlouhé, šištice výrazně větší (25 cm), opět s pichlavým ostnem. Její výhony po doteku voní po pomerančích. Zvládá i větší přistíněnínež borovice těžká. ♣ 5-jehlicové borovice: Borovice vejmutovka, hedvábná (Pinus strobus) je nejběžnější severoamerickou borovicí vysazovanou na našem území. Tento rychle rostoucí druh dosahuje výšky až 50 m, má vzdušnou korunu a tenké větvičky. Její jehlice jsou velmi jemné, až 12 cm dlouhé, štětkovitě nahloučené na koncích větviček. Válcovité úzké šištice velmi pryskyřičnaté, načervenalé, až 15 cm dlouhé, rozevřené zůstávají několik měsíců na stromě. Kromě většího sucha zvládá i různé extrémní podmínky. V živnějších půdách se může stát invazní dřevinou. Její nevýhodou je citlivost ke rzi vejmutovkové. Její dřevo má podobnou kvalitu jako dřevo smrkové, proto má široké průmyslové uplatnění. Borovice pohorská (Pinus monticola) roste přirozeně v západní části Severní Ameriky, od své blízce příbuzné borovice vejmutovky je svým areálem přirozeného výskytu oddělena více jak 1000 mil. Lze ji přirozeně nalézt jak na úrovni mořské hladiny, tak ve vysokohorském prostředí. Většinou dorůstá výšky do 20 m, zřídka však až 50 m. Její velmi jemné jehlice (jemnější než u borovice vejmutovky), porůstají na rozdíl od borovice vejmutovky celou větvičku. Její šištice, dlouhé 10 až 25 cm, jsou na rozdíl od borovice vejmutovky ve zralosti nažloutlé. Vyhovuje jí vlhčí stanoviště. Borovice himálajská (Pinus wallichiana, griffithii) je pětijehlicová borovice vysoká 25 až 30 m, pocházející z oblasti Himálaje. Je podobná borovici vejmutovce, liší se však řidší korunou a nápadně delšími, tenkými, převislými namodralými jehlicemi, ještě více nahloučenými na koncích větviček. Tyto její jehlice jsou 10 až 20 cm dlouhé. Její silně pryskyřičnaté až 30-ti cm šištice (zhruba dvojnásobek velikosti vejmutovky) visí na 3 až 5 cm stopce. Díky svému závojovitému charakteru je tato borovice někdy označována jako smuteční borovice. Pro úspěšné pěstování v našich klimatických podmínkách vyžaduje chráněné stanoviště dobře zásobené vodou. Předešlé podobná, 30 m vysoká borovice, se jmenuje Borovice mexická (Pinus ayacahuite) a roste od jižního Mexika přes Guatemalu až k Hondurasu. Je specifická svou kuželovitou, poměrně řídkou korunou závojovitého charakteru a vodorovnými větvemi v horní části vystoupavými. Její jehlice podobně jako u borovice himálajské jsou tenké, jemné, převislé, až 20 cm dlouhé, avšak stříbřitě lesklé. Její šištice, 25 až 45 cm dlouhé, jsou opět silně pryskyřičnaté, stopkaté, válcovité, často zakřivené, k vrcholu zúžené. Její pěstování u nás je náročné, avšak při dodržení požadavků podobných borovici himálajské, možné. Borovice limba (Pinus cembra) je vysokohorským druhem rostoucím v Alpách a Karpatech, na Slovensku ve Vysokých Tatrách v nadmořské výšce 1400 až 1800 m n.m. kolem hranice lesa. Jedná se o pomalu rostoucí druh s hustou kompaktní korunou dosahující výšky 35 až 43 m, který svůj růst ukončuje cca ve 400 letech. Dožívá se 500 až 700 let. Daleko rozprostřené postranní kořeny zajišťují dřevině výbornou stabilitu na stanovišti. Jehlice jsou husté, tenké, ale výrazně tuhé cca 10 cm dlouhé. Šištice výrazně vejčité (obvykle cca 8 krát 5 cm), zralé se neotvírají. Obsahují velká olejnatá semena, tzv. limbové či cedrové oříšky, která jsou jedlá. Rozšiřování semen zajišťují drobní savci a zejména pak pták ořešník, jehož jsou tyto oříšky významným zdrojem potravy. Borovice limba vyžaduje dostatek vlhkosti, více jí vyhovuje kontinentální klima, někdy bývá označována indikátorem znečištěného ovzduší. Její dřevo je velmi měkké, lehké a pevné a pro svou pěknou barvu (žlutá běl a jasně červené jádro) a kresbu je oblíbené na nábytek. Je velmi trvanlivé, netrouchniví, používá se též k výrobě střešních tašek a šindelů, které jsou údajně tak pevné a trvanlivé jako železo. V nádobě z limbového dřeva se voda nekazí dlouhé týdny a mléko nekysne. Též pomalu rostoucí a dekorativní Borovice korejská (Pinus koraiensis) pochází z hor Mandžuska, Koree a Japonska, dorůstá výšky 25 m, její vejčitá koruna je řidší než u podobné borovice limby. Její jehlice stojí na větvičce řídce a výrazně od ní odstávají. Šištice 10 až 15 cm velké mají plodní šupiny protažené v dlouhou a ven vyhnutou špici. Svými nároky se velmi podobá borovice limbě. Prohlédnout si u nás můžete také její kultivar ´Glauca´. Borovice sibiřská (Pinus sibirica) roste v sibiřské oblasti až do severního Mongolska. Je velmi podobný borovici limbě, od které se v habitu odlišuje větvemi vystupujícími pod ostřejším úhlem. Jedná se o druh pomalu rostoucí, ve 170-ti letech dosahuje 20 m výšky. Jeho jehlice se pohybují v rozmezí 5 až 12 cm délky, šištice má 12 cm, válcovité. Jeho semena jdou, snáze než u borovice limby, rozmáčknout. Na mnoha místech Sibiře slouží jako jeden z hlavních zdrojů existence obyvatelstva. Významné je i jejich využití na výrobu olejů, jak potravinářských, tak technických. Borovici sibiřské vyhovují vlhčí, živné, bohaté půdy. Lehké a pevné dřevo z této borovice se používá zejména k leteckým a rezonančním účelům. V domovině bývá nazývaná jako „sibiřská limba“ či "kedr sibiřský". Borovice drobnokvětá (Pinus parviflora) pochází z japonských hor, v našich podmínkách vytváří malý, většinou vícekmenný, řídce zavětvený, 6 až 10 m vysoký stromek se 3 až 6 cm dlouhými jehlicemi. Její 6 až 10 cm šištice jsou typické svými kolmo odstávajícími plodními šupinami, vytrvají na stromě 6 až 7 let. Jedná se o otužilý druh vyžadující více vláhy. Borovice Armandova (Pinus armandii) roste v horách severní a střední Číny a v jihovýchodním Tibetu. Její habitus je široce kuželovitý, později rozložitý s dlouhými vodorovnými větvemi, dorůstá 15 – 20 m. Její světle zelené jehlice, 8 – 15 cm dlouhé, jsou v porovnání s většinou 5-ti jehlicových borovic poměrně tužší. Sištice 8-15 x 4-6 cm mají tlustě dřevnaté plodní šupiny a na stromě vypadají velmi dekorativně. U nás vyžaduje chráněné stanoviště. Borovice rumelská (Pinus peuce) pochází z pohoří Balkánského poloostrova, Albánie, Makedonie a Bulharska, kde dorůstá výšky 20 m, má 7-10 cm dlouhé, šedozelené jehlice se světlými průduchy na vnitřní straně, na konci zašpičatělé. Šišky visí na krátkých stopkách a jsou 8-13 cm velké. Tato borovice byla objevena Grisebachem v roce 1839. K nám se dostala roku 1879 na Sychrov. Její druhové vědecké jméno je odvozeno od makedonského slova peuke, znamenajícího smrk nebo jehličnatou dřevinu. Borovice osinatá (Pinus aristata) roste přirozeně v západní části Severní Ameriky, kde tvoří v suchých pohořích horní hranici lesa. Roste velmi pomalu a dosahuje vysokého věku až 4700 let. Viz. celosvětová databáze "starověkých stromů" (databáze OLDLIST). Habitus této dřeviny je v dospělosti nepravidelný, řídký, s větvemi hadovitého charakteru. Její krátké jehlice (2-5 cm), olepené bílými zrnky pryskyřice, jsou na větvičce hustě nahloučené a těsně přitisklé tak, že se podobají kartáči na čištění lahví. Šištice (4 x 9 cm), též velmi olepené zrnky pryskyřice, mají jemný cca 8 mm dlouhý osten. Tento zcela mrazuvzdorný druh roste dobře i na mělkých, kamenitých, sušších půdách. Exempláře rostoucí v horním parku arboreta Žampach zde byly vysazeny jako cca 10-leté v r.2006. Zajímavosti o této významné věkové rekordmance lze nalézt na tabuli č.6 v zámeckém areálu. V našem arboretu naleznete řadu dalších druhů a kultivarů borovic, z nich většina pochází z výpěstků Arboreta Sofronka Plzeň – Bolevec, kde se nalézá jedna z největších sbírek borovic na euroasijském kontinentu (na ploše 20 ha zde bylo od založení arboreta vysázeno celkem 61 druhů borovic z celého světa).Snad díky své skromnosti, vytrvalosti a síle dostala borovice přídomek “matka moudrosti”, jež zcela vystihuje její podstatu. Pro starověké germány byla borovice symbolem dlouhého života a vytrvalosti.
Již Hippokratés znal léčivé účinky borovice a používal její pryskyřici ke změkčování vředů a vykuřování. Vykuřování má dlouhou tradici. O takzvaných “kouřových nocích” (posledních 12 dní v prosinci) chodili sedláci s vykuřovací pánví po domě a chlévech, aby zahnali “zlé duchy”. Kouř, zejména ze stromových pryskyřic, má dezinfekční účinky, zabraňuje hnilobě a udržuje potraviny déle čerstvé.
|
