| BOROVICE - PINUS - část 1 |   |
|
BOROVICE (PINUS) /část 1/ [přejít na část 2] Čeleď: borovicovité (Pinaceae) Řád: jehličnatotvaré (Pinales)
Borovice jsou stálezelené jehličnaté stromy, pouze zřídka keře, o velikosti až 100 m, rychle i pomalu rostoucí (dle druhu), dlouhověké. Koruna je (opět dle druhu) kuželovitá až vejčitá, ve stáří postupně ztrácí pravidelný obrys a stává se malebně chomáčovitou. V zápoji koruna snadněji než jiné, méně světlomilné rody, ztrácí spodní větve. Kořenový systém je mohutně vyvinutý, u většiny druhů s dlouhým, kůlovým kořenem, na skalnatých podkladech kotví dřeviny daleko rozložené vedlejší kořeny. Jehlice jsou uspořádané po 2 – 5 ve svazečcích,obalených na bázi blanitou pochvou a vytrvávají na stromě většinou 3 – 6 let. Počet jehlic je u většiny druhů více méně konstantní a je tak jedním z třídících znaků u borovic. Květy jsou jednopohlavné, samčí (žlutavé) nahloučeny klasovitě na bázi letorostů, samičí (červenofialové) jednotlivě nebo po 2 – 3 těsně pod vrcholovým pupenem letorostu. Šištice jsou nerozpadavé, mají různý tvar a velikost, uzrávající za 2 (3) roky, opadávající brzy po uzrání nebo vytrvávající na stromě mnoho let. Některé borovice poskytují jedlá semena. V parcích zdejšího arboreta je vysazena řada exemplářů z početného rodu borovic, včetně u nás ojedinělých druhů. Většinu těchto borovic si můžete prohlédnout v horním parku v okolí stanoviště tab. č.12. Zastoupeny jsou také 2 druhy domácích borovic (a jejich okrasných kultivarů): borovice lesní (Pinus sylvestris) a borovice kleč (Pinus mugo).
Borovice lesní (Pinus sylvestris), lidově též sosna je strom vyskytující se na území České republiky přirozeně od nížin až do nadm. výšky 1000 m., dožívající se stáří 300 – 350 let, dorůstající velikosti až 40 m. Původně byla sosna součástí zejména borových doubrav, ze kterých je postupně agresivnějším dubem vytlačována na méně hostinná písčitá stanoviště, kde již jí dub nekonkuruje a vytváří zde samostatný vegetační stupeň bory. Velmi působivá je její rezavá borka vytahující dřevinu z porostu opticky do popředí. Jejího dojmově velmi silného účinku bývá využíváno zejména v krajinářských úpravách, na místech, kde její kmen osvítí červený kotouč zapadajícího slunce. Borovice lesní má jehlice po 2 ve svazečcích, obyčejně zkroucené, namodralé nebo šedavě zelené. Šištice jsou vejčitě kuželovité, symetrické, do 7 cm délky. Její dřevo se používá k výrobě železničních pražců, sloupů, též k výrobě lodí, letadel, apod. Starší borovice jsou zdrojem silic a balzámů, používaných např. k výrobě kalafuny. Z okrasných kultivarů je v našem arboretu zastoupena např. sloupovitě rostoucí borovice s modrozelenými jehlicemi - P. s. ´Pyramidalis glauca´.
Borovice horská – kleč, kosodřevina (Pinus mugo) se přirozeně vyskytuje na území naší republiky v horách až do výše 2500 m, většinou jako vícekmenný tvar s vystoupavými kmínky nebo široce rozložitý tvar s plazivými kmínky. Dorůstá výšky 2 až 3 m. Jehlice má opět po 2 ve svazcích, tupé, často srpovitě zakřivené, šištice do 5 cm dlouhé, vejčité. Její předností je odolnost vůči nízkým teplotám a suchu, nenahraditelná je její půdoochranná funkce nad hranicí lesa. Je zdrojem pryskyřice využívané v medicíně či kosmetice.
Borovice černá (Pinus nigra) má široký areál přirozeného výskytu od Španělska, přes jižní Francii, Korsiku až po dolní Rakousy. Je to druh poměrně variabilní, u kterého je možné rozlišit několik zeměpisných poddruhů odlišných podle místa původu. Tento strom dosahuje vysokého stáří (500 až 1000 let). Má tmavý přímý kmen a poměrně hustou tmavou korunu. Dorůstá výšky 30 m, na optimálním stanovišti v domovině až 50 m. Jeho 2 jehlice ve svazku můžou být až 15 cm dlouhé, tmavozelené, šištice jsou až 10 cm dlouhé, s jemným brzy opadávajícím ostnem. Velkou předností této borovice je její schopnost růst i na lokalitách s vysokým obsahem vápníku v půdě, zvládá též suchá stanoviště, proto je využívána i na ozeleňování devastovaných, suchých půd. Dřevo stromů rostoucích na Korsice je vyhledávanou surovinou pro stavbu lodí. Je využívána také k těžbě pryskyřice pro její neobyčejnou bohatost.
Borovice bělokorá (Pinus heldreichii, leucodermis) je strom podobný borovici černé (tmavší barvou, kompaktností), je však o něco nižší (15 – 20 m) a užší., pomalu rostoucí. Pochází z krasových pohořích Balkánu. Její 2 jehlice ve svazku jsou poměrně tuhé, až 9 cm dlouhé, na koncích výhonů na rozdíl od borovice černé výrazně nahloučené, šištice ve zralosti výrazně otevřené se šupinami až pravoúhle odstávajícími. Její dřevo má výrazné, červenohnědé jádro, je využíváno v Bulharsku k výrobě sudů, kádí a různých strojových součástí. Ve zdejším areálu nalezneme velmi oblíbený kompaktní kulovitý kultivar čarověníkového typu označovaný jako ´Smithii´ nebo ´Pygmaea´ max. 75 cm dorůstající.
Méně pěstovanou borovicí na našem území je borovice hvězdovitá, přímořská (Pinus pinaster, maritima), pocházející z oblasti kolem Středozemního moře. Dorůstá výšky 35 m, její 2 jehlice ve svazku jsou až 20 cm dlouhé, poměrně tuhé. Typická je v dospělosti svou široce kuželovitou korunou a hluboce brázditou, červenohnědou borkou. Její vejčitě kuželovité, asymetrické šištice s ostrými ostny, 9 až 18 cm dlouhé, bývají zajímavým suvenýrem přiváženým ze Středomoří.
Borovice vejmutovka (Pinus strobus) je nejběžnější severoamerickou borovicí vysazovanou na našem území, její introdukce do Evropy proběhla již kolem poloviny XVI. století. Jedná se o rychle rostoucí druh dosahující výšky až 50 m, s lehce stavěnou, vzdušnou korunou a tenkými větvičkami. Její jehlice jsou velmi jemné, po 5 ve svazku, až 12 cm dlouhé, štětkovitě nahloučené na koncích větviček. Válcovité, úzké šištice jsou velmi pryskyřičnaté, načervenalé, až 15 cm dlouhé, rozevřené zůstávají ještě několik měsíců na stromě. Je to poměrně odolný druh, jemuž nevyhovuje větší sucho. V živnějších půdách se může stát invazní dřevinou. Její nevýhodou je citlivost ke rzi vejmutovkové. Starší dřevo je bohatší na pryskyřici, kvalitou je velmi podobné dřevu smrkovému, proto má široké průmyslové uplatnění. U horního vstupu do zámeckého můžeme pozorovat kultivar s pokroucenými jehlicemi ´Contorta´.
Borovice osinatá (Pinus aristata) pochází ze západní části Severní Ameriky, kde tvoří horní hranici lesa v suchých pohořích. Mezi 5-ti jehlicovými borovicemi nalezneme jednak dřeviny rychle rostoucí jako například borovice vejmutovka, jejím opakem je zde právě tato borovice osinatá, rostoucí velmi pomalu. Dřeviny pomalu rostoucí zpravidla dosahují vysokého věku. Mezi rekordmany naší planety patří borovice osinatá. Odborným měřením exemplářů objevených (v r. 1945) vysoko v pohoří Kalifornie (White Mountains) v nadmořskévýšce 1700 – 3400 m bylo odhadnuto stáří u tří jedinců na více než 4700 let (tedy vyšší než u sekvojců, které byly do té doby považovány za nejstarší stromy). Viz. celosvětová databáze "starověkých stromů" (databáze OLDLIST). Výška těchto stromů je jen 4,5 – 9 m s průměrem kmene 125 cm. Tyto nejstarší dosud žijící stromy naší planety působí poněkud „zmrzačeným“ dojmem. Za své neuvěřitelné stáří vděčí patrně skutečnosti, že na svém stanovišti v Sieře Nevadě tráví podstatnou část roku v podmrazeném stavu za mimořádně nízkých teplot. Tato borovice v našich podmínkách představuje spíše kuriózní,pomalu rostoucí dřevinu (zdejší exempláře byly vysazeny jako cca 5-leté v r.1992). Habitus má tato borovice v dospělosti nepravidelně uspořádaný, řídký, s větvemi hadovitého charakteru. Typickým znakem jsou krátké jehlice 2-5 cm (ve svazcích po 5). Jsou olepené bílými zrnky pryskyřice a na větvičce hustě nahloučené a těsně přitisklé tak, že se podobají liščímu ocasu nebo kartáči na čištění lahví. Šištice (4 x 9 cm), též velmi olepené zrnky pryskyřice, mají jemný cca 8 mm dlouhý osten. Tento zcela mrazuvzdorný druh roste dobře i na mělkých, kamenitých, sušších půdách. Na několika fotografiích si můžete prohlédnou nejstarší stromy naší planety v jejich domovině. __________________________________ Smolnaté dřevo borovic voní pryskyřicí a liší se v jakosti dle druhů. Používá se v nábytkářském průmyslu, zejména k výrobě šatníků, neboť moli nesnášejí vůni borovice. Již starověcí mistři tesaři znali zpracování borového dřeva. Pro využití ve stavebnictví se vybíraly stromy rostoucí na suchých stanovištích a kácely se v prosinci, protože v té době je dřevní hmota téměř dvojnásobně hutnější než v kterémkoli jiném ročním období.Snad díky své skromnosti, vytrvalosti a síle dostala borovice přídomek “matka moudrosti”, jež zcela vystihuje její podstatu. Germáni lemovali borovicemi pohřebiště, poradní místa,apod. Tyto stromy byly pro ně vzhledem ke své síle symbolem dlouhého života a vytrvalosti. Jako všechny stálezelené jehličnaté stromy je i borovice považována za symbol věčného života. __________________________________ Šišky některých druhů borovic nás zaujmou svou velikostí a vzhledem. Například šišky severoamerické borovice Coulterovy (Pinus Coulteri) jsou vejčitého tvaru, dosahují velikosti až 35 cm a ukrývají semena velká více než 2 cm. Nejdelší šišku má pak borovice Lambertova (Pinus Lambertiana). V domovině je to strom vysoký až 100m s rozměry šišek válcovitého tvaru až 11x50 cm.
[Více fotografií - fotogalerie arboretum]
|
