icon_white_edit
icon_white_search
icon_white_tree
icon_white_home
 .: Úvod :: PRIVATE :: Virtuální prohlídky :: Letecké prohlídky :: Web kamera :: Kontakty :.
slide slide slide slide slide slide slide slide slide slide slide slide slide slide slide slide slide slide slide slide slide slide slide slide slide slide slide slide slide slide slide slide slide slide slide slide slide slide slide slide slide slide slide slide slide slide slide slide slide slide slide slide slide slide slide slide slide slide slide slide slide slide slide slide slide slide slide slide slide slide slide slide slide slide slide slide slide slide slide slide slide slide slide slide slide slide slide slide slide slide slide slide slide slide slide slide slide slide slide slide slide slide slide slide slide
Střípky z minulosti i současnosti Podorlicka, Jiří Dudek Tisk článku    

Karel IV. a Žampach

Neznámý hrad

V Nekoři, kde se říká Na Šancích, lze podle nerovností terénu usuzovat o existenci někdejšího neznámého malého hradu, který asi nebyl dostavěn. Na základě historických pramenů se lze domnívat, že stavba hradu na tomto místě byla zakázána a ti, kdož ho stavěli, později sídlili na hradě Žampachu. /24/ Literatura a prameny.

Brod

Poblíž lanšperského hradu býval brod přes Tichou Orlici. V dávných dobách tudy vedla obchodní cesta k Žampachu přes kopec Vadětín, kde byla dávána přípřež.

Mýtné

Vypráví se, že se kdysi majitel Žampachu rozhodl vybírat mýtné na obchodní cestě vedoucí přes jeho území. Nebylo mu to však povoleno. Proto začal získávat prostředky na těch, kteří tudy cestovali, násilím. Dodnes je patrná cesta hlubočice z horní části obce směrem k Hejnicům. Místu, kde cesta protíná žampašský hřeben a je tu dobrý výhled, se stále říká „Na Číháku“, protože tady lupiči číhali na svou kořist.

Strážní hrad

O výstavbě hradu Lanšperka se v knize Království České uvádí, že byl vystavěn na rozkaz královský, aby se okolní krajině dostalo ochrany. Hrad se stal sídlem panství.

Čertův most

Lanšperský a žampašský pán byli velcí přátelé. Cesta mezi oběma hrady byla dosti obtížná, a proto pán na Lanšperku se upsal v Hoře čertu s podmínkou, že mu čert vystaví kamenný most ze Žampachu na Lanšperk za jednu noc, dříve než kohout zakokrhá. Čert přistoupil na úpis jen s podmínkou, že budou všichni kohouti na obou panstvích povražděni, což se také stalo. V Hnátnici však jedna babka tuze litovala černého kohouta a schovala ho pod síto. Čert vynášel snad již poslední balvan, když tu kohout svým kokrháním všechno pokazil. Čert sázku prohrál a zlostí s ohromným rachotem celý most zničil. Na šestikilometrové trase mezi Lanšperkem a Žampachem jsou i v současnosti roztroušeny po lesích kameny – údajně zbytky mostu.

Návrat císaře

Karel IV. vraceje se v roce 1355 ze Říma, kde byl korunován na císaře římského, zastavil se se svou manželkou v městě Pise. Rozpustil své četné vojsko, ponechal si jenom dvanáct set jezdců, kteří se ubytovali v různých končinách města.

V Pise se tehdy svářily o moc dva přední městské rody. Jeden z nich domnívaje se, že císař přeje jeho odpůrcům, podnítil obyvatelstvo ke vzpouře. Volaje: „Na zdar lidu, smrt císaři!“ – obsadil lid městské brány a chystal se napadnouti dům, v němž přebýval císař.

Vojsko císařské ihned spěchalo ku pomoci. Rozpoutaly se krvavé boje. Když se pak počalo kloniti vítězství na stranu císařovu, přidala se k němu i ta strana městská, která žila v nepřátelství s povstalci. Vítězství císařovo bylo úplné.

V těchto bojích, v nichž šlo císařovi o život, zvláště se vyznamenal Jan ze Smojna, purkrabí hradu Žampachu. Karel, jenž na vlastní oči viděl jeho statečné počínání, pasoval ho na rytíře a zavěsil mu na krk zlatý řetěz.

Smanický

Jan ze Smojna a Žampachu řečený Smanický, nebo také Pancíř *) byl za zásluhy při bitkách v Itálii Karlem IV. odměněn zlatým řetězem. Brzy však se svou skupinou začal loupit a přepadat povozy projíždějící po okolních cestách. Mnozí si na něho stěžovali u vladaře. Proto se v roce 1355 Karel vydal s vojskem na výpravu, aby Pancíře potrestal. Se svou družinou se Karel utábořil na kopci, který se od těch dob nazývá Karlovice. Hrad Žampach dobyl a Smanický byl předveden k vladaři.

Pancíř se hájil tím, že za zásluhy dostal zlatý řetěz. Karel IV. však prohlásil, že nemá vždy na rozdávání, a Smanického i jeho posádku nechal oběsit na velkých jedlích pod hradem.

Zrada

Jistý člověk, který byl z čeledi Pancířovy, byl svým pánem nespravedlivě a krutě ztrestán. Uprchl tedy z obleženého hradu do vojska Karlova a prozradil tajný vchod do podzemní chodby. Tou pak vniklo vojsko do hradu, jenž byl pak lehko dobyt.

Bez boje

Další pověst vypráví, že když Pancíř Smanický viděl z hradu Žampachu v dálce blýskající se helmice císařova vojska, nařídil svým lidem, aby se rozprchli do lesů, a sám vykročil vstříc císaři v domnění, že mu vzhledem k dřívějším zásluhám nebude ublíženo.

Když však Karel IV. uviděl na krku loupeživého rytíře zlatý řetěz, rozzlobil se, nařídil k řetězu přidat oprátku a nechal ihned Pancíře Smanického popravit.

Rytíř srdcí

Nyní si ve stručnosti připomeneme z knihy „Zlatá kniha historických příběhů“ (vyšla v roce 1975) pověst, kterou na 48 stranách uvádí P. Chocholoušek (1819-1864).

Jan ze Smojna, pán na Žampachu je silný a udatný rytíř, který se ujímá potlačených a trestá utiskovatele lidu. Zamiluje se do Jadvigy, dcery pana Aleše z Borohrádku. Ta se však vdává za pana Jana Hynka z Potštejna. Jan Pancíř unese ze svatební hostiny jejího manžela a později i jejího otce pana Aleše z Borohrádku. Jadviga přijde prosit s knězem Severinem na Žampach za jejich propuštění a přesvědčí se o šlechtickém srdci Pancířově. Ten oba zadržené propustí. Jan ze Smojna je však svými protivníky obviněn u krále Karla IV. Ten uspořádá trestnou výpravu na hrad Žampach. Pancíř v domnění, že král neuvěří obvinění, a spoléhaje na zlatý řetěz, který od něho dříve dostal, vyjde císaři Karlu vstříc. Než se však dostaví Jadviga, která svého ženicha zavrhne, a ostatní svědčící pro žampašského, je Pancíř popraven. /15/

Královské stany

Do lukavické školní kroniky bylo v roce 1885 napsáno: „O vrchu Karlovice jest pověst, že Karel IV. měl na tomto vrhu se svou družinou stany, když hrad Žampach obléhal.“ Tak získal vrch svůj název.

Na tvrzi

Na dnešních Karlovicích byla tvrz, kde byl Karel IV. hostem. Také se vypráví, že na území Lukavice bylo několik zemanských dvorů a jeden z nich byl v těchto místech.

Nápis

V roce 1905 byl na vrchu Karlovice kámen s vytesaným nápisem „Carolus..“ a říkalo se, že z toho místa Karel IV. řídil bitvu při dobývání hradu Žampachu.

Pobyt

Karel IV. při svém nájezdu do východních Čech pobýval na dnešním vrchu Karlovice, kde byl hlavní klášter. K němu patřily i kláštery v Klášterci nad Orlicí.

Studánka to pamatuje

Mezi obcemi Dlouhoňovicemi a Česká Rybná je v lese studánka, které se říká „žampašská“ proto, že zde tábořil Karel IV. se svým vojskem při tažení na hrad Žampach.

Karel a tanec

V Záměli se vypráví, že Karel IV. se při návštěvě zdejšího kraje zastavil v místním hostinci, kde tančil kolem sloupu, který se zachoval.

Stůl Karla IV.

V lesích nad Štěnkovem je známé místo, kterému se od nepaměti říká „U králova stolu“. Zde v sousedství křižovatek cest se prý zastavil, odpočinul a poobědval Karel IV., když se s vojenskou družinou ubíral potrestat loupeživého rytíře. Podle tradice byl sem narychlo dopraven kamenný stůl, za kterým král poobědval. Byla to prý prostá kamenná obdélníková deska spočívající na šesti kamenných sloupech. Podle pověsti byl tento stůl v roce 1865 štěnkovskými sedláky rozebrán. /35/

Rytířova zbroj

V roce 1836 byla ve zříceninách hradu Žampachu nalezena část železného meče a kus drátěné košile. Za zmínku stojí, že ještě v roce 1879 na Výstavě starožitností v Hradci Králové to byl vůbec druhý nejdelší meč tohoto stáří, který byl na našem území nalezen. Bohužel mu již chybí špička. Snad je to zbroj přímo loupeživého Jana ze Smojna, zvaného„Pancíře“. Tyto pamětihodnosti jsou nyní uloženy v Okresním muzeu ve Vysokém Mýtě.

Stále brní

O Janu Pancíři se vypráví, že chodil stále v železném brnění a v drátěné košili i spal, proto se dosud na Žampachu říká: „Brní jak Pancířova košile.“

Hrníček stříbrňáků

V roce 1951 stavěla v Písečné parta kluků v lese „chatu děsu.“ Při kopání základů překopli hrneček plný stříbrných penízů, na štorc srovnaných. Bylo to 48 pražských grošů z doby krále Karla IV.

Tajná chodba

Vypráví se, že z hradu Žampachu vedla tajná chodba až do lesů poblíž obce Dlouhoňovice.

Šťastný pád

Na skále nad silnicí do obce Letohrad – Červená je obnovován dřevěný kříž. Vypráví se, že v těchto místech spadl ze skály posel, který při obléhání hradu Žampachu nesl vzkaz na hrad Lanšperk a zabloudil. Jako výraz poděkování, že se nezabil pádem ze strmé skály, nechal postavit dřevěný kříž.

Také se vypráví, že tu byl v dřívějších dobách o posvícení shazován ze skály kozel.

Dar

Při nájezdu na hrad Žampach chodil Karel IV. každý den ráno do lukavického kostelíka, který byl velmi chudě vybavený. Proto do něho nechal zhotovit nový oltář. (Oltář dnešního kostela je podstatně mladší.)

Nová stavba

V Hnátnici se můžete dozvědět, že Karel IV. při pobytu v tomto kraji založil zdejší kostel sv. Petra a Pavla.

Noc na tvrzi

Z další pověsti se dozvíme, že císař Karel IV. při dobývání hradu Žampachu byl návštěvou u vladyky na blízké tvrzi v Orlici (součást dnešního Letohradu), kde také přenocoval. Jiná verze uvádí, že spal v místním klášteře.

Další hrad

Jedna z pověstí vypráví, že Karel IV. v době dobývání hradu Žampachu vybudoval hrad Karlov v místě dnešního žamberského zámku. *)

A ještě Karel

Císař Karel IV. byl veliký milovník číslice 4. Odbýval denně 4 hostiny, měl 4 paláce, v každém 4 dvorany, v každé dvoraně čtvery dveře, 4 okna, 4 stoly a 4 korunky.

Císař měl čtyřdílnou korunu, šaty měly 4 barvy, znal 4 řeči, 4 krát se oženil a jezdil vždy se čtyřmi koni.

Karel IV. rozdělil svoji říši na 4 díly, svoje vojsko na 4 sbory, zřídil 4 lankrabí, 4 markrabí, 4 říšské hejtmany, 4 říšské maršálky, 4 města povýšil na říšská města metropolitní a založil 4 říšské dědiny.

Císař Karel IV. na smrtelném loži prosil 4 lékaře, aby mu život prodloužili do 4. prosince, což se mu nestalo.

Zemřel dne 29. listopadu 1378 o 4 hodinách a 4 minutách odpoledne. Před svou smrtí dal kolemjdoucí 4 krát sbohem.