| BUK - FAGUS |   |
|
TAB. 14a [jpg] 1,5 MB TAB.14a [pdf] 1,5 MB BUK (FAGUS)
Čeleď : bukovité (Fagaceae) Řád: bukotvaré (Fagales)
Rod buk je zastoupen 10 druhy rostoucími v mírném až meridiánním pásmu severní polokoule. Vyhovují mu čerstvě vlhké půdy bohaté na vápník, do chudých a kyselých půd je nevhodný. V hlubokých půdách snáší dobře i sucho. Miluje zastínění, z čehož vyplývá spousta výhod zejména v mládí, kdy ve vlastním zastíněném podrostu bez problémů vyroste. Jeho stinnost je ale nevýhodou pro ostatní rostliny, kterým se pod zapojeným podrostem špatně daří.
Buky jsou statné stromy až 40 m vysoké charakteristické šedou hladkou kůrou, která zůstává hladká i u starých stromů. (Jen někdy je zjizvena památkou v místech, kam dosáhly lidské ruce.) V zimě jsou větve ozdobeny charakteristickými prodlouženými špičatými odstávajícími pupeny. Buky patří mezi dřeviny dlouhověké a dožívají se většinou 200 – 300 let. V tomto věku již mají silné kmeny často napadeny houbami a jejich jinak tvrdé dřevo se stává křehkým. Podpovrchové kořeny buků bývají drceny těžkými náklady, proto je vhodné i cestní síť uzpůsobit tomuto požadavku a vytvořit ji opodál.
Střídavě postavené, většinou celokrajné listy buků jsou na okraji zvlněné, na podzim měďnaté. Květy jsou jednopohlavné, samčí s tyčinkami ve svazečcích, samičí po 2 v číšce. Plody jsou tvrdé ostnité číšky, 20–25 mm dlouhé, otevírající se 4 chlopněmi, uvnitř se dvěma trojbokými nažkami (bukvice), obsahujícími jedlé jádro. Plody jsou schopné vyklíčit pouze ve tmě, pod listnatým pokryvem, k čemuž jim často napomáhají lesní zvířátka sbírající bukvice do svých zásobáren.
V parcích arboreta Žampach je buk zastoupen několika svými druhy:
___
Zástupcem našich domácích druhů je buk lesní (Fagus sylvatica), který patří mezi nejhojnější stromy naší přírody. Ve zdejších parcích roste tento původní druh, ale můžeme zde pozorovat také mnoho jeho okrasných kultivarů.
Buk lesní (Fagus sylvatica) je velmi hustý, rozložitý, až 45 m vysoký strom s korunou v obrysu bohatě větvenou. Listy má vejčité, lesklé, celokrajné, zjara po obvodu s hedvábnými chloupky, na podzim měďnatě až zlatavě zbarvené, 5 – 11 cm velké. Svým přirozeným výskytem tento druh pokrývá severní až jižní Evropu, na východě zasahuje až na Krym. Výškově je to dřevina podhorských a nižších horských oblastí, kde vytváří jako převládající dřevina vegetační stupeň bukový, na přechodech zejména bukodubový, dubobukový a smrkobukový. Je všestranně použitelný a vhodný i pro tvarování, proto lze z něho vytvořit ideální kompaktní živý plot pro podhorské a horské oblasti.
Z buku lesního byla vyšlechtěna celá řada velmi atraktivních kultivarů, které se liší jak různým zbarvením a tvarem listů, tak i rozličnými habity a proto se dají upotřebit nejen ve velkých sadových úpravách, ale i v menších zahradách. Ve zdejších parcích lze pozorovat následující kultivary systematicky rozčleněné.
* Kultivary s převislým habitem:
´Pendula´ - charakteristický obloukovitě odstávajícími větvemi a větévkami víceméně svisle nícími, často až k zemi; ´Purple Fountain´ - užšího vzpřímeného vzrůstu, vrcholové větve vzpřímené, sekundární převisající, listy světleji červenohnědé; ´Purpurea Pendula´ - s nižší, deštníkovitou, na všechny strany pravidelně převisající korunou, listy tmavěji červenohnědé; ´Tortuosa´ - keřovitý, do šířky obloukovitě k zemi převislý, s bizarně propletenými větvemi.
* Kultivary sloupovité:
´Fastigiata´ a ´Dawyck´ - úzce sloupovitého habitu, většinou až k zemi zavětvené; ´Dawyck Gold´ - jako ´Dawyck´, na jaře a na podzim však zlatožlutě zbarvený; ´Dawyck Purple´ - jako ´Dawyck´, listy purpurově hnědé; ´Red Obelisk´- výrazně laločnaté, hnědočervené listy.
* Kultivary s klasickým habitem:
´Atropurpurea´ - červenolistý kultivar, intenzívně vybarvený však pouze na začátku vegetace; ´Albovariegata´ - listy užší než původní druh, na okraji nepravidelně vykrajované a žlutobílé; ´Luteovariegata´ - listy užší a menší než původní druh, na okraji nepravidelně vykrajované, se žlutým lemem; ´Tricolor (= Roseomarginata)´ - listy se zvlněnými okraji, mělce zubaté, okraj bílozelený a červený; ´Asplenifolia´ - výrazně střihané listy; ´Rohanii´ - užší, tmavě červené, zubaté listy, částečně deformované; ´Quercifolia´ - listy menší než původní druh, okraje hluboce vykrajované a zvlněné; ´Zlatia´ - při rašení listy zlatožluté, později zelenožluté.
* Kultivary s jiným odlišným habitem:
´Rotundifolia´ - habitus úzce pyramidální, většinou k zemi zavětvený, listy okrouhlé, do 35 mm široké; ´Cristata´ - koruna bizarně nepravidelná, listy chomáčkovitě nahloučené, různě zkadeřené, souvisle porůstající větve; ´Fruticosa´ - keřovitý habitus.
___
Z východu USA a jihovýchodu Kanady pochází buk velkolistý (Fagus grandifolia), dorůstající až 30 m, vytvářející kořenové výběžky. Výrazný je svými vejčitými, hrubě pilovitými listy, které jsou až 14 cm dlouhé.
Buk japonský (Fagus japonica) je původem japonským, kolem 20 m vysokým stromem již od země vícekmenným. Jeho vejčité listy jsou 5 – 10 cm dlouhé, lehce laločnaté, s rubem namodralým. Výrazně odlišná je pouhých 6 – 8 mm dlouhá číška plodů, ze které zřetelně vyčnívají nažky asi 12 mm dlouhé.
Až do jihovýchodní Evropy z Malé Asie zasahuje buk východní (Fagus orientalis), až 40 m vysoký strom, který se od našeho domácího buku lesního odlišuje zejména v dospělosti zřetelně brázditou borkou a listem nejširším nad svojí polovinou.
Fagus x taurica je křížencem –„přechodovým druhem“ mezi. F. sylvatica a F. orientalis se kterým se můžeme setkat v přírodě např. v oblastech Ukrajiny, Krymu a Kavkazu.
___ Zetlením listí buků vzniká velmi kvalitní zem zvaná „bukovka“, kterou lze použít jako náhradu rašeliny. Buky mají podle staré pověsti smrtící účinek na hady, kteří by se dotkli jejich kůry. Blesk se bukům vyhýbá – to je statisticky dokázáno. Pravděpodobně je to způsobeno kořeny tohoto stromu, které jsou mělce rozprostřeny pod povrchem půdy. Podle Bachových květových terapií buková esence vrací lidem veselí a radost a pomáhá k toleranci a soucitu. ____ V rezervaci bukového pralesa (nedaleko Vysokého Chvojna) lze pozorovat přirozený život bukového lesa a uvědomovat si procesy, které probíhají v „ekosystému“ lesa s jejich významem pro člověka. Jeden dospělý strom v době vegetace potřebuje přijmout až 100 litrů vody denně. Na nepříznivých stanovištích (např. v městské chodníkové výsadbě) pak snadno dochází ke strádání a chřadnutí stromů. Síla kořenového vztlaku a další fyzikální procesy přivádějí vodu s živinami cévním systému stromů až k listům „rychlostí“ 4 – 6 metrů za hodinu. Zelené listy pak s využitím světelné sluneční energie (tzv. fotosyntéza) zajišťují látkovou přeměnu nezbytnou pro život stromu a ve svém důsledku pro život člověka. Stromy při tomto procesu dodávají naší atmosféře přibližně tolik kyslíku, kolik oxidu uhlíku přijímají. Jediný takový vzrostlý strom může uvolnit za den až 7000 l kyslíku (což odpovídá denní spotřebě více než 50 lidí). Listy stromů také fungují jako účinný prachový filtr. Jeden hektar bukového lesa je schopen každoročně vázat až 50 tun vzdušných imisí. Lesy ovlivňují vodní hospodářství a klima krajiny, jsou schopny zadržet velké množství srážkové vody, kterou postupně vypařují zpět do ovzduší (v tomto případě jeden hektar našeho bukového lesa v jednom horkém letním dni osvěží vzduch asi 30 m3 odpařené vody). Řešení problému odumírání lesů se tedy netýká toliko vzhledu našeho životního prostředí.
|
