text1

Editace
Vyhledávací formulář
Mapa webu
Úvodní stránka
 .: Úvod :: PRIVATE :: Virtuální prohlídky :: Letecké prohlídky :: Web kamera :: Kontakty :.
IMG_2361 _IMG_238 IMG_2383 __201912 IMG_2358 IMG_2365 IMG_2375 IMG_2379 _IMG_239 IMG_2409
JEDLE - ABIES - část 1 Tisk článku    

Detail vedení poznávacího okruhu. 
TAB. 6b  [jpg]  2 MB  TAB. 6b  [pdf]  2 MB                                                                                                       


JEDLE (ABIES)                           /část 1/                                              [přejít na část 2]

Čeleď: borovicovité (Pinaceae)   Řád: jehličnatokvěté (Pinales)



Rod jedle zahrnuje asi 40 druhů rozšířených převážně v mírném pásmu severní polokoule, na jihu zasahuje v horách až do severní Afriky a Himaláje. Roste zejména v horských lesích do nadm. výšky 1500 m.

Jedle jsou stálezelené jehličnaté stromy, o velikosti až 100 m, dlouhověké, v mládí zpravidla rostoucí pomaleji, v dospělosti se jejich růst zrychluje. V mládí žádají přistínění, většina druhů upřednostňuje alespoň mírný stín i v dospělosti. Korunu mají v mládí kuželovitou, později spíše válcovitého tvaru se zaobleným vrcholem. V porovnání se smrky jsou řidší a jejich větve většinou vodorovné. Jejich kůra je dlouho hladká, někdy s pryskyřičnatými puchýřky. Kořenový systém je hluboký, dobře kotví dřevinu v půdě.

Jehlice jedlí jsou ploché, na rubu mají dva bělavé proužky průduchů, na větvičku přisedají kruhovým terčíkem (rozšířenou bází), který opadává i s jehlicí a proto větvička zůstává hladká. Tato charakteristika je jedním z podstatných rozlišovacích znaků mezi rodem abies a picea – smrk. Na našem obrázku vidíme tento rozdíl. Na větvičce jsou jehlice uspořádány dvojřadě nebo kartáčovitě. Květy jednopohlavné jsou soustředěné v horní části koruny, samčí jednotlivě visící, samičí též jednotlivě vzpřímeně stojící. Šištice jsou válcovité, vzpřímené, dozrávají na podzim 1. roku a přímo na stromě se rozpadají, na větvi po nich zůstanou několik let trčet jejich středová vřetena. Šištice se objevují zpravidla až u stromů starších 30 let.

Jedle jsou krásné parkové stromy, zejména pro svůj pravidelný pyramidální vzrůst s větvemi typicky odstávajícími, uspořádanými v přeslenech. Jsou však současně náročnějšími dřevinami, vyžadují kvalitní půdní podmínky a vzdušnou vlhkost.

V arboretu Žampach je jedle zastoupena mnoha svými druhy také v lokalitách v horním a dolním zámeckém parku. Nechybí zde ani jediná naše domácí jedle bělokorá (Abies alba), spolu se svými okrasnými kultivary. Jedlím je proto také věnovány informace na tabuli na stanovišti tab. č.12. V okolí tab. č. 6 můžeme pozorovat například tyto druhy jedlí:

Jedle vznešená (Abies procera, nobilis) je považována za nejkrásnější z jedlí. Pochází ze severoamerických hor (750 až 1800 m n.m.). Je to krásný, stříbřitě zbarvený hustý strom (u nás 20, v domovině až 90 m), který je typický svými kartáčovitě postavenými jehlicemi ve spodní části přitisklými k větvičce, ve vrchní se od ní ostře odklánějícími (do tvaru hokejky, ke které se připodobňují).

Jedinečný exemplář této jedlese nacházel ve zdejším zámeckém areálu v místě pod dnešním hřištěm. V roce 1995 byl strom těžce poškozen zásahem blesku. V roce 2002 bylo rozhodnuto z důvodů bezpečnosti o jeho poražení. Jedle zde byla vysazenakolem roku 1885 při velké úpravě zámeckých parků v anglickém stylu za dobymanželů Lützowových na Žampachu. Náhrada byla na tomto místě vysazena v roce 1992 (roubovanecse stříbřitě modrozelenými jehlicemi, výpěstek Arboreta Kostelec nad Černými lesy).  Naměřené charakteristiky původního stromu: Stáří 120 let, výška stromu 33 m, obvod kmene 337 cm.  Na archivní fotografii z roku 1995 vidíme šištice z vrcholku stromu spadlé po zásahu bleskem. Šištice tohoto druhu dosahují velikosti až 25 x 9 cm.

Jedle kavkazská (Abies nordmanniana) roste přirozeně na Kavkazu v nadm.výšce 1200 až 2000 m n.m. Dorůstá u nás výšky 25 až 30 m, v domovině až 80 m. Lze ji porovnat s naší domácí jedlí bělokorou, oproti které je ale širší, hustší a tmavší. Její růst trvá velmi dlouho – i 300 let a více. Dožívá se vysokého stáří 600 – 700 let. Jehlice na větvičce odstávají šikmo nahoru a do stran, jsou na konci mělce vykrojené, válcovité šištice mají rozměr 20 x 5 cm. Sadovnicky a krajinářsky je velmi ceněná zejména pro skutečnost, že neodvětvuje tak snadno jako ostatní druhy jedlí. Její dřevo je bílé, lehké, měkké, ale pružné, méně ceněné než u smrku či borovice. Používá se jako stavební dřevo i pro papírny. Pro svou kompaktnost je nejprodávanějším druhem jedlí na vánoční stromky.

Podobnou jedlí je severoamerická jedle líbezná (Abies amabilis), též mohutná, s jehlicemi více k větévce přitisklými a dopředu směřujícími, na konci opět mělce vykrojenými. Na rubu jehlice má mnohem širší průduchy. Šištice jsou 14 x 6 cm. Dorůstá v domovině výšky až 70 m. Její dřevo je lehké, měkké, má ale malou trvanlivost, též se využívá na vánoční stromky.

Předchozím v detailech podobná je i japonská jedle Veitchova (Abies veitchii). Je však habituelně štíhlá, řídká a menší (do 20 m). Její jehlice, na větvičce hustě postavené, směřující vzhůru a částečně dopředu, často vynikají již na dálku svými výrazně širokými bílými pruhy průduchů na rubu. Šištice jsou drobné 6 x 3 cm. Nejlépe působí před tmavým pozadím.

Jedle korejská (Abies koreana), původem z jihokorejských hor, je předešlé jedli podobná zejména velmi širokými výraznými pruhy průduchů na rubu jehlice, její jehlice jsou však kratší a širší, poměrně tuhé. Roste pomalu. Odlišuje se též svým vzrůstem (10 – 15 m) a širším habitem, kdy vrchní větve bývají často širší než spodní. Krásnou ozdobou této jedle jsou šišky, které se objevují každoročně již na mladých stromcích. Šištice (7 x 3 cm) jsou velmi efektní zejména před dozráním svou namodralou až nafialovělou barvou. Tento druh je ale v našich podmínkách méně otužilý, trpí zejména pozdními mrazíky a proto je třeba ho umístit na chráněné stanoviště.

Jedle španělská (Abies pinsapo), původem z jihošpanělských hor, je někdy doporučována jako náhrada za méně otužilou jedli korejskou. Má velmi krásné, někdy až uměle působící všestranně odstávající tlusté a pichlavé jehlice. Pomalu dorůstá výšky 15 až 20 m, její šištice 10 – 15 x 4 cm. I ona však může namrzat. . V našem parku je zastoupena kultivary ´Argentea´ se stříbřitě šedými jehlicemi a ´Glauca´ s modrozelenými jehlicemi.

Jedle řecká (Abies cephalonica) pochází z řeckých pohoří (800 až 1700 m n.m.). Je to jedna z nejrychleji rostoucích jedlí, dosahujících výšky až 30 m, pokud je v mládí poškozena mrazem, často vytváří více kmenů. V porovnání s podobnou jedlí kavkazskou je řidší a světlejší, její tuhé, ostře špičaté jehlice kartáčovitě odstávají. Šištice jsou velké 20 x 4 cm. Pro naše podmínky je to jedna z nejsuchovzdornějších jedlí.

Za podobný druh lze považovat mandžusko-korejskou jedli pichlavou (Abies holophylla). Dorůstá až 30 m, její jehlice jsou však tužší a delší (4 cm), ostře přišpičatělé, na rozdíl od jedle řecké s nevýraznými zelenavými průduchy. Šištice 14 x 3 cm.

Z hor středního a jižního Japonska pochází jedle tuhá, japonská (Abies firma) dorůstající v domovině až 50 m. Má výjmečně tuhé až 3 mm široké, lesklé zašpičatělé jehlice. V detailním pohledu si povšimneme, že jsou ve špičce jemně ve 2 rozeklané. Její průduchy jsou opět nevýrazné, šištice 10 x 4 cm. V Japonsku je hojně vysazována okolo chrámů.

Jedle obrovská (Abies grandis), původem ze západu Severní Ameriky, je nejrychleji rostoucí a největší jedlí vůbec. V domovině dorůstá až 100 m výšky a i u nás je schopna dosáhnout značných rozměrů až 40 m. Má řídkou, pravidelnou korunu a tmavozelené dvouřadě uspořádané jehlice, které jsou na rozdíl od jedle bělokoré nestejně dlouhé (2 až 6 cm). Šištice 10 x 3 cm. Dožívá se, vzhledem ke své rychlosti růstu, pouze 200 až 250 let. Její žlutavé dřevo je málo trvanlivé.

Za podobný druh je považována jedle ojíněná, stejnobarvá (Abies concolor), jíž jsou domovinou hory v západní části Severní Ameriky, kde roste v nadm. výšce 1000 až 3000 m n.m. U nás dosahuje 30 m výšky v domovině 40 m. Je charakteristická svými nepravidelně postavenými, srpovitě zahnutými, nápadně dlouhými (4 až 6 cm) jehlicemi. Průduchy nemá soustředěné na rubu jehlice jako většina ostatních jedlí, nýbrž rozptýlené po celé jehlici, což způsobuje její matnost. Šištice 12 x 4 cm. V našich podmínkách je ze všech jedlí nejméně náročná. Dožívá se až 350 let.

Ve smíšených lesích Alžíru v nadmořských výškách 1300 až 2000 m je domovem u nás zastoupená jedle numidská (Abies numidica). V Alžírů dorůstá tato jedle výšky 25, šištice jsou vysoké 15 až 20 cm. Semeno má delší křídlo a tisíc semen této jedle váží cca 70 gramů. Z Japonska pochází jedle nikkoská (abies homolepis), kde dorůstá 25 - 40 m výšky s 1 – 5 m obvodu kmene.

___________

Jedle jsou významnými doplňkovými dřevinami v sadovnické tvorbě. Již roku 1539 byla jedle použita jako vánoční stromek ve štrasburském dómu. V některých částech Finska uctívají jedli jako posvátný strom. Když se staví dům, vztyčí se malá jedlička, rozprostře se šátek a přinese se oběť jako chléb, maso a nápoje. Po návratu ze hřbitova se zdejší obyvatelé mrskají jedlovými haluzemi, aby zabránili zlým duchům v pronásledování domů. Také trojský kůň prý byl postaven ze dřeva stříbrné jedle.Jedlová pryskyřice je ceněným prostředkem na hojení ran, čerstvé výhonky pak pro svůj vysoký obsah silic při kašli, zahlenění a bronchitidě, silice mají též posilující a uklidňující účinky při stresu a rozčilení.


Jedle
Jedle bělokorá
Jedle
Jedle japonská - Arboretum Žampach
Jedle
Jedle japonská - šiška
Jedle
Jedle kavkazská - Arboretum Žampach
Jedle
Jedle kavkazská - šiška
Jedle
Jedle korejská - Arboretum Žampach
Jedle
Jedle líbezná - Arboretum Žampach
Jedle
Jedle líbezná - šiška
Jedle
Jedle nikkoská - Arboretum Žampach
Jedle
Jedle nikkoská - šiška
Jedle
Jedle numidská - Arboretum Žampach
Jedle
Jedle numidská - šiška
Jedle
Jedle obrovská - Arboretum Žampach
Jedle
Jedle obrovská - šiška
Jedle
Jedle veitchova - Arboretum Žampach
Jedle
Jedle veitchova - šiška
Jedle
Jedle vznešená - Arboretum Žampach
Jedle
Jedle vznešená - archivní fotografie z r. 1995 - šištice z vrcholku stromu spadlé po zásahu bleskem
Jedle
Jedle řecká - Arboretum Žampach
Jedle
Jedle španělská ´Argentea´ - Arboretum Žampach
Jedle
Jedle španělská - šiška
Na obr
 Rozšířená báze - kruhový terčík
u jehlic jedle(vpravo)  oproti jehlicím smrku (vlevo)
  Abies pinsapo x Picea polita
Jedle
Jedle ojíněná - detail - kruhový terčík základny jehlice jedle na větvičce
Jedle
Jedle ojíněná - šišky
Jedle
Jedle ojíněná
     

[Více fotografií - fotogalerie arboretum]