| OŘEŠÁK - JUGLANS |   |
|
TAB. 11b [jpg] 1,5 MB TAB. 11b [pdf] 1,5 MB OŘEŠÁK (JUGLANS) Čeleď: ořešákovité (Juglandaceae) Řád: bukotvaré (Fagales)
Rod zahrnující okolo 20 druhů stromů, zřídka i keřů přirozeně rozšířených v mírném až subtropickém pásmu severní polokoule a v tropech Střední a Jižní Ameriky. Borka ve vyšším věku středně až hluboce podélně rozbrázděná, letorosty silné s přehrádkovanou dření (patrné při podélném rozříznutí mladé větvičky) a velkými pupeny. Listy ořešáků jsou lichozpeřené, s lístky pilovitými nebo celokrajnými, v podzimním období se zbarvující v odstínech žluté. Květy jednopohlavné, samčí uspořádané v jehnědách, samičí s nápadnou velkou dvouklannou bliznou buď jednotlivě nebo v klasech na konci letorostů. Plody jsou nepravé peckovice - semeno je uzavřeno v různě silné dřevnaté skořápce, která je svrchu ještě obklopena dužnatým obalem. Semena ořešáků (označovaná též jako "jádra") se vyznačují vysokou olejnatostí a obsahem velkého množství výživných minerálních látek. Ne u všech druhů jsou však jedlá nebo chutná. Zástupci rodu ořešák obsahují ve svých tělesných schránkách juglon (chemická sloučenina ze skupiny chinonů), který má antiseptické účinky, potlačuje růst mnoha rostlin a může vyvolávat zdravotní potíže u zvířat.
V Evropě je nejznámějším a nejhojněji pěstovaným druhem ořešáku, který poskytuje chutná jedlá jádra, ořešák královský (Juglans regia) lidově nazývaný "vlašský ořech".Stromy rychle přirůstají a dosahují výšky okolo 30 m. Původně byl tento ořešák rozšířen na rozsáhlejším území Asie (Střední Asie, Malá Asie, Himálaj, Barma, Čína). Jeho jádra člověk konzumoval již v pravěku, což dokládají archeologické nálezy z lidských sídlišť z mladší doby kamenné. Stal se kulturní dřevinou, která se s putujícím člověkem rozšiřovala stejně jako zemědělské plodiny a domestikovaná zvířata do vzdálených oblastí. Ve střední Evropě ořešák královský zdomácněl a je schopen se ve volné přírodě samovolně rozmnožovat a šířit. Původní formy tohoto ořešáku byly a dodnes stále ještě jsou prošlechťovány za účelem získání plodných kultivarů, které budou odolné vůči nepříznivým klimatickým vlivů nebo budou poskytoval ořechy s velkými, snadno vyluštitelnými či různě zbarvenými semeny. Z botanického hladiska jsou „vlašské ořechy“ vlastně pecky těchto peckovic, resp. v nich ukryté laločnaté dělohy.
Ořešáky jsou však také krásné parkové stromy, které vyniknou zejména jako solitery. V arboretu můžete nalézt ořešák černý (Juglans nigra) původně rozšířený ve střední a východní části USA. Dorůstá až 50 m výšky. Jeho plody jsou kulovité, až 6 cm velké. Za zralosti zůstává kožovitý obal neporušen (nepuká a neodděluje se od skořápky). Velice tvrdá skořápka s nepravidelně hluboce brázditým povrchem v sobě ukrývá sice jedlé ale zároveň poměrně malé čtyřlaločné semeno.
Dalším druhem, se kterým se můžete poměrně často setkat v parcích a zahradách a také v našem arboretu, je ořešák popelavý (Juglans cinerea) pocházející rovněž ze Severní Ameriky. Dosahuje výšky 30 m, jeho plody jsou podlouhle vejcovité, na povrchu lepkavě chlupaté. Skořápky ořechů jsou také tvrdé a hluboce brázdité, na vrcholku ovšem ostře zašpičatělé, s jedlými dvoulaločnými, výrazně nasládlými semeny.
V arboretu byl také vysazen sbírkový ořešák Sieboldův (pajasanolistý) – Juglans ailantifolia, a to kultivar ´cordiformis´, který má původ v Japonsku a na Sachalinu. Letorosty má žláznatě chlupaté; listy 40–90 cm dlouhé, lístků je 9–21, podlouhlých až eliptičných, 6–15 cm dlouhých. Samčí jehnědy 10–30 cm dlouhé, samičí květy po 12–20; plody až po 20 v dlouhých hroznech. Ořech je kulovitý až poněkud vejcovitý, špičatý, se 2 hranami.
|
