| MORUŠE - MORUS |   |
|
TAB. 11a [jpg] 1,5 MB TAB. 11a [pdf] 1,5 MB MORUŠOVNÍK (MORUS) Čeleď: morušovníkovité (Moraceae) Řád: růžotvaré (Rosales)
Morušovníky syn. moruše jsou pomalu rostoucí, dlouhověké, listnaté opadavé stromy nebo keře 3 – 15 m vysoké. Přibližně 16 druhů těchto dřevin je přirozeně rozšířeno v mírných pásmech, subtropech a tropech Asie, Afriky, Indonésie, Severní Ameriky a Jižní Ameriky. Listy jsou velmi různotvaré: celistvé nebo dlanitě laločnaté s pilovitým okrajem. Na dlouhých větvích (makroblastech) – laločnaté, na plodonosných větvičkách (brachyblastech) celistvé. Na bázi vždy srdčitě vykrojené. Květy drobné jednopohlavné, uspořádané v samčích nebo samičích květenstvích. Plody, kterými jsou nažky obalené zdužnatělým okvětím, tvoří stopkaté válcovité souplodí nazývané moruše (vzhledem připomínají protáhlé malé ostružiny). Morušovníky podobně jako další zástupci čeledi morušovníkovitých (např. maklury, fíkusovníky) mají vyvinuto specializované vyměšovací pletivo – tzv. mléčnice (dlouhé vícejaderné nepřehrádkované buňky prostupující celou rostlinu), v němž se tvoří a hromadí latex. Tato lepkavá mléčná tekutina slouží jako ochrana před býložravci a zároveň při poškození rostliny vyplňuje a uzavírá porušené cévy.
Listy morušovníků se živí housenky bource morušového (Bombyx mori - motýl z čeledi bourcovitých (Bombycidae)), které se při kuklení zavinují do zámotku z hedvábných vláken. Za tímto účelem byly morušovníky vysazovány nejen v Číně, ale též ve Středomoří a v teplých krajích střední Evropy již od 16. století. Ve střední Evropě se sklízení listů pro krmivo ještě praktikuje ve značném rozsahu ve Francii.
Regionálně se moruše využívají v potravinářství – vyrábějí se z nich marmelády, šťávy, mošty, morušová vína. Tmavé plody se používaly k dobarvování vína. Sušené moruše jsou zdrojem cukrů. Borka je využívána v medicíně, k výrobě textilních vláken a papíru. Morušové dřevo se používalo k výrobě vinařských sudů.
Morušovník bílý (Morus alba) původně patrně pocházející z centrální a severní Číny vytváří vzdušné až řídce stavěné koruny široce kulovitého tvaru. Listy široce vejčité, 6 – 20 cm dlouhé, celistvé až nepravidelně členěné, na bázi srdčité, s hrubě pilovitým okrajem. Čepel na líci hladká a lesklá, na rubu pak s chomáčky chlupů v paždí žilek. Květy drobné, jednopohlavné, uspořádané v samičích a samčích jehnědách. Zralé moruše morušovníku bílého mohou být tmavě fialově červené, purpurové, světle červené až zelenavě bílé o velikosti až 3 cm. Chuť mají nasládlou, nevýraznou. V jižní a střední Evropě byla vysazována zřejmě již od 11. století. Z přírodní formy tohoto druhu byly vyšlechtěny zajímavé okrasné kultivary, mezi nimž lze jmenovat např. ´Laciniata´ s listy pravidelně hluboce členěnými a ´Nana´ rostoucí v podobě malého kulovitého hustého keře s pravidelně laločnatými listy. V arboretu si můžete prohlédnout exemplář kultivaru ´Pendula´ s deštníkovitou korunou s dlouhými až k zemi převislými větvemi.
Na jižní Moravě a na Slovensku se pěstuje také morušovník černý (Morus nigra), jehož moruše jsou 2 - 4 cm dlouhé, vždy temně purpurové, chuťově mnohem výraznější, sladce kyselé. Tento druh pochází ze západní Asie (patrně Íránu). Do Evropy byl dovezen r.1548 jako ovocný strom. Jsou to košaté stromy 6 – 10 m vysoké, dožívající se úctyhodného stáří. Velmi staré stromy se v kmeni rozvracejí a rozpadají, čímž nabývají na zajímavosti. Listy mají široce vejčité, 8 – 20 cm dlouhé, na bázi hluboce srdčité. Listová čepel tuhá, na líci drsná, na rubu hlavně na žilnatině chlupatá. Na bujných letorostech se tvoří listy třílaločné (tvarem podobné listům vinné révy).
|
