Rod tis obsahuje 7 až 8 velmi podobných druhů, rozšířených na severní polokouli, považovaných někdy za geografické rasy jednoho druhu.

Tisy jsou stálezelené jehličnaté stromy nižšího až středního vzrůstu (až 20 m vysoké) s jedním nebo více kmínky, pouze zřídka keře. Rostliny množené ze semene jsou vždy stromy, rostliny množené řízkováním jsou vždy pouze keře. Koruna je v dospělosti u stromovitých typů široce kuželovitá, u keřovitě rostoucích řízkovanců většinou polokulovitá. Kořenový systém je hustě rozvětvený, pevně kotví dřevinu v půdě. Jsou pomalu rostoucí, dlouhověké (údajně až 3000 let, doloženo okolo 2000 let).

Za nejstarší evropský strom je považován právě tis z Fortingallu ve Skotsku, který je údajně stár téměř 3000 let. Je zajímavé přenést se v představách do starověku, kdy započalo klíčit semínko tohoto stromu.

Jehlice jsou ploché, 1 až 3 cm dlouhé, na vzpřímených výhonech uspořádané spirálovitě, jinak dvouřadě, na líci tmavozelené na rubu světle zeleně zbarvené, vytrvávající na dřevině asi 8 let. Tisy jsou dvoudomé, výraznější samčí květy mají podobu stopkatých paliček, které v době zralého pylu získávají světle nažloutlou nebo bělavou barvu. Na samičích jedincích se z nenápadných samičích květů vyvíjí pohárkovitý dužnatý červený míšek (arillus), který obklopuje částečně vyčnívající semeno.

V parcích arboreta Žampach jsou vysazeny zástupci 2 druhů tisů. Zastoupen je též náš domácí druh (a jeho okrasné kultivary): tis červený (Taxus baccata).

Tis červený (Taxus baccata) je dřevinou kdysi hojně rozšířenou po celé Evropě, dnes roste přirozeně v přírodě již pouze vzácně. Je dřevinou zákonem chráněnou. Vytváří 15 až 20 m vysoké stromy nebo 5 až 6 m vysoké keře. Jeho jehlice jsou 1,5 až 3 cm dlouhé, pozvolna zašpičatělé, na líci tmavozelené lesklé, na rubu se dvěma bledě zelenými pruhy průduchů. Plody 6 až 7 mm velké. Před naší zámeckou kaplí si lze prohlédnou dva exempláře tohoto druhu. Vynikají svým založením silných, od země kroucených větví, které vypovídají o stáří těchto tisů (téměř 100 let). Pro ozdobu našich parků a zahrad se pěstují jeho četné kultivary, ve zdejším areálu např.: ´Aurea´ - 3 až 4 m dorůstající, široce kuželovitý kultivar se zlatožlutými mladými výhony, později zelenými, ´Elegantissima´ - 4 až 5 m vysoký polokulovitý kultivar se žlutě zbarvenými jehlicemi, ´Erecta´ - 4 až 5 m vysoký, široce sloupovitý kultivar se vzpřímenými větvemi, ´Fastigiata´ - až 5 m vysoký slupovitý kultivar, u starších jedinců u vrcholu širší, ´Amersfort´ - botanicky zajímavý, pouze 2 m vysoký kultivar s jehlicemi 5 - 7 x 3 - 4 mm, mající podobu drobných dužnatých lístečků. Vyšlechtěn ve Francii.

Tis japonský (Taxus cuspidata) je původem z Japonska, Koreje a Mandžuska. Dorůstá cca 15 m. Od tisu červeného se odlišuje světlejší barvou, řidším zavětvením a náhle zakončenými jehlicemi do 1,5 cm délky. Jehlice nejsou dvouřadě uspořádané, nýbrž do širokého „V“. Zvládne i otevřenější stanoviště.

Tisy jsou dřeviny stínomilné, avšak přizpůsobivé – v průměrném vlhku snášejí slunce a v přistínění i sucho.

Listy a semena tisu obsahují jedovatý alkaloid taxin, který způsobuje podráždění trávicího ústrojí, zástavu dýchání a srdeční činnosti. Pouze rosolovitý míšek plodů je zdraví neškodný. Požírají je ptáci a roznášejí tak neporušená semena do vzdálených míst. Pro srnčí zvěř je tis oblíbenou vyhledávanou pochoutkou navozující u ní zřejmě halucinogenní stavy projevující se např. otupělým povalováním se poblíž tisových porostů.

Tisy jsou stromy mrtvých (vysazované na hřbitovech) a též stromy vražedné (využívané odedávna k přípravě jedů).

Jejich pevné, ale přitom velmi pružné dřevo je již od doby kamenné využíváno k výrobě luků a dalších zbraní.
Tis též zahání čarodějnice a démony.

TIS - detail samčího prašníkového květu a míšku s vyčnívajícím semenem	Tis japonský - Arboretum Žampach	Tis červený - míšek s vyčnívajícím semenem - detail	Tis červený - samčí prašníkové květy - detail
Tis červený ´Amersfort´ - Arboretum Žampach	Tis červený ´Aurea´ - Arboretum Žampach