| HLOŠINA - ELAEAGNUS |   |
|
HLOŠINA (ELAEAGNUS) Rod hlošina zahrnuje 40 druhů původem v jižní Evropě, Asii a Severní Americe. Nejfrekventovanějším druhem u nás je bezesporu hlošina úzkolistá (Elaeagnus angustifolia) nazývaná též "česká oliva". Jedná se o řidší, trnitý, opadavý strom, někdy pouze keř, často s křivým nebo nakloněným kmenem, často až k zemi “pokorně” ohnutým, 5-10 m vysoký, původem ze středozemní oblasti až střední Asie. Je to středněvěká dřevina, v mládí rychle rostoucí, dožívající se max.100 let. Letorosty, listy i plody jsou pokryté vrstvou trichomů vytvářejících jejich charakteristické stříbřité zbarvení. Úzce kopinaté listy (3-10 cm dlouhé) později na líci stříbřitou barvu ztrácejí. Drobné zvonkovité květy jsou vně stříbřité, uvnitř žlutavé, intenzívně vonné. Plodí od časného mládí, plody jsou stříbřité oválné nepravé peckovičky s moučnatou dužninou, jedlé. Hlošina miluje slunce a teplo, dobře snáší sucho, chudé půdy, nízké teploty i imise. Pro své světlé zbarvení se hodí do kombinace s tmavšími dřevinami, též k vodě. Významná je svou tolerancí vůči obsahu solí v půdě, jako jedna z mála výborně zvládá i kombinaci sucho + sůl, což rozšiřuje možnosti jejího využití i do velmi exponovaných stanovišť z hlediska tohoto zatížení, kterými jsou např.pruhy vegetace uprostřed dálnic. Hlošina je prastará kulturní rostlina. Sloužila v dobách karavanní dopravy jako potrava na cestách v asijských pouštích. Ze sušených plodů (přirovnávaných k olivám a datlím) snášejících transport se připravovaly polévky, kaše a pekly placky. Využívaly se též k přípravě léků na trávicí potíže a k výrobě destilátů. Dřevo hlošiny se v této bezlesé oblasti využívalo k výrobě nářadí i hudebních nástrojů. Také v parcích arboreta Žampach je možné si hlošinu úzkolistou prohlédnout, případně ochutnat její plody. V roce 2017 byla na zámeckém nádvoří místo původní Elaeagnus angustifolia, vyvrácené vichřicí Herwart, zasazena Elaeagnus angustifolia ´Caspica´. Varieta caspica má eliptické listy s výrazným stříbřitým leskem.
|
