| METASEKVOJE - MATASEQUOIA |   |
|
METASEKVOJE (METASEQUOIA) Čeleď: Cupressaceae (cypřišovité) dříve: Čeleď: Taxodiacea (Tisovcovité) Řád: Pinales Do stejné čeledi jako tisovce jsou řazeny také metasekvoje, které jsou jim velmi podobné. Jsou to jehličnaté, na zimu opadavé stromy. Známý modřín není tedy jediným opadavým jehličnanem. Metasekvoje čínská (Metasequoia glyptostroboides) je rychle rostoucí dřevinou (zvláště v prvních letech). Lze u ní předpokládat, že u nás bude dosahovat výšek kolem 30 m, v domovině dorůstá 35 m. Její koruna je v mládí kuželovitá, později vejčitá, obdobného charakteru jako u tisovce, avšak hrubší textury. Jejíširoce rozložený kořenový systém dobře kotví dřevinu v půdě. Podobně jako tisovec, i metasekvoje vytváří výhony dvojího typu – vytrvalé a opadavé. Odlišuje se však v postavení výhonů, které je vstřícné. V zimním období navíc vytváří jasně viditelné pupeny. Dalším rozdílem jsou její měkké, ploché jehlice, o rozměrech 10 – 25 x 1 – 2 mm, které mají však výrazně tmavší barvu a větší rozměry v porovnání s tisovcem. Na podzim se barví červenohnědě. Květy jsou jednopohlavné, samčí uspořádané v hroznech nebo latách, samičí v šišticích složených z četných plodních a podpůrných šupin, které navzájem srůstají. Šištice jsou téměř kulovité, až 2,5 cm dlouhé, složené z 20 – 26 šupin , visí na 2 – 4 cm dlouhých stopkách, nerozpadavé. V parcích arboreta Žampach můžeme metasekvoji čínskou včetně dalších méně známých kultivarů pozorovat na tomto stanovišti. Metasekvoji lze označit jako endemit pocházející z malého areálu v oblasti střední Číny (provincie Shechuan, Wanhsien). Botanickou zajímavostí je skutečnost, že žijící stromy byly na Zemi nalezeny teprve v r.1941, do té doby byla metasekvoje považována za vyhynulou. Popsána byla jako velká senzace prvně v roce 1948. Do této doby byl rod odvozován pouze z nalezených fosilií (běžných všude, kde se odkrývají sloje hnědého uhlí). Od r. 1949 se začaly ze zaslaných semen (pocházejících z původní lokality v údolí „Šuj-sa“ = vodní modřín) pokusně pěstovat rostliny takév Průhonicích. (V roce 2000 dosáhly tyto původní stromky cca 13m a měly kmeny silné 35 cm). Postupně bylo ověřeno, že metasekvoje může najít uplatnění také v našich klimatických podmínkách a došlo k jejich druhotnému množení a rozšíření po celé Evropě. Metasekvoje je tedy také „žijící fosílií“, tj.rostlinou, jejíž zkamenělí předci byli známi dříve, než dnes dosud žijící zástupci. Pozn.: za nejstarší „žijící fosilii“ je však považován jinan dvojlaločný, který je už asi 200 mil. let součástí vegetace na Zemi. Metasekvoje má ráda v mládí přistínění, později slunné stanoviště, půdy vyžaduje hlubší, propustné a vlhčí, bažinaté lokality zvládá hůře než tisovce. Obsahuje kyanogenní sloučeniny shodné s látkami nalezenými v tisu. Pro svou vlhkomilnost bývá lidově označována jako „vodní jedle.“
|
