| JILM - ULMUS |   |
|
JILM (ULMUS) Čeleď: jilmovité (Ulmaceae) Řád: kopřivotvaré (Urticales)
Jilmy jsou statné stromy s opadavými listy, krátce řapíkatými, nápadně nesouměrnými, na okraji dvojitě pilovitými, na podzim nádherně žlutými. Zvláštností jsou květy uspořádané ve svazečcích, které se objevují dříve než listy (duben). Plodem je nažka s penízkovitým křídlem, zpočátku zelená, později žlutohnědě zbarvená, dozrávající již koncem května. V zeleném stavu si plod obstarává látkovou přeměnu pro svoji vlastní výživu (jako je tomu např. u plodů habru). V severním mírném pásmu je domovem asi 45 druhů tohoto rodu. Řadí se do čeledi jilmovitých (Ulmaceae). Jilm habrolistý (Ulmus minor) byl v parcích vysazován nejen v přírodní formě ale i v různých ozdobných kultivarech. V arboretu byly tyto stromy vysazeny nově v r. 1993. Z pestrolistých kultivarů je zde též U. minor ´Wredei´ (žluté listy, sloupovitý vzrůst). Jilm vysoký (Ulmus procera) je druhem původně rozšířeným jen v západní a jižní Evropě. Dorůstá výšky až 40 m a na tuto výšku má nezvykle malé listy (5 – 9 cm dlouhé). U horního vchodu do areálu arboreta byl u příležitosti odhalení pamětní desky Fr. Lützowa (10. 6. 2001) vysazen ojedinělý exemplář tohoto druhu s listy zdobenými bílými skvrnami a mramorováním – ´Argenteo-Variegata´. Z dalších zajímavých exemplářů je v arboretu zastoupen jilm horský (Ulmus glabra) – ´Pendula´, vyznačující se převisle rostoucími větvemi. Krásný keřovitý vzrůst s výjimečně drobným olistěním má samovolně vzniklý kříženec jilmů horského a habrolistého označovaný jako jilm holandský (Ulmus x hollandica 'Jacqueline Hillier' nebo též Ulmus x elegantissima 'Jacqueline Hillier'). V naší přírodě nalezneme nejčastěji vlužních a podmáčených lesích jilm vaz (Ulmus laevis) jehož výskyt je značně omezen jak ztrátou přirozeného stanoviště, tak rozšířením nebezpečné choroby – grafiózy jilmů. Jilm habrolistý, jilm vaz (Ulmus laevis) i jilm horský byly dříve hojně zastoupenými stromy v naší přírodě i v parcích. Po staletí rostly v rovnováze se svým prostředím, s živočichy, houbami i rostlinami, kterým poskytovaly potravu, ochranu a úkrytiště. V rovnováze byly i s nevítanými hosty jako jsou různí parazité, mimo jiné i s brouky z čeledi Scolytidae (kůrovcovití). Obvykle se dovedly vyrovnat i s případnou invazí houby Ceratocystis ulmi, přenášenou těmito brouky do jejich vodivých pletiv. Houba zamezuje protékání mízy cévami, což způsobuje postupné odumírání nejdříve větví, později celého stromu. V 60. - 80. letech 20. století však přišla mimořádně velká vlna epidemie grafiózy (nemoci způsobené touto houbou, zvané též jako „holandská nemoc“, neboť byla poprvé zaznamenána v Nizozemí). Již kolem roku 1975 podlehlo této chorobě téměř 98% evropských jilmů. Jako první hynuly jilmy habrolisté a jako poslední jilmy vazy. V zámeckých parcích v Žampachu rostly ještě na počátku 80. let krásné a obzvlášť mohutné, více než staleté jilmy. Poslední z 8 těchto jilmů rostoucí původně v místě dnešního hipodromu musel být poražen v roce 1993. I když nepatřil k těm nejmohutnějším, průměr jeho kmene na bázi činil více než 180 cm. Z kmenů těchto stromů byly pak zhotoveny dřevěné obklady pro interiéry zámecké budovy, které byly dochovány i po velké rekonstrukci budovy v letech 2006 - 2008. Jilmové dřevo bylo v minulosti velmi žádané zejména pro svou nízkou štípatelnost a pevnost v ohybu v nejrůznějších výrobních odvětvích (kolářství, nábytkářství, loďařství). Dnes je toto dřevo spíše vzácností.
[Více fotografií - fotogalerie arboretum]
|
