Pancíř Smanický ze Žampachu

Kol Žampachu kupci jedou tvrdě, těžce.
Těžké látky nesou, nesou plné měšce.
Těžce, takže noha sotva nohu stihá,
ale v houští Pancíř zrádně s chasou číhá.

Hoj, ty chaso rychle spusť se na kupčíky
a kde odpor najdeš, chop se na ně dýky,
posbírej jim těžké krumplování,
podle lovu, peněz bude hodování.

Chutě udeř na ně beze strachu
věz, že tobě velí Pancíř ze Žampachu.
Pán a rytíř statný v míru i ve sváře,
který zlatý řetěz dostal od císaře.

Pancíř, který život s mečem v ruce prožil,
který krunýř ani v spánku neodložil,
Pancíři mír země věru již se hnusí,
zlato chce on míti, zlato míti musí.

Hoj, pane Smanický se zlou ses potázal,
kupčíky dnes doprovodit Karel kázal,
doprovodit kázal a sám přišel taky,
vysvobodit kupce, stíhat dravé ptáky.

Zbojníku, teď čeleď tvá mu neuteče,
chytne on Tě, Jene, a Tvůj Žampach zteče!
Pancíř jímal kupce, leč než přišlo ráno,
bylo také jemu chlapstvo pojímáno.

A uprostřed chlapů kráčí Pancíř starý,
jestřáb černošedý s krvavými spáry,
na krunýři černém zlatý řetěz nese,
neznal co je bázeň, teď se chví a třese...

"Pancíři", dí Karel "dnes se mi lov zdařil,
přízeň beru tobě, kterous lupem zmařil,
co ti slávou bylo, hanbou má se státi,
řetěz máš, chci ti ještě hřebík dáti."

Katovi pak velí: "Slyš bez meškáni,
ať vykonáš pilně moje přání,
na žampašské brané dle rozkazu mého,
pověsíš Pancíře, lotra Smanického.

Pověsíš jej na ten řetěz darovaný,
na pokutu přísnou pro chlapy a pány.
On, jenž chloubou býval, výstrahou má býti,
že chci v zemi spravedlnost míti.

Jak jsem Žampach rozbil, tak chci pro výstrahu
rozbít každé hnízdo zbojníků a vrahů,
a co Karel velel, vykonáno katem,
už tam visí Pancíř na řetěze zlatém.

Z lidové tvorby