Sociální služby Domova pod hradem Žampach  Archivní dokumentace  - z dopisů a ohlasů PŘEJÍT NA AKTUÁLNÍ DOPISY A OHLASY ZDE:  Centrum sociálních služeb Žampach (csszampach.cz)

 Z dopisů a ohlasů  - Arboretum Žampach                                                                                              :: Archiv – články, výstřižky novinové ::

 Z dopisů a ohlasů TIC Žampach

 Z dopisů a ohlasů  - Letní hudební festival pod hradem Žampach 

   KNIHA NÁVŠTĚV:      Z knihy návštěv - Domov pod hradem  Žampach

  Z knihy návštěv - Arboreta Žampach

     Z knihy návštěv - TIC Žampach

Zde archivujeme dopisy a jiné formy ohlasů na naši  činnost, které obsahují názory a hodnocení pro poučení a také motivaci k další práci jako poskytovatele sociálních služeb.  Děkujeme Vám za Vaše názory.

ARCHIVNÍ PŘEHLED:

Rok 2021

25.1. 2021 z mailu Domácí hospic ALFA-OMEGA

Vážená paní Urbánková, za celý Hospic Alfa-Omega bych Vám chtěla poděkovat za Váš email, který byl poděkováním pro náš tým. Velmi rádi jsme Vám a Vašim zaměstnancům byli oporou a v doprovázení Lucinky Kohoutkové. Bez Vaší pomoci a skvělé péče by Lucinka nemohla dožít tam, kde to měla ráda. Bylo nám ctí navázat spolupráci s Vaším ústavem, i pro nás to byla nová zkušenost. Pokud budete v budoucnu potřebovat naši pomoc, rádi Vám vyjdeme vstříc.  S pozdravem Eva Janatová

Rok 2020

21.11. 2020 Z dopisu maminky klienta po odlehčovací službě - poděkování.

Poděkovaní - dopis 2020

Rok 2019

From: Čejková Hana Mgr. (CSS Tloskov) [mailto:CejkovaH@tloskov.cz]
Sent: Friday, April 05, 2019 7:31 AM
To: Ředitel DPH Žampach Grätz Luděk, PaedDr.
Subject: Pozdrav z Tloskova

Vážený pane řediteli,

jménem všech zúčastněných Vám a Vašim zaměstnancům děkujeme za čas a informace, které jste nám poskytli během odborné stáže. Moc se nám u Vás líbilo, bylo to pro nás velmi přínosné.  Mějte se hezky a přejeme hodně sil a nápadů pro další práci. 

S pozdravem Čejková Hana Mgr. - vedoucí služby Sociální rehabilitace pobytová

From: Ivana Voráčková

Vážený pane řediteli, vážená paní Bednářová.

Chtěli bychom Vám velmi poděkovat za vynikající péči o naši dceru Nelu, které se jí dostávalo v rámci odlehčovací služby v domečku Na Výsluní. Pracuje Vám tam skvělý tým citlivých profesionálů, který umí navodit klidnou a příjemnou atmosféru - hned od počátku Nelčina pobytu jsme s manželem vycítili, že je dcera ve výborných rukou a o to více si vychutnali zimní dovolenou. Mnohokrát děkujeme!!
S pozdravem Tomáš a Ivana Voráčkovi

Rok 2018

From: Ludmila KOUTNÁ Sent: Tuesday, November 13, 2018 9:33 AM

Vážený pane řediteli, v sobotu  10.11.2018 jsem byla s manželem navštívit švagrovou ....

Už jsme se k vám chystali delší dobu, ale pořád to nějak nevycházelo.Byla jsem překvapena vaším ústavem, jeho rozlehlostí, čistotou a vašimi  klienty. Máte to tam moc hezké, všechno nám švagrová ukázala, prošli jsme dílny, kde se pracovalo. Byli tam velice příjemní manželé Petr a Lenka. Paní Lenka je velice šikovná, dokáže zaměstnat klienty, má veliký dar pro tvoření, i když nemá zrovna nový materiál, dokáže vytvořit rukodělné práce i z toho co má. Švagrová to taky s dětmi umí a práce ji velice baví. Všichni klienti, které jsme viděli, nebo potkali na procházce v parku ji velice zdravili a bylo očividně znát, že ji mají rádi. To prosím neberte jako poklonu švagrové, ale opravdu to tak je.  Kaple u vás je taky moc pěkná, všude teplo a čisto.  V zookoutku jsme se také zastavili, opravdu to zářilo čistotou a je vidět, že klienti se starají dobře, králíci spokojeni a ostatní zvířátka též. Navíc jsme byli překvapeni vaším dolním i horním parkem, škoda, že jsme tam nemohli být déle, stmívalo se a měli jsme ještě dlouhou cestu zpět. Všechny stromy označené, listí pohrabané, no prostě radost pohledět. Chtěli bychom se tam vypravit ještě jednou, pokud budeme zdraví a to na jaře, kdy všechno začíná kvést. Chtěla jsem vám napsat dřív, ale pořád to nějak nevycházelo. Přeji vám do dalších let ať se vám daří, ať jste zdraví a klienti ať vás poslouchají. Protože budou brzy vánoce, tak přejeme s manželem pohodu, spokojené svátky a šťastný  Nový  rok.             Manželé Koutní

Rok 2016

Z HODNOCENÍ POSKYTOVANÝCH SOCIÁLNÍCH SLUŽEB - rodič:

  hodnocen jako soubor pdf

Z HODNOCENÍ  ÚČASTNÍKŮ ZÁVODU ORIENTAČNÍ BĚH 5. kolo VčP – Žampach 16.4. 2016 - SHROMAŽDIŠTĚ:

Rok 2015

Z návštěvy žáků ZŠ Dolní Dobrouč

From: Martina Křivohlávková  Sent: Tuesday, October 27, 2015 11:09 PM
Subject: RE: Film z Domova pod hradem Žampach

Dobrý den,

já bych chtěla ještě jednou moc poděkovat Vám,že jsme k Vám mohli přijet. Bylo to úžasné,děti byly nadšené. Hned při odpoledním vyučování jsme se museli podívat na film (do začátku jsem opravdu zvolila ten starší). Ten druhý už jsme ve škole nestihli,ale děti ho taky chtěly vidět,tak jsem jim "musela" mailem naposílat odkazy a myslím, že většina dobroučských rodin měla večer ten samý program. Letošní film je super (sama jsem ho během večera viděla 2x). Celý večer ho nemůžu pustit z hlavy.... 

Martina Křivohlávková, učitelka ZŠ

Rok 2014

Z kroniky dětí z DD Holice po Masopustu 1.3.2014 na Žampachu:

Z ohlasů v elektronické poště

Odesílatel: Květoslava Račanská [racanska.kveta@centrum.cz]
Odesláno: 10. února 2014 8:19
Komu: DPH Žampach, ved. odd.zám.budova, Suchomelová Alena, Bc.
Předmět: Poděkování

Paní Suchomelová, byli jsme se v sobotu podívat za Irčou, ale dlouho jsme se nezdrželi, protože ona chtěla stále mezi ostatní klienty. Moc se jí tam líbí, prý tam má kamarády a jak říkala paní vychovatelka, tak ani ona nezlobí. Budeme mít asi problém jí od vás na konci pobytu dostat. Byla jsem fakt mile překvapená, moc vám všem děkuji, že se o ní tak staráte, vyřiďte to i vychovatelkám. ..... Ještě jednou moc děkuji Račanská K.

Rok 2013

Z ohlasů v elektronické poště

From: Ilona Pražáková [mailto:prazakova@zsletohrad.cz]
Sent: Wednesday, October 09, 2013 6:07 PM
Subject: RE: návštěva dětí DOD
Dobrý den, nedá mi to, abych se neozvala ještě jednou po návštěvě u Vás. Dnešní den na nás zanechal velký dojem, dětem se návštěva moc líbila, dlouho o tom ještě ve škole mluvily a byla jsem překvapená jejich názory, přestože jsou ještě docela malé. U vás člověk viděl klid, úsměv a radost a každý hned pozná, že to pro Vás není jen práce. Myslím, že máme na dlouho zážitek a je o čem přemýšlet. Ještě jednou moc děkujeme a snad ten dárcovský kupón v Diskontu bude malinkým příspěvkem na dobrou věc. Těším se třeba na další setkání. S pozdravem Ilona Pražáková, ZŠ Letohrad, Komenského.

Rok 2012

Dopis rodičů 17.9.2012

Rok 2010

Dopis rodičů po Zámecké slavnosti 5.6.2010

Rok 2008

Dobrý den, minulý víkend jsme navštívili Váš ústav při příležitosti velmi dobře zoganizované akce pro veřejnost. Velmi se nám stav celého areálu líbil, byli jsme překvapeni stavem budov, parkem, vinikající je prohlídka Arboreta. Program celé akce byl velmi příjemný a zajímavý. Určitě to znamenalo pro Vaše zaměstnance nemalé úsilí. Díky a držíme palce, ať je stále více sponzorů, více lidí na nadřízených orgánech, kteří chápou nutnost a náročnost péče, kterou Váš ústav všem postiženým lidem poskytuje.
A kdo Vám píše? Jsme zahrádkáři Českého zahrádkářského svazu v sousední obci Písečná,.............

Rok 2007 

Z ohlasů v elektronické poště

Rok 2006

Z ohlasů návštěvníků areálu

Od: Miloslav Martínek, Odesláno: pondělí 25.12.2006 19:41:24 Věc: vanocni vzpominka
Vážení přátelé,
v létě letošního roku jsem o dovolené navštívil vaše zařízení a obdivoval jsem práci, kterou vykonáváte i přístup, se kterým udržujete park i tradici zámku Žampach. Snad jako vánoční vzpomínku posílám text článku, který jsem v minulém roce napsal do předvánočního Magazínu Práva. Hovoří mj., že u hraběte Lützowa na Žampachu se zřejmě poprvé v Čechách zpívala anglická koleda o Dobrém králi Václavovi, rozšířená nejen v zemi svého vzniku, ale i v anglicky hovořících zemích za oceánem.
S přáním další úspěšné práce v příštím roce Miloslav Martínek                      Více k tomu - viz Lützow - články a odkazy různé

Rok 2006

Z přání do nového roku
..... Měl by si každý člověk uvědomit, že každý jedinec na této planetě je individuální, jedinečný, neopakovatelný a má vlastní život napsán ve svém osudu.  Proto si myslím, že nikdo z nás na této planetě nemá právo soudit bližního svého, neboť nás bude soudit v poslední chvíli naše smrt, kdy si každý jedinec vyřkne svůj pohled nad svým životem.... S požehnáním krásných vánočních dnů, ale i dalších přeji porozumění, mír a Lásku. S Boží Láskou manželé Markéta a Miroslav Kuntovi
V Praze 16.12.2006 Od: Miroslav Kunt, Odesláno: 19. prosince 2006 17:40

Rok 2006:

Z dopisu rodiče obyvatele domova

Rok 2006:

pan Rudolf Pánek - jubilant
Z dopisu sestřenice nejstraršího obyvatele domova                                                               Pan Rudolf Pánek zemřel v roce 2008.

               . . . . . . pokračování - celý dopis ("životní příběh")                   Fotografie - archiv             Fotografie jubilant v roce 2006

Dopis paní Benešové - poděkování 28.7.2008

Rok 2006: 

pan Rudolf Pánek - jubilant
"V rodném listu má Tahiti", článek -   Orlické noviny - středa 7.června 2006  

Kliknutím na titulek zobrazíte celý článek:

Rok 2006: 

Z dopisů návštěvníka a spolupracovníka ústavu v oblasti péče o zámecké parky.
Z elektronické pošty (Zkrácený opis)

Došlo: 24. března 2006 19:35
...píšu Vám mail ohledně práce, kterou děláte, jelikož cítím velkou potřebu Vám tuto sdělit. ...byl jsem u Vás v pondělí  zkonzultovat informační cedule.
Rád bych Vám napsal zejména tolik, že jsem nadšený Vaší prací, Vaším pozitivním přístupem a elánem do vší té  krásné, ale přitom velmi náročné činnosti, kdy v prostředí pro mnohé skličujícím Vy nacházíte to světlo, které rozsvěcíte dál a dál. A řetězy povolují... .
Velmi mě těší, že se mohu  spolupráce s Vámi účastnit už jen z tohoto krásného lidského pohledu.  Vaše nadšení, které má viditelné výsledky jak v dendrologické,ale i další sociální oblasti mě i mou manželku velmi potěšilo a otevřelo nám v mnohém oči.
Děkujeme za tuten Váš dar, který šíříte dál a vinčujeme Vám, nechť plamen Boží, který ve Vás plá, neustále posiluje a nalézá potřebné další spřízněné duše. Světlo Boží do Vašich dalších dnů... .
Došlo: 10. října 2006 19:57
...tak můžu říci, že tabule 9 se mi tedy líbí. Můžu říci, že ano. Některé byly, byť přehledné, jasné, tak ne s takovým nábojem, ale tohle je fakt "pecka". Děkuji, že se mohu na takovémto díle spolupodílet. ....

Rok 2004:

Z článku návštěvníka kaple v roce 2004

Zastavení v kapli sv. Bartoloměje na zámku pod hradem Žampachem,. Helena Frimlová, prosinec 2004

(PDF soubor) 

Z dopisu návštěvníka akce Letní hudební festival pod hradem Žampach v roce 2004.
Uveřejněno v regionálním tisku, r. 2004 (Opis)

HUDBA NA ŽAMPACHU 
17. července 2004 se v Ústavu sociální péče Žampach konal letní hudební festival. Akce, které se na Žampachu konají, sem tradičně přivádějí dost lidí. Tentokrát hrálo v příjemném prostředí zámecké zahrady šest kapel, nechybělo ukázkové počasí, pivo ani keramické a tkané výrobky ze zdejších dílen... Hned jak jsem dosupěla na Žampach, musela jsem do sebe kopnout limču a pak už se chystala relaxovat na lavičce. Na jedné z nich jsem tedy zaujala pozici sedícího střelce (vlastně vodnáře). Poslouchám „Těžkou dobu K. Pokorného", podupávám si nohou, konečně dovolená... Před pódiem je parket, na kterém nadšeně tančí a tleská několik kluků. Dva z nich mají trička s nápisem Chceme žít s vámi. Jsou spokojení. Možná šťastní...

Zanedlouho se nade mnou ozve tlumený hlas: „Je tu volno?" Jeden z kluků si vyhlédl právě tuto lavičku a zdvořile se ptá na místo. „Ale samozřejmě, jasně, jen si sedni," odpovídám. Sympatický hoch má pusu zabarvenou dohněda. Přemýšlím, co měl asi k obědu... vypadá to na UHO (univerzální hnědá omáčka). Sotva dosedl, začal se kolíbat dopředu - dozadu, a když narazil zády na lavičku, řádně to s námi poskočilo. Asi po dvou minutách ale ustal, naklonil se ke mně a pravil: „Víš, jak se jmenuju?" „Petr?" vyhrknu první jméno, které mě napadne. „Nóóó, dobře..." zazubí se potěšené kluk. Tak tomu říkám trefa! „A víš, kolik mně je?" zeptá se Petr, a zároveň si odpoví: „Šestnáct! A víš, jaký jsem znamení?" pokračuje důvěrně kluk a přisedne si blíž. „Střelec?" střílím. „Ne!" „Tak váhy?", váhám. „Ne! Já jsem bejk, máma je panna, táta lev a moje holka, ta je kozoroh." „Hm, tak to máš dobrou paměť," oceňuji rychlost jeho výčtu. „A víš, kam jedu v pondělí?" zeptá se Petr do třetice. „Domů?" „Nóóó", zasměje se široce ten kluk, „jedu za mámou!" „Tak to už se těšíš, vid?" Petr kývne a hned se ptá: „Co je dneska?" „Dnes je sobota, už se jen dvakrát vyspíš a pojedeš domů," odpovídám s vědomím, že to, co mu řeknu, uslyší rád. Petr se opravdu zklidnil a spokojeně se usadil.

Netrvalo ale dlouho a někam odběhl. Asi šel za kamarády, pomyslím si, když tu se opět zjeví a podává mi sedmikrásku. „Ta je pro mě?" ptám se ohromeně. Petr kývne. „Děkuju, je moc krásná," jsem tou kytičkou tolik potěšena, jak jen může potěšit něco tak nečekaného. (Mé ironické já mi našeptává, že mu asi připomínám jeho holku, čemuž se musím srdečně smát.) Myslela jsem, že tou kytičkou náš „vztah" vyvrcholil, ale mýlila jsem se. Petr se najednou na mě upřeně zadíval a přisedl si blíž. Po chvilce se zvedl z lavičky, natočil se ke mně zády a chystal se mi sednout na kolena. „Počkej, Péťo, já tě asi neunesu, ses přece jen kus chlapa..." vyhrknu zděšeně. Petr si naštěstí dal říct a usedl opět vedle mě. To vypadá na námluvy, napadne mě. (Mé ironické já má však jiný názor - co šílíš, vždyť chtěl jen pohoupat na kolenách - znáš to: takhle jedou páni, takhle jedou dámy, a takhle jedou sedláci... Vždyť to je kluk...) No je to kluk, já vím, mohla bych bejk jeho máma - odpovídám sama sobě. Za chvíli Petr odešel na lov jinam, můj flirt je u konce...

Zahradou se nesou libé tóny zobcové flétny. Je krásně. Jak přirozené je procházet se zdejší zahradou, tak přirozené je, že vás pozdraví některý z kluků a že se s ním dáte lehko do řeči. Připadá nám to zcela samozřejmé, ale ono je potřeba si toho vážit. Jsou totiž i odlišné přístupy: Stalo se mi to v Nových Syrovicích na jižní Moravě, kam jsme před třemi lety zavítali, abychom si prohlédli někdejší sídlo kyšperecké šlechty. Zámek, obehnaný vysokou zdí, jsme našli a zjistili, že zde sídlí Ústav sociální péče. Bezelstně vcházím brankou dovnitř. Všude klid, ticho. Povšimnu si, že z okénka vrátnice mě sleduje něčí bedlivé oko, ale vůbec mě to neznepokojí. Snažím se vyfotit zámek, ale dost dobře to nejde, protože ho cloní vysoké stromy.

Tu se rozrazí dvířka vrátnice a rázuje ke mně vrátná, které už dopředu odmítám klást odpor. Chytne mě pod paží a vleče k paní ředitelce. Cestou mi vysvětluje, že tady je ÚSP a nikdo se tady nemá co procházet, neřku-li fotit! Paní ředitelka mně sdělila totéž, co vrátná, jen diplomatičtěji, a chtěla dopodrobna vědět, co jsem tam dělala a proč. Musím říct, že jsem byla na soudružku ředitelku trochu přidrzlá, protože jsem měla tu žampašskou zkušenost, a protože se mně zdálo, že 12 let po revoluci, mně nebude nikdo nařizovat, kudy se můžu procházet. No nic, to jen pro ilustraci, že věci se dají dělat různě... A proč to vlastně všechno píšu?

Přestože mi je na Žampachu vždycky dobře, panují ve mně předsudky, netrpělivost, svázanost konvencemi při osobním kontaktu s kluky. Možná to tak máte taky. Že i přes všechnu vůli, kterou dokážete vynaložit na komunikaci s kluky, vlastně nevíte, jak s nimi komunikovat. Znejisťuje mě fakt, že neznám jejich svět. Proto taky skládám poklonu všem ze Žampachu, za to, že nám dovolí žít s nimi. Že berou kluky takové, jací jsou - zcela přirozeně a bez přetvářky. Klobouk dolů... Duch si vane, kde chce...

 [nahoru]                                                                                                                                                                 [Zpět do fotogalerie]