icon_white_edit
icon_white_search
icon_white_tree
icon_white_home
 .: Úvod :: PRIVATE :: Virtuální prohlídky :: Letecké prohlídky :: Web kamera :: Kontakty :.
slide slide slide slide slide slide slide slide slide slide slide slide
Cedule Tisk článku    

[ZPĚT NA ČLÁNEK - PROHLÍDKA PAMÁTEK]


PŘEHLED INFORMAČNÍCH CEDULÍ V AREÁLU S NÁHLEDEM NA OBSAH CEDULÍ

 

ŽAMPACH - ZÁMECKÝ AREÁL A PARKY

:: zámecké parky - Arboretum Žampach ::       

        Zveme Vás k návštěvě Domova pod hradem na Žampachu. Prosíme Vás, aby jste chránili zeleň a dřeviny nacházející se vzámeckém areálu a parcích.

        Přírodní park na Žampachu je členěn na horní a dolní část (pod silnicí). Obsahuje dendrologicky hodnotné dřeviny. Ve vnitřním areáluje provedeno značení výsadby a rozmístěny cedule se základními historickýmiúdaji o zámku, kapli ajeho mobiliáři, dáleo zámecké studni, stodole a dřevěné lávce v horním parku. Samostatná informace je věnována životu a dílu Františka Lützowa (*1849 †1916), jehož pamětní deskaje umístěna u horního vstupu do areálu zámku.

        V dolním parkuv místě u Pěti dubů se nachází lokalita výskytu plně chráněné Bledulejarní (Leucojum vernum).

        Úprava zámeckých parků v anglickém stylu pochází z doby činnosti manželů Lützowových na Žampachu (1884 – 1933) a souvisí s větší přestavbou zámku (původně tvrzí doloženou před r. 1600, od r. 1672 pak letní rezidencí královéhradeckých jezuitů) a raně barokní kaple sv. Bartoloměje (přistavěna k zámku v r. 1701 - 1713). Poslední úpravy parků spojené s výsadbou náleží do roku 1990.

Zámecké parky jsou v péči klientů domova Žampach.

 

[nahoru]

 

ŽAMPACH - ZÁMEK
:: zámecká budova z r. 1672  ::       
         Původně tvrz doložená před rokem 1600 pod hradem Žampach (gotický hrad na vedlejším homolovitém návrší z přelomu 13. a 14. století). Z roku 1672 pak pochází přestavba tvrze na raně barokní zámek - letní rezidenci královéhradeckých jezuitů. K výstavbě zámku bylo použito materiálu ze zpustlého hradu. V  r. 1701 - 1713 byla k severnímu zámeckému křídlu přistavěna raně barokní kaple sv. Bartoloměje. Po stavebních úpravách z 18. a 19. stol. získala budova zámku postupně dnešní půdorys ve tvaru pís. E.

        Nejvýznamnějšími majiteli žampašského zámku byli manželé Anna Gustava a František Lützowovi (1884 – 1932), jejichž erb je umístěnna severní straně zámku. Z této doby pochází poslední větší přestavbu zámku. František Lützow (*1849 †1916) byl znalcem českých dějin a literatury. Zde na žampašském zámku vznikla většina jeho vědeckých a historickýchprací, kterévýznamně přispěly k propagaci české kulturu v Anglii a Americe.

        Nejhodnotnější částí zámeckého komplexu je barokní kaple sv. Bartoloměje, která je registrovanou kulturní památkou. Celková oprava kaple zahrnující výměnu zákl. konstrukcí a statické zajištění byla zahájena v r. 1992. Současně byl restaurován mobiliář, který je součástí dnešního interiéru kaple.

        Kaple slouží pro duchovní a kulturní aktivity obyvatel zdejšího domova a také je prostorem společných veřejných koncertů a akcí.

         V letech 2006 - 2008 se uskutečnila celková rekonstrukce zámecké budovy, zaměřená současně na obnovu a zachování památkových hodnot žampašského zámku, který od roku 1967 slouží především potřebám sociálního zařízení pro osoby se zdravotním postižením.

 

[nahoru]

 

ŽAMPACH - ZÁMECKÝ PARKA HRAD ŽAMPACH - LAPIDÁRIUM

 

:: lapidárium a zahradní altán  ::
zámecký park je státem chráněnou kulturní památkou (rej. č. 4167/3). Ve vnitřním parkovém areálujeprovedeno značení výsadbya pro zájemce je zřízen poznávací okruh. Na stanovištích jsou k dispozici základní informace (texty, obrázky a fotografie) o 100 rodech dřevin, jejichž zástupce lze v místě snadno vyhledat. Úvodní panel tohoto okruhu je umístěn u dolní brány -na budově dílen. Další část z celkového počtu téměř 300 druhů a odrůd zajímavých dřevin se pak nalézá v tzv. horní části parku (se dřevěnou lávkou) a v dolní části (pod silnicí). Parky obsahují dendrologicky hodnotné a také u nás vzácně rostoucí dřeviny.

LAPIDÁRIUM Je expozicí nálezů objevených při archeologickém průzkumu na HRADU ŽAMPACH se základními informacemi o historii tohoto hradu. Obsahuje materiály z dokumentace z archeologických a průzkumných prací na hradu Žampach (Východočeského muzea Pardubice - archeolog - Mgr. Cejpová Miroslava). Např.fotodokumentaci prací, PLÁN HRADU s popisem jednotlivých částí a určením místa jednotlivých archeologických nálezů. Dále kopie unikátních historických materiálů – kresby a obrázky dokumentující např. stav zříceniny hradukolem r.1880, dřevěnou rozhlednu na hradu v r. 1902 a v r. 1939. Opravy dřevěné lávky na hradu v r. 1940 a další.

Architektonické články umístěné v expozici lapidária:

I./Překlad portálu. Podle místa nálezu byl tento portál součástí hradního paláce po jeho přestavbě dokončené kolem r. 1469. Šíře portálu na obrázku je pouze přibližná, jeho skutečná šíře není známa.

II./Část ostění portálu, která byla druhotně použita do zdiva jako běžný stavební kámen (stopy malty). Podle místa nálezu byla druhotně zazděna do Bílé věže.

III./ Dvě části ostění okna. Podle místa nálezu (v destrukčním násypu na valené klenbě paláce) bylo okénko součástí hradního paláce po jeho přestavbě dokončené kolem r. 1469.

 

Další fragment s pozůstatky původní omítky a vápencového nátěruje vystaven v interiéru zámku. Lze zde shlédnout i další zajímavé archeologické nálezy: úlomky pocházející z různých keramických nádob a kachlových kamen se zachovalým dekorem nebo také strusku z kovářské dílny. Vzácné nálezy pocházejícíz období 14. století

Lapidárium bylo vybudováno Obcí Žampach, exponáty zapůjčeny ze sbírek Východočeského muzea Pardubice

 

[nahoru]

 

František Lützow *1849†1916
       

Motto:                 "… Hlavním účelem mého života

jest opravdu ochrana české řeči v cizině

proti četným našim nepřátelům … "

František Lützow, r. 1911

 

        :: památník Dr. Františka Lützowa (*1849 - †1916) ::

Dr. František Lützow byl jedním z největších zastánců a propagátorů českého národa na přelomu 19. a 20. století a autoremcenných vědeckých a historických prací, vycházejících z jehoznalostí české historie a literatury. Přestože byl původem německého šlechtickéhorodu azastával významné pozice v řížskémpolitickém životě,zvolil si nakonec český národ za svůj vlastní. Významná část jeho života a díla je přímo spojena se žampašským zámkem,kdeod roku 1884 se svoji manželkou Annou Gustavou Lützowovou pobýval.

 

ZE ŽIVOTA FRANTIŠKA LüTZOWA       

Dr. František hrabě Lützow se narodil 21.3.1849 v Hamburgu. V letech 1867 - 71 studoval práva na vídeňské a insbrucké univerzitě,r. 1873 - 81 působil jako rakousko - uherský diplomat v Římě a Londýně a od roku 1885 byl poslancem říšského sněmu ve Vídni. V roce 1889 se vzdává svého mandátu a věnuje se soukromému studiu české historie a literatury, vědecké práci a publikování. Stává se stoupencem českého historicko - státoprávního hnutí a propaguje českou kulturu zej. v Anglii a Americe. Získává četná uznání vzahraničí, členství v České akademii věd a umění, jepoctěn mimo jiné čestným doktorátem pražské univerzity, stává se čestným předsedou Českého olympijského výboru aj.. Po vypuknutí 1. světové války odchází do neutrálního Švýcarska, kde navazuje kontakty s formujícím se čs. zahr. odbojem, r. 1915 se podílí na přípravě Husových oslav v Ženevě. Dne 13.1.1916 zde Dr. František Lützow umírá. Je pohřben za asistence rakouské policie je jako "duchovní legionář" neveřejně do rodinné hrobky ve Vamberku. V zámecké kapli na Žampachuje umístěna původní pamětní deska, kterou nechala na památku Fr. Lützowa zhotovit jeho velká životní opora, manželka Anna Lützowová (na žampašském zámku až do roku 1932).

 

Z DÍLA FRANTIŠKA LüTZOWA       

František Lützow svými knihami, články a přednáškami, zej. v Anglii a Americe propagoval českou kulturu a upozorňoval na mezinárodní význam české otázky. Jeho vliv byl opřen o jeho intelektuální znalosti a kulturní rozhled (ovládal osm cizích jazyků) a vážnost jeho šlechtického rodového postavení. Jako propagátor české kultury v anglosaských zemích přispěl k politickému a státoprávnímu osamostatnění českého národa, což později ocenil také T.G. Masaryk. Bylo mu např. umožněno promluvit na půdě amerického Kongresu s projevem věnovaným české historii. Jehohistorické práce (např. Čechy. Nástin historický, 1896 a Dějiny české literatury, 1899) jsou odkazovány ještě v současných odborných publikacích. Činnost Františka Lützowa se tehdejší úřadům Rakouska-Uherska jevila jako "silně podezřelá" a byla dána pod policejní dohled. V roce 1911 byl např. český překlad jeho knihy "Bohemia" shledán cenzurou neúnosným a kniha byla zakázána. Jeden výtisk této knihy věnovala Anna Lützowová po smrti svého manžela obecné škole v Žampachu společně s fotografií Františka Lützowa. Na titulním listu knihy je její rukou připsáno:

 

"Anna vdova hraběte z Lützowů věnuje tuto knihu, která v roce 1915 zabavena byla od rakouské vlády, škole v Žampachu, ve které budiž uschována co památka nahraběte z Lützowů, který pro Čechy, svou milou rodnou zemi, pracoval a zemřel. Tato kniha byla v jeho domě v Žampachu psána.Ač mrtev mluví. Není větší lásky, než svůj život za své přátele dáti."

 

 

Rodinný erb manželů Lützowových na Žampachu
       Rodinný erb je umístěn na severní nádvorní straně zámecké fasády. Hlavní ozdobou rodinného erbu manželů Lützowových na žampašském zámku je motiv královského hermelínového pláště vycházejícího z hodnostní hraběcí koruny s devíti viditelnými perlami. Plášť je vyvázán šňůrami s třapci. Toto erbovní pozadí pochází ze 17. století a bylo vymezeno knížatům a hrabatům.

        Erbovní znaky manželů Lützových jsou vloženy na tento plášť. Erbovním znamením německého hraběcího rodu von Lützow byl žebřík na žlutém štítu. Jedná se o znamení odpovídajícíobecné erbovní figuře z kategorie řemeslných výrobků.

        Vlastní rodový erb hrabat Lützowových byl ztvárněn v podobě čtvrceného erbu se třemi přilbami s hlavním rodovým znakem (štít se žebříkem) vloženým jakostřední štítek .

 

[nahoru]

 

Žampach - ZÁMECKÁ STODOLA

:: zámecká stodola ::         
      Prostorná stodola byla součástí zámeckého hospodářství manželů Anny Gustavy a Františka Lützowových na Žampachu (1884 – 1932). Je vystavěna z pískovcového kamene pocházejícího ze zdí zpustlého hradu na vedlejším homolovitém návrší (nyní jsou zbytky gotického hradu z přelomu 13. a 14. století po provedeném archeologickém průzkumu zakonzervovány a chráněny jako kulturní památka).        
     Řemenice na této zdi je pozůstatkem zařízení na výrobu elektřiny pro potřebu osvětlení zámeckých místností . K výrobě elektřiny se tehdy používal např. Edisonův stroj dynamoelektrický (sestrojený r.1881), který byl zdrojem stejnosměrného proudu(120 V) založený na principu strojů válcových. Na tomto místě v přístavku u stodoly byl ještě před r. 1910 umístěn vlastní stroj na výrobu elektřiny pro zámek hnaný stabilním spalovacím motorem. Přes řemenici byl stroj využívántaké k mechanickému pohonu dalších hospodářských strojů umístěných ve stodole, do té doby poháněných dobytčí silou ze žentouru před stodolou.       
     Lützowové usilovali o zavedení elektřiny do Žampachu, které však bylo odkládáno pro nedostatek financí v obci.       
      Přivedení elektrického proududo obce je spojeno seslavností konanou dne 1.7. 1947.
 

[nahoru]

 

HRAD ŽAMPACH - DĚJINY

:: hradní kopec se zříceninou hradu Žampach z konce 13. stol. (vrch 545,7 m.n.m.) ::       

       Hrad Žampach byl postaven při kolonizaci podhůří Orlických hor. První nepřímá zmínka o existenci hradu je ve Zbraslavské kronice. K roku 1308 je zde popisováno pustošení klášterního majetku u Lanškrouna, Ústí nad Orlicí,Třebovéa okolních statků Ješkem řečeným ze Šildberka, Janem Vusthubem, Petrem ze Žampachu (v latinském originále psáno Petr de Sandbach), Jenišem ze Supí Hory (z Kyšperka), Bohuňkem ze Šumberka, Vítkem ze Švábenica Oldřichem z Brandýsa, vesměs sousedy východočeského majetku kláštera. Klášter si musel pokoj pro tento svůj majetek vykoupit částkou 300 hřiven stříbra, z nichž Petr ze Žampachu obdržel 60.        

Podle tohoto i dalších pramenů zněl původní německý název hradu Sandbach, t.j. „písčitý potok“, z něho pak vznikl český název Žampach.        

      Jméno zakladatele hradu ani jeho rod nejsou známy. Je pravděpodobné, že zakladateli byli jeho první známí majitelé, kteří hrad drželi na začátku 14. století - rodina, která na svém štítě měla loveckou trubku. Potomci této rodiny, která se značně rozvětvila již ve 14. století, ještě v 18. století považovali Žampach za kolébku svého rodu. 
       
Petr ze Žampachu je ještě několikrát uváděn v soudobých pramenech. K roku 1312 je v půtce mezi Pušovci s pány z Potštejna a jejich přáteli zmínka o Křezislavovi ze Žampachu, který se postavil na stranu Potštejnských, svých sousedů. Další příslušníci této rodiny, která se ve 14. století rozdělila na několik větví, jsou už uváděni pouze jako majitelé některých okolních statků, nikoliv Žampachu (pozdější Hložkové ze Žampachu a Koldové ze Žampachu).       

     Někdy po roce 1312 se Žampachneznámým způsobem dostal do držení královské komory. Jan Lucemburský udělil hrad „Samboch“ Jindřichovi mladšímu z Lipé, který vydal 23.3.1324 zápis, že drží Žampach jako léno královské. Po smrti Jindřicha mladšího z Lipé držel jeho syn Jindřich společně se svými strýci rozsáhlé a výnosné statky v Čechách a na Moravě. Roku 1346 došlo k rozdělení statků. Panství Lipnické, Žampach, Polná, Německý Brod a ještě některé statky tvořily třetí díl, který zůstal i nadále spojen s prvním a čtvrtým dílem, takže Žampach drželispolečně již výše zmiňovaní bratři Pertolt a Čeněk a jejich synovec, Vyšehradský probošt Jindřich. V  rodinných záznamech pánů z Lipé je zápis o tom, že roku 1347 byly jejich hrady Rataje a Žampach zastaveny za 2000 kop grošů. Je možné, že byly zastaveny Janovy ze Smojna řečenému Pancíř, který je uváděn jako držitel Žampachu, nelze však vyloučit, že Jan ze Smojna získal Žampach jiným způsobem později.       

     Loupeživý rytíř Jan ze Smojna je nejznámějším držitelem hradu a jeho osudy dlouho přežívaly v lidových pověstech. Jan ze Smojna byl Karlem IV. za statečnost pasován na rytíře a vyznamenán zlatým řetězem. Jako pán na Žampachu však začal přepadat kupce i pokojné obyvatele. Proto se proti němu vydal Karel IV., Žampach dobyl a Pancíře oběsil. Palacký tuto událost popisuje takto: „...Zejména ze hradu Žampachu rytíř Jan ze Smojna veliké působil lidu pokojnému zádavy, netoliko kupecká zboží, ale i lidi zajímaje, a výkupné na nich vydíraje. Poněvadž chodil stále obrněný, slul u lidu obyčejně jen „Pancéř“; pro udatnost neobyčejnou byl od Karla IV. na rytířství pasován i poctěn zlatým řetězem. Nyní, když císař sám vydal se proti němu do pole, podařilo se netoliko přemoci rotu jeho, ale i jeho samého zajmouti a uvězniti; když pak ho přivedli před Karla, hodil mu tento provaz, jímž oběšen býti měl, okolo krku, právě, že nemívá vždy zlatých řetízkův na rozdávání.“ Podle jiné verze ho Karel IV. nechal oběsit na tom zlatém řetěze, který mu sám za statečnost daroval.       

      Majetek Jana ze Smojna připadl králi, který ho na přímluvu nejvyššího maršálka Čeňka z Lipé a pana Beneše z Vartemberka daroval Čeňkovi z Potštejna, který se stal praotcem pánů Žampachů z Potštejna. Darovací list byl napsán 28.8.1367, k vlastnímu daru však došlo dříve, protože Čeněk držel panství již roku 1361.       

      Čeněk z Potštejna, je naposledy uváděný roku 1376. Měl tři syny: Jana ze Žampachu, Mikše z Jaroslavic a Vácslava z Krčína. Žampach dostal, jak je zřejmé již z predikátu, Jan. Poprvé je zmiňován roku 1378, zemřel bez dědiců v roce 1395. Jehodědicem se stal jeho bratr Mikeš, který již 11.11.1395 zpečetil list, kterým dával na základě přání zesnulého almužnu klášteru Orlík (dnes Klášterec n/O.) s tím, že mniši musí sloužit šestkrát do roka slavné mše. Roku 1415 přivěsil svou pečeť ke stížnému listu do Kostnice. Poslední zpráva o něm je z roku 1421, kdy se zúčastnil Čáslavského sněmu. Protože byl na straně husitů, poplenili roku 1421 Slezané a někteří sousední čeští páni krajinu kolem Žampachu a Litic. Kde Mikeš zemřel, není známo, roku 1427 však již byl mrtev.        

         Jako majitel Žampachu je v tomto roce doložen Jan Městecký z Opočna, který držel i hrady Lichtenburk, Lanšperk a Frymburk. Jan z Opočna, který střídal stranu husitskou a katolickou podle toho, která měla zrovna větší moc, byl v době, kdy držel Žampach, přívržencem strany katolické.Na hradě ponechal vedle své vlastní čeledi i původní čeleď Mikuláše ze Žampachu. Mezi oběma skupinami došlo roku 1429 ke sporu, když čeleď pánů ze Žampachu chtěla postoupit hradJanovi Žampachovi z Potštejna, který byl snad Mikšovým synem. Po zásahu sirotků se jim to podařilo.       

         Jan Žampach z Potštejna, který byl přívržencem strany pod obojí, je uváděn roku 1433 v Praze, roku 1448 spolu s Čeňkem ze Žampachu v poděbradském vojsku při obsazení Prahy. Roku 1452 nechal postavit v Klášterci kámen se svým erbem, s erbem své manželky Markéty (hvězda), své matky (ostrve) a erbem Kunštátským. Ve druhé polovině 15. století je genealogie pánů ze Žampachu dosti nejasná, protože až do roku 1514 mají všichni majitelé hradu jméno Jan. Roku 1483 pečetil Jan z Potštejna na Žampachu privilegia Brandýských, která jim udělil Jan Kostka z Postupic. Další Janové jsou uváděni k letům 1488 (Jan mladší s manželkou Eliškou ze Zastřízl), 1508 a 1513.         Ve druhé polovině 15. století došlo pravděpodobně ke stavebním úpravám hradu nebo k jeho přestavbě. Určitě došlo minimálně k úpravám paláce. Dokladem je zpráva zachovaná u KarlaBienenberka o kameni na jihovýchodním nároží hradního paláce, na němž četl Bienenberk letopočet 1469.       

       10. října 1513 zastavil Jan pro velké dluhy hrad Žampach s dalším zbožím Burjanovi Trčkovi z Lípy a na Lipnici za 3288 kop grošů s tím, kdyby on nebo jeho dědici hrad vyplatili, bude jim vrácen i se všemi svršky a nábytkema pokud by se na majetku stala nějaká škoda, bude zástavním držitelem nahrazena. Burjan Trčka z Lípy postoupil svá práva k Žampachu Haimanovi Krušinovi z Lichtemburka (vklad do desek zemských 10. října 1519), Haiman 28. května 1521 Vojtěchovi z Pernštejna.       

Dne 12. ledna 1539 si Janovi synové rozdělili dědictví po otci. Zdeněk ze Žampachu, kterému při dělení připadl hrad, Žampach vyplatil. Celé zboží bylo však v tak špatném stavu, že si pozval komorníka desek zemských Václava ze Šonova, aby provedl ohledání. V deskách zemských se dochoval popis předhradí Žampachu a hrádku Chudoba, který k Žampachu patřil.       

     Zdeněk ze Žampachu se snažil získat náhradu za zpustlé zboží soudním sporem s Janem z Pernštejna, který přebral majetek jako dědictví po svém bratrovi Vojtěchovi roku 1534. Soudní pře se však táhla až do roku 1547, kdy vypršely lhůty a spor byl ukončen, aniž Zdeněk něčeho dosáhl.       

      Zdeněk ze Žampachu zemřel roku 1562. Zůstali po něm synové Jan Burjan, Vilém, Hynek, Karel a Čeněk, z nichž byl plnoletý pouze Jan Burjan, který spravoval zboží až do roku 1568, kdy bylo dědictví rozděleno mezi 4 bratry (Hynek mezitím zemřel). Žampach s dvorem poplužním „pod zámkem“ a dalším zbožím dostal Vilém, který je prodalroku 1569za 10 000 kop grošů českých ostatním bratřím. Jan Burjan brzy potom zemřel. Protože špatným hospodařením zadlužil majetek svůj i svého nezletilého bratra Čeňka, který spravoval, museli bratři Čeněk a Karelroku 1574 Žampach prodat. „Zámek Žampach s hradem při něm Chudobou, s dvorem poplužním s poplužím pod zámkem Žampachem“ a další zboží koupiliJan starší ze Žerotína na Náměšti a Adam Bukovský z Hustířan. Oba majitelé se pak mezi sebou podělili tak, že Žampach zůstal ve vlastnictví Adama Bukovského.        

      Adam zemřel roku 1591, majetek zdědili jeho synové Otík, Vladislav a Mikuláš, z nichž majetek spravoval jako nejstarší Otík. Ještě téhož roku se však nechal vyplatit nezletilý Mikuláš, takže Žampach drželi společně Otík a Vladislav. Otík zemřel roku 1602. Majetek spravoval Vladislav i za nezletilé Otíkovy děti Adama Bohuslava, Jana Otíka a Annu Marii, které mezi lety 1612 - 1614 vyplatil a zůstal pak sám majitelemŽampachu. Zemřel někdy po roce 1615, kdy je naposledy uváděn jako pán na Žampachu. Jeho dědicem se stal Jan Otík Bukovský z Hustířan, uváděný jako pán na Žampachu roku 1620, který celé zboží prodal 25. ledna 1626 Fridrichovi staršímu z Oprštorfu, Dubu a Frydštejna na Přestavlcích. Výslovně se uvádí zámek Žampach s hradem při něm Chudobou (Chudoba ani Žampach nejsou uváděny jako pusté), se dvorem pod týmž zámkem.       

       Fridrich ve své závěti sepsané 16. října 1629 jako bezdětný odkázal všechno své zbožířádu tovaryšstva Ježíšova, koleji Novoměstské Pražské. Stanovil si podmínku, aby, pokud bude založena kolej v Hradci Králové, připadl majetek této koleji, pro niž koupil v Hradci 5 domů. Fridrich zemřel roku 1630 a majetek připadl nově založené hradecké koleji. V jejím držení byl až do zrušení řádu.        

Během třicetileté války byl dvůr i hrad několikrát napaden. Roku 1634 byl dobýván a zapálen dvůr, roku 1639 byl hrad dobyt a vyloupen Švédy, roku 1648 císařskými. Po třicetileté válce již hrad pravděpodobně nebyl opravován, poprvé je uváděn jako pustý v polovině 17. století.       

      Zůstala zde funkční pouze hradní kaple sv. Kříže, kterou nechal hradecký rektor Tobiáš Reichel v roce 1672 opravit kamenem získaným ze zdiva opuštěného hradu.        

Roku 1672 přistoupili Jezuité k výstavbě rezidence. Jako stavební materiál byl pravděpodobně používán i kámen z hradu. Mezi lety 1699 a 1701 byla vystavěna na zámku kaple sv. Bartoloměje. Ke kapli sv. Kříže se pak vodívaly slavné průvody dvakrát do roka na den Nalezení a Povýšení sv. Kříže. Po zrušení řádu byla zchátralá kaple prodána 29. října 1787 Vácslavovi Kněžkovi, písaři v Žampachu. Nový majitel kapli zbořil a starý kříž daroval kostelu v Písečné. Tento kříž se zde ukazuje dodnes, jeho odborné umělecko historické posouzení však zatím nebylo provedeno.       

      Ještě na konci 18. st. stály ještě na Žampachu vysoké zdi, které sloužily jako zdroj stavebního materiálu pro stavby v okolí. Dochovala se zpráva, že při jejichž bourání přišel o život jeden z dělníků.       

      Po zrušení jezuitského řádu se stal Žampach státním majetkem (v roce 1773 připadl náboženskému fondu), v roce 1806 ho koupil Roch ze Schönlinden, v roce 1817 František Wünsch, jehož dědicové Arnošt a Anna Wünschovi ho prodali roku 1822 Vácslavovi Novákovi. Po něm majetek držel od roku 1823 jeho vnuk Jan Novák. Zadlužený statek koupil 13. února 1841 Jan David Storch. Po dědickém vypořádání po Janu Davidovi koupil majetek 16. června 1859 kníže Alfons Chimay, od jeho dědiců ho zakoupil roku 1869 Jiří Parisch. Poté se rychle po sobě vystřídali v roce 1870 Jindřich Küstner, 1871 Heliodor Heindl, ještě téhož roku František Chleborád, 1872 Dr. Edvard Eiselt a František, rytíř v. Hopfen.         

     V roce 1884 koupila zámek Anna Gustava z Lützovů, manželka Františka Lützova, rakouského diplomata a znalce české historie. Manželé Lützovovi nechali na konci 19. století upravit hradní areál. Byla zde postavena dnes již zaniklá dřevěná rozhledna a lávka spojující předhradí a vlastní hrad a byla provedena konzervace zbytků zdiva. Po smrti Anny Gustavy Lützovové v roce 1933 zdědila zámek a další majetek Henrieta Campo-Franco, které byl roku 1945 konfiskován.

 

[nahoru]

 

ŽAMPACH - KAPLE SV. BARTOLOMĚJE
         Barokní kaple sv. Bartoloměje, kulturní památka (rej.č. 4167) - součást raně barokního zámku na Žampachu. Kaple byla přistavěna k severnímu zámeckému křídlu  r. 1713. Její střecha je zakončena drobnou věžičkou s cibulovitou bání. V rámci generální opravy byla r. 1992 nově zhotovenavěžička, střecha i strop kaple. V prosinci tohoto roku byl do věže znovu zavěšen zvon s datem odlití 1863. Do věžní baňky bylo vloženo pouzdro se zprávou a dobovými dokumenty. Rekonstrukce kaple pak pokračovala statickým zajištěním obvodového zdiva, opravami vnitřních prostor, podlahya mobiliáře až do roku 2001. Kaple je nyní vybavena též pro konání veřejných koncertů a kulturních akcí obyvatel zdejšího domova.         
         Z původního vybavení byl postupně restaurován základní mobiliář, který je součástí dnešního interiéru kaple. Rozvilinový oltář je sestaven z vyřezávaných prvků barokního oltáře kolem r. 1700 a mladších doplňků.        
            Velkou uměleckou hodnotu představuje zejména oltářní obraz sv. Bartoloměje, který byl restaurovánv letech 1997 – 1999. Barokní malířské dílo jeho autor datoval na kameni, na kterém světec spočívá svou pravou nohou. Kámen nese datum 1678.        
            Dvě dřevěné polychromované barokní sošky andílků byly situovány na podhled na oltář po obou stranách menzy. Postavy tvoří protějšky a jsou z první pol. 18. století (restaurovány r. 2000).       
         Dále jsou v kapli zavěšeny dva protějškové obrazy sv. Josefa a sv. Anny. Na obraze sv. Annyna listu otevřené knihy pod rukama Panny Marie jsou patrny iniciály JU, letopočet 1846 (?1896) a název Gryesberg (Kyšperk) - pravděpodobné místo vznikudíla. Jen málo je zřetelná signatura malíře a datace, která se nachází pod vřetenem. Autorství obrazů lze tedy připsat malíři Janu Umlaufovi (*1825 †1916). Trojhrob rodiny Umlaufů se nachází v Letohradu. Na obraze sv. Josefa je v levém dolním rohu zobrazena domnělá podobahradu Žampach, hrádku Chudoba a rezidence pod hradem. Dle průzkumu vznikly oba obrazy ve stejnédobě a jsou dílem jednoho autora. Restaurování bylo dokončeno v roce 1996.        
           Interiér kaple doplňují 2 skleněné závěsné lustry, které sem byly přemístěny ze zámeckých komnat a byly rovněž v nedávné době opraveny.       
            Před vstupem do zámecké kaple si lze také prohlédnout cennou řezbářskou práci na vnitřní straně původních zámeckých dveřích a na vstupu do zimní zámecké zahrady umělecky cenné prosklené dveře kryté kovanou mříží s motivem čtyřlisté rosety a žebříku - motiv převzatý z erbu manželů Lützowových, majitelů zámku v letech 1884 – 1932. V kapli je umístěna původní pamětní deska věnovaná památce Františka Lützowa (*1849 †1916) jeho manželkou.
       V kapli se nalézá velká dřevěná vyřezávaná plastika připomínající  pověst o loupeživém rytíři Pancíři ze Smojna.
 

[nahoru]

 

 

 

Žampach - SOCHA KRISTA

        Barokní pískovcová socha Krista - Ecce homo neznámého autora z roku 1758. Kulturní památka rej. č. 3894.
        Socha Syna Božího byla postavena královéhradeckými jezuity pobývajícími zde na své letní zámecké rezidenci (od r. 1672). Původně byla socha umístěna na Žampachu u staré silnice do Hnátnice, kde byla několikrát poškozena (naposled zběsilým způsobem zcela zničena). Socha byla restaurována v letech 1872, 1994 a před přemístěním v r. 2000.
 

[nahoru]

 

Žampach - ZÁMECKÁ LÁVKA

         Tzv. vzdušný most z roku 1886 spojoval zámecký park s hradním vrchem a vlastními pozemky s upravenými cestami a pěstěnými lesy. Zámecká lávka zároveň spojovala parky s honitbou. V létě a na podzim přijížděli za zámeckými pány Annou Gustavou a Františkem Lützowovými (1884 – 1932) četní hosté z ciziny, zejména literáti, filozofové a umělci z Anglie. Ti tyto procházkové trasy rádi využívali. Večer pak byly též vedeny diskuse o české historii, o českém boji národním a politickém.        
          Při celkové opravě v roce 1989 byla lávka zvýšena kvůli projíždějící lesní technice.  Poslední celková oprava lávky byla provedena v roce 2007.
 

 

Žampach - ZÁMECKÁ STUDNA

:: zámecká studna ::        
         Původním zdrojem vody pro zámek byla tato studna. Je ručně vyhloubena do 12 m a vyzděna z pískovcového kamene do průměru 3 m. Teprve později (po r. 1950) byla vydatnost zdroje zvýšena vrtem o průměru 36 cm až do hloubky 56 m a voda z hlubin je získávána pomocí ponorného čerpadla.
        Od roku 1836 byl dalším zdrojem vody pro zámecké hospodářství pramen ze Stříbrné studně u Křižánek, objevený při lámání vápence v tamním lomu (dnes tzv. Stříbrná studánka). Voda byla přiváděna k zámku pomocí dřevěného potrubí vyústěného do kamenné kašny, která se nacházela mezi lípami před hospodářskou budovou. Na přelomu století byl zbudován pro zámek a jeho hospodářství nový přívod vody z litinového potrubí využívající pramenů studní Hory (funkční až do roku 1960).        
         Manželé Anna Gustava a František Lützowovi (na Žampachu v letech 1884 – 1932) nechali při přestavbách zámku zbudovat místní samospádný vodovodní systém spojený se systémem původních kanalizačních štol. Voda natékala do rezervoáru v půdním prostoru a byla pak rozváděna do zámecké budovy.       
         V současné době je zámek napojen na obecní vodovod, vybudovaný v roce 1968 se dvěma vodojemy a vydatnými prameny kvalitní pitné vody. Samostatný rozvod studniční vody je dnes využíván k hospodářským účelům.