Arboretum Žampach

TIS - TAXUS

TIS (TAXUS)
Čeleď: tisovité (Taxaceae) Řád: tisotvaré (Taxales)

Rod tis obsahuje 7 až 8 velmi podobných druhů, rozšířených na severní polokouli, považovaných někdy za geografické rasy jednoho druhu.

Tisy jsou stálezelené jehličnaté stromy nižšího až středního vzrůstu (až 20 m vysoké) s jedním nebo více kmínky, pouze zřídka keře. Rostliny množené ze semene jsou vždy stromy, rostliny množené řízkováním jsou vždy pouze keře. Koruna je v dospělosti u stromovitých typů široce kuželovitá, u keřovitě rostoucích řízkovanců většinou polokulovitá. Kořenový systém je hustě rozvětvený, pevně kotví dřevinu v půdě. Jsou pomalu rostoucí, dlouhověké (údajně až 3000 let, doloženo okolo 2000 let).

Za nejstarší evropský strom je považován právě tis z Fortingallu ve Skotsku, který je údajně stár téměř 3000 let. Je zajímavé přenést se v představách do starověku, kdy započalo klíčit semínko tohoto stromu.

Jehlice jsou ploché, 1 až 3 cm dlouhé, na vzpřímených výhonech uspořádané spirálovitě, jinak dvouřadě, na líci tmavozelené na rubu světle zeleně zbarvené, vytrvávající na dřevině asi 8 let. Tisy jsou dvoudomé, výraznější samčí květy mají podobu stopkatých paliček, které v době zralého pylu získávají světle nažloutlou nebo bělavou barvu. Na samičích jedincích se z nenápadných samičích květů vyvíjí pohárkovitý dužnatý červený míšek (arillus), který obklopuje částečně vyčnívající semeno.

V parcích Arboreta Žampach jsou vysazeny zástupci 2 druhů tisů. Zastoupen je též náš domácí druh (a jeho okrasné kultivary) tis červený (Taxus baccata).

Tis červený (Taxus baccata) je dřevinou kdysi hojně rozšířenou po celé Evropě, dnes roste přirozeně v přírodě již pouze vzácně. Je dřevinou zákonem chráněnou. Vytváří 15 až 20 m vysoké stromy nebo 5 až 6 m vysoké keře. Jeho jehlice jsou 1,5 až 3 cm dlouhé, pozvolna zašpičatělé, na líci tmavozelené lesklé, na rubu se dvěma bledě zelenými pruhy průduchů. Plody 6 až 7 mm velké. Před naší zámeckou kaplí si lze prohlédnou dva exempláře tohoto druhu. Vynikají svým založením silných, od země kroucených větví, které vypovídají o stáří těchto tisů (téměř 100 let). Pro ozdobu našich parků a zahrad se pěstují jeho četné kultivary, ve zdejším areálu např.: ´Aurea´ - 3 až 4 m dorůstající, široce kuželovitý kultivar se zlatožlutými mladými výhony, později zelenými, ´Elegantissima´ - 4 až 5 m vysoký polokulovitý kultivar se žlutě zbarvenými jehlicemi, ´Erecta´ - 4 až 5 m vysoký, široce sloupovitý kultivar se vzpřímenými větvemi, ´Fastigiata´ - až 5 m vysoký slupovitý kultivar, u starších jedinců u vrcholu širší, ´Amersfort´ - botanicky zajímavý, pouze 2 m vysoký kultivar s jehlicemi 5 - 7 x 3 - 4 mm, mající podobu drobných dužnatých lístečků. Vyšlechtěn ve Francii.

Tis japonský (Taxus cuspidata) je původem z Japonska, Koreje a Mandžuska. Dorůstá cca 15 m. Od tisu červeného se odlišuje světlejší barvou, řidším zavětvením a náhle zakončenými jehlicemi do 1,5 cm délky. Jehlice nejsou dvouřadě uspořádané, nýbrž do širokého „V“. Zvládne i otevřenější stanoviště.

Tisy jsou dřeviny stínomilné, avšak přizpůsobivé - v průměrném vlhku snášejí slunce a v přistínění i sucho.

Listy a semena tisu obsahují jedovatý alkaloid taxin, který způsobuje podráždění trávicího ústrojí, zástavu dýchání a srdeční činnosti. Pouze rosolovitý míšek plodů je zdraví neškodný. Požírají je ptáci a roznášejí tak neporušená semena do vzdálených míst. Pro srnčí zvěř je tis oblíbenou vyhledávanou pochoutkou navozující u ní zřejmě halucinogenní stavy projevující se např. otupělým povalováním se poblíž tisových porostů.

Tisy jsou stromy mrtvých (vysazované na hřbitovech) a též stromy vražedné (využívané odedávna k přípravě jedů).

Jejich pevné, ale přitom velmi pružné dřevo je již od doby kamenné využíváno k výrobě luků a dalších zbraní.
Tis též zahání čarodějnice a démony.