Týden v holandském Woerdenu v roce 2004 | ![]() ![]() |
Zpět na hlavní článek
Energii z plných dnů doplňovala večerní setkání v rodinách i v hospůdkách s dalšími rotariány. Hostitelé se vždy mile pobavili při spontánním zpěvu šestice ze Žampachu. Odměnou za tisíc zdolaných schodů k vrcholu větrného mlýna byl pohled na celý Woerden a daleké okolí. Z dojmů vzniklo 5 krátkých postřehů o tom, co se prožilo, co se líbilo : Mirek : „… povídání - s Holanďanama – a – dobrý – jídla – líbilo – moc – u nich – že jsou – moc – hodný – že – žijou – s – humorem – že – jeden – druhýmu – se – nesmějí – že – tam – nedělaj – jeden – druhýmu – naschvály – že – žijou – přátelsky – v Holandsku – strašně – se – mi – tam – libilo…“ Miluška : „…zážitek jsem měla z plachetnice, hlavně to, když mi stříkala voda do obličeje. Ve věži na kostele jsem si mohla zazvonit na zvony. To bylo něco !..“ Bohouš : „… že jsme byli na lodičkách, líbilo se, jak nás postříkala ta voda, no a jak jsem měl tu mokrou prdel. No o tom Romanovi, že ho museli vytlačit, jak tam zapadl s tou loďkou , pak to u té, jak jsme vyráběli středověký svíčky a náramky a provaz. Všechno se mi líbilo, všechno, všechno .A ty obrazy v tom muzeu. Hlavně ty stromy v tom sadu…“ Luboš : „ …na mlejn, jak jsem šel a viděl jsem pěkně celé město a pak jsem šel na věž kostela, ale také jsem se bál a šel jsem a pak se mně libilo, jak jsme byli v tom malým městě, a moře,a na lodičce, prostě všechno, nejdřív jsem se bál na lodičce, ale pak jsem šel stejně a moc se mi to líbilo a jak jsme ztroskotali na vodě a prostě se mi líbilo celé Holandsko, bylo tam moc fajn, byli tam moc příjemní lidé a prostě moc fajn a moc děkuju, že jste mě tam vzali…“
|