Zpět na hlavní článek                                                                                                                                                       

Po dvou letech opakoval woerdenský Rotary club pozvání na týdenní pobyt pro skupinu mentálně hadicapovaných lidí z ÚSP Žampach. Miluška, Bohouš, Luboš, Mirek, Roman a Vašek byli ubytováni ve třech milých rodinách členů Rotary clubu. Pro skupinu byl připraven hned od nedělního rána. Pestrý sedmidenní program, plný zajímavých výletů a návštěv příjemných a vstřícných Holanďanů. Plachtilo se na jachtách po blízkém jezeře, bloudilo se motorovou lodí v labyrintu vodních kanálů, divilo se nad zmenšeným Holandskem v Madurodamu. Z něho byl jen kousek k pobřeží rozbouřeného moře a tichu v podmořském muzeu. Nahlédlo se do života místních farem, sýrárny i zahradního centra, seznamovalo a povídalo se na odpolední schůzi Rotary clubu v Concordii. Ve skanzenu Archeon se skupina přenesla na celý den do středověku, naopak v Amsterodamu zazářily žluť Goghových obrazů, rez piva Heineken a šum velkoměsta 21 století.

Energii z plných dnů doplňovala večerní setkání v rodinách i v hospůdkách  s dalšími rotariány. Hostitelé se vždy mile pobavili při spontánním zpěvu šestice ze Žampachu. Odměnou za tisíc zdolaných schodů k vrcholu větrného mlýna byl pohled na celý Woerden a daleké okolí.

Z dojmů vzniklo 5 krátkých postřehů o tom, co se prožilo, co se líbilo :

Mirek : „… povídání - s Holanďanama – a – dobrý – jídla – líbilo – moc – u nich – že jsou – moc – hodný – že – žijou – s – humorem – že – jeden – druhýmu – se – nesmějí – že – tam – nedělaj – jeden – druhýmu – naschvály – že – žijou – přátelsky – v Holandsku – strašně – se – mi – tam – libilo…“

Miluška : „…zážitek jsem měla z plachetnice, hlavně to, když mi stříkala voda do obličeje. Ve věži na kostele jsem si mohla zazvonit na zvony. To bylo něco !..“

Bohouš : „… že jsme byli na lodičkách, líbilo se, jak nás postříkala ta voda, no a jak jsem měl tu mokrou prdel. No o tom Romanovi, že ho museli vytlačit, jak tam zapadl s tou loďkou , pak to u té, jak jsme vyráběli středověký svíčky a náramky a provaz. Všechno se mi líbilo, všechno, všechno .A ty obrazy v tom muzeu. Hlavně ty stromy v tom sadu…“

Luboš : „ …na mlejn, jak jsem šel a viděl jsem pěkně celé město a pak jsem šel na věž kostela, ale také jsem se bál a šel jsem a pak se mně libilo, jak jsme byli v tom malým městě, a moře,a na lodičce, prostě všechno, nejdřív jsem se bál na lodičce, ale pak jsem šel stejně a moc se mi to líbilo a jak jsme ztroskotali na vodě a prostě se mi líbilo celé Holandsko, bylo tam moc fajn, byli tam moc příjemní lidé a prostě moc fajn a moc děkuju, že jste mě tam vzali…“

Roman : „ Mně se líbilo nejvíc to, jak jsme byli v Amsterodamu v muzeu na pivo a tam se mi líbilo hlavně to, jak jsme jeli s flaškama od piva a s koňma s pivem dohromady. Dále se mi líbilo to, jak jsme přijeli do Woerdenu k panu doktorovi, jak nás mile přivítal a obsloužil pivem a kokakolou.

Když jsme jeli k Sandře, také nás mile přivítala a dala večeři, k večeři byla kolínka s masem a špagety s masovou omáčkou a káva nebo kokakola, bylo to moc dobré a po jídle jsme si já a Tomáš šli zakouřit a pak jsme šli spát. V neděli jsme jeli na čínu zase do jiné rodiny, ty též byli milí, zkrátka byli milí všichni a to prostředí se mi líbilo. Jsem rád,že jsem se setkal s milými lidmi v Rotary clubu a musím se smát tomu s tím mlékem, já si nemůžu pomoc, ale mně tam chutnalo !“

Díky Berendu Janu Scholtenovi, zvěrolékaři z Woerdenu, hlavnímu iniciátoru pozvání a všem zúčastněným z Rotary clubu s rodinami, si všichni přivezli vzpomínky plné pohody, tolerance a přátelství.
                                                                                                                                                                       Markéta Novotná, Tomáš Čečetka