icon_white_edit
icon_white_search
icon_white_tree
icon_white_home
 .: Úvod :: PRIVATE :: Virtuální prohlídky :: Letecké prohlídky :: Web kamera :: Kontakty :.
slide slide slide slide slide slide slide slide slide slide slide slide
Pan Rudolf Pánek - články Tisk článku    


Z dopisu sestřenice: 

               . . . . . . pokračování - celý dopis ("životní příběh") 


 


                                                  Fotografie jubilant v roce 2006                           [přejít na dopis


Opis článku:

V rodném listě má Tahiti

 

Do Československa se Rudolf Pánek vrátil v roce 1938, když mu bylo dvanáct let

V neděli se dožil osmdesáti let Rudolf Pánek, nejstarší obyvatel ústavu sociální péče - Domova pod hradem Žampach. Na tom by možná nemuselo být až tak mnoho mimořádného. Určitě mimořádné jsou však životní osudy tohoto muže, který se narodil v pro nás opravdu exotické zemi.

Žampach - Málokdo asi dnes ví, že na Tahiti odešel ve dvacátých letech minulého století nemalý počet českých osadníků. Příjmení Pánek pak bylo ve Francouzské Polynésii velmi známé. Rudolf Pánek se narodil v Papeete.

Trocha historie

Vzhledem k tomu, že ne každý z nás má přehled o tom, kudy se ubírala, nebo mohla ubírat naše historie, přibližme si alespoň některé zajímavé okamžiky, týkající se vztahu Čechů k této oblasti. S nápadem na usazení krajanů v Oceánii přišel jako první Milan Rastislav Štefánik. Na Tahiti strávil bezmála rok a mimo jiné tu postavil hvězdárnu, několik meteorologických stanic a věnoval se také fotografování. Zkoumal i možnosti zdejšího podnikání a případné kolonizace. Všechny plány ovšem brzdil zoufalý nedostatek pracovních sil. Štefánika proto napadlo, že by na Tahiti přišli ti Slováci, kteří původně mířili do Ameriky.

Na jeho myšlenku navázal roku 1923 Miloš Řivnáč a podařilo se mu na zdejší ostrovy doslova nalákat nezanedbatelné množství nových českých osadníků.

Zvrat po dvanácti letech

Rudolf Václav (doma se mu říkalo Venda) Pánek, se narodil krátce potom, co jeho rodiče přijeli na Papeete spolu s dcerkami Miluší a Helenou z ostrova Bora Bora, kde asi rok předtím bydleli se svými příbuznými a pracovali na plantáži obchodníků Amédeta a Homese.

Rudolf prožil na Tahiti skoro celé dětství, proto si ještě dnes vzpomene na elektrárnu v Papeete, kde jeho otec pracoval jako dělník a později se stal dokonce vedoucím celého provozu. Utkvěly mu v paměti například pirogy, na kterých se projížděl, ryby, které chytal. Množství komárů, s kterými zápasil. Kokosové mléko, které pil. Kamarádi...

Hlavní zvrat v Rudolfově životě nastal začátkem roku 1938. Tehdy se jeho dosud svobodný strýc František Pánek rozhodl vypravit z Tahiti na parníku "Eridan" do Marseille a odtud vlakem do Československa, aby si hledal nevěstu. Na tuto cestu se také vydala Anna Pánková spolu se svým dvanáctiletým synem Rudolfem. Ten tehdy určitě netušil, co ho čeká.

Pro vážné zdravotní potíže (které ho provázely i po další život) se s matkou již nevrátil zpět na Tahiti, ale byl umístěn v chlapeckém internátu v Hradci Králové. Po dokončení školní docházky pobyl krátce u strýce a tety. Ti mu po čase zajistili místo v zahradnictví Ústavu sociální péče Žampach, kde pracoval až do důchodu.

Těší se na houby

Ještě dnes, ve svých osmdesáti letech, překvapuje svou vitalitou a snahou pomoci svým spolubydlícím. S rodiči se již nesetkal a nikdy se zcela nesmířil s tím, že zde musel zůstat. Jméno Pánek bylo ve Francouzské Polynésii velmi známé. Dnes ho však najdeme jenom v registru hřbitova Uranie v Papeete a překvapivě také u nás na Žampachu.

Ti, kdo Rudolfa Pánka znají, mu samozřejmě k jubileu upřímně blahopřáli. Také s přáním, aby se ještě někdy podělil o své vzpomínky z míst, která jsou pro nás tak exotická a vzdálená. A jaké je má čerstvý osmdesátník největší přání? "Těším se, až se umoudří počasí a budu moci vyrazit na houby, protože rád chodím na procházky do přírody. Hodně se teším na setkání s bývalými spolupracovníky, panem Dostálkem, který tu býval před lety ředitelem, a jeho paní," řekl včera ještě před malou večerní oslavou, která se v domově chystala. A recept na dlouhý věk? "Žádné kouření, žádná káva, žádný alkohol. Celý život jsem se snažil žít zdravě," říká Rudolf Pánek.

 

článek na www deníku - zde            



 Zemřel pan Rudolf Pánek - článek deník 2008    Pan Rudolf Pánek zemřel v roce 2008.   Pan Rudolf Pánek - poslední fotografie.

Opis článku:
Muž se na rodné Tahiti už nevrátí

Žampach - Rudolf Pánek se déle než šedesát let snažil dostat na Tahiti, kde se narodil, ale už se mu to nepodaří. Dvaaosmdesátiletý muž zemřel v sociálním ústavu v Žampachu bez toho, aby ještě jednou spatřil rodné Papeete. Završil se tak tragický osud člena české rodiny, která se ve dvacátých letech minulého století vydala spolu s dalšími lidmi hledat štěstí v Polynésii.
„Pořád vzpomínal na moře na Tahiti, chtěl se vrátit tam, kde vyrůstal, bylo to přání, které ale už s realitou nemělo moc společného. Bral to jako životní křivdu, že se nemohl vrátit,“ vzpomíná na dvaaosmdesátiletého muže ředitel Domova pod hradem Žampach Luděk Grätz.
Pokus asi devadesáti Čechů o přesídlení na Tahiti ve dvacátých letech minulého století je jen drobnou epizodou v historii vystěhovalectví z českých zemí. Experiment, který jako první navrhl zřejmě Milan Rastislav Štefánik, skončil krachem.
„Vystěhovalci z Československa přijížděli do Oceánie bez peněz, neměli zkušenosti s tropickým zemědělstvím, neznali obvykle ani žádný světový jazyk. Jejich první chvíle byly proto krušné a mnozí ze sotva příchozích by se hned vrátili do vlasti, kdyby měli na návrat prostředky,“ uvedla v časopise Listy učitelka Lenka Nejmanová, která se tématem českého vystěhovalectví do Francouzské Polynésie věnovala ve své diplomové práci.
Rodina Pánkových se vydala do Polynésie se dvěma dcerami. Zpráva od jiného člena rodiny, vyzývající vystěhovalce, aby za ním v žádném případě nejezdili, přišla až po jejich odjezdu. Po příjezdu se jim narodil syn Rudolf, který prožil prvních dvanáct let života na Tahiti. Vzpomínal na pirogy, na kterých se projížděl, i na dům obklopený palmami a bujnou zelení. „Pamatoval se, jak se koupal v moři, chytal ryby,“ říká Luděk Grätz.
Jeho matka se ale na konci třicátých let rozhodla vrátit zpět do vlasti. Dvanáctiletý Rudolf prožil kulturní šok. „Roku 1938 teta přivezla Rudu do Čech, aby zde mohl navštěvovat školu. On moc česky neuměl, mluvil tahitsky a francouzsky,“ vzpomíná jeho sestřenice Marie Benešová.

Matka odjela zpět, syn zůstal v Československu Zatímco jeho matka odplula zpět do Tichomoří, její syn v Československu i vinou svých zdravotních problémů zůstal. „Po vyšetření u psycholožky v Hradci a na její doporučení byl umístěn v chlapecké výchovně. Bylo to pro něho kruté. Tolik prosil matku, aby ho vzala zpět na Tahiti, ale teta nepovolila,“ vzpomíná jeho sestřenka. Rudolf Pánek podle ní nakonec skončil u příbuzných na statku, kteří ho využívali jako levnou pracovní sílu a podle toho s ním i jednali. Úřady ho později prohlásily za nesvéprávného a umístily do ústavu v Žampachu. „Můj muž sháněl doklady, aby se Ruda mohl vrátit na Tahiti, cesta se měla uskutečnit přes Červený kříž, ale protože Ruda byl už nesvéprávný, guvernér na Tahiti odmítl jeho návrat. Bylo to pro nás zklamání,“ líčí Marie Benešová.
Rudolf Pánek se už s rodiči nikdy nesetkal.
„Někdo ho v minulosti diagnostikoval jako mentálně postiženého. Podle mne ale jeho postižení bylo velice mírného stupně. V našem zařízení strávil celý život. O Tahiti moc mluvit nechtěl. S křivdou, která se mu stala, se ale nikdy nesmířil,“ říká ředitel Domova pod hradem Žampach Luděk Grätz.

Foto popis| Rudolf Pánek vyrostl na Tahiti. Celý život, který prožil u nás, se toužil do Polynésie vrátit. Sen se mu však nesplnil...
 ___________________________________________________
22.07.2008 - DAVID PŮLPÁN - Kraj Pardubický - str. 01 MF DNES

 

 
 


Dopis paní Benešové - poděkování 28.7.2008                                                                     Fotografie - archiv