Z dopisu sestřenice:
. . . . . . pokračování - celý dopis ("životní příběh")
Fotografie jubilant v roce 2006 [přejít na dopis]
Opis článku:
V rodném listě má Tahiti
Do Československa se Rudolf Pánek vrátil v roce 1938, když mu bylo dvanáct let
V neděli se dožil osmdesáti let Rudolf Pánek, nejstarší obyvatel ústavu sociální péče - Domova pod hradem Žampach. Na tom by možná nemuselo být až tak mnoho mimořádného. Určitě mimořádné jsou však životní osudy tohoto muže, který se narodil v pro nás opravdu exotické zemi.
Žampach - Málokdo asi dnes ví, že na Tahiti odešel ve dvacátých letech minulého století nemalý počet českých osadníků. Příjmení Pánek pak bylo ve Francouzské Polynésii velmi známé. Rudolf Pánek se narodil v Papeete.
Trocha historie
Vzhledem k tomu, že ne každý z nás má přehled o tom, kudy se ubírala, nebo mohla ubírat naše historie, přibližme si alespoň některé zajímavé okamžiky, týkající se vztahu Čechů k této oblasti. S nápadem na usazení krajanů v Oceánii přišel jako první Milan Rastislav Štefánik. Na Tahiti strávil bezmála rok a mimo jiné tu postavil hvězdárnu, několik meteorologických stanic a věnoval se také fotografování. Zkoumal i možnosti zdejšího podnikání a případné kolonizace. Všechny plány ovšem brzdil zoufalý nedostatek pracovních sil. Štefánika proto napadlo, že by na Tahiti přišli ti Slováci, kteří původně mířili do Ameriky.
Na jeho myšlenku navázal roku 1923 Miloš Řivnáč a podařilo se mu na zdejší ostrovy doslova nalákat nezanedbatelné množství nových českých osadníků.
Zvrat po dvanácti letech
Rudolf Václav (doma se mu říkalo Venda) Pánek, se narodil krátce potom, co jeho rodiče přijeli na Papeete spolu s dcerkami Miluší a Helenou z ostrova Bora Bora, kde asi rok předtím bydleli se svými příbuznými a pracovali na plantáži obchodníků Amédeta a Homese.
Rudolf prožil na Tahiti skoro celé dětství, proto si ještě dnes vzpomene na elektrárnu v Papeete, kde jeho otec pracoval jako dělník a později se stal dokonce vedoucím celého provozu. Utkvěly mu v paměti například pirogy, na kterých se projížděl, ryby, které chytal. Množství komárů, s kterými zápasil. Kokosové mléko, které pil. Kamarádi...
Hlavní zvrat v Rudolfově životě nastal začátkem roku 1938. Tehdy se jeho dosud svobodný strýc František Pánek rozhodl vypravit z Tahiti na parníku "Eridan" do Marseille a odtud vlakem do Československa, aby si hledal nevěstu. Na tuto cestu se také vydala Anna Pánková spolu se svým dvanáctiletým synem Rudolfem. Ten tehdy určitě netušil, co ho čeká.
Pro vážné zdravotní potíže (které ho provázely i po další život) se s matkou již nevrátil zpět na Tahiti, ale byl umístěn v chlapeckém internátu v Hradci Králové. Po dokončení školní docházky pobyl krátce u strýce a tety. Ti mu po čase zajistili místo v zahradnictví Ústavu sociální péče Žampach, kde pracoval až do důchodu.
Těší se na houby
Ještě dnes, ve svých osmdesáti letech, překvapuje svou vitalitou a snahou pomoci svým spolubydlícím. S rodiči se již nesetkal a nikdy se zcela nesmířil s tím, že zde musel zůstat. Jméno Pánek bylo ve Francouzské Polynésii velmi známé. Dnes ho však najdeme jenom v registru hřbitova Uranie v Papeete a překvapivě také u nás na Žampachu.
Ti, kdo Rudolfa Pánka znají, mu samozřejmě k jubileu upřímně blahopřáli. Také s přáním, aby se ještě někdy podělil o své vzpomínky z míst, která jsou pro nás tak exotická a vzdálená. A jaké je má čerstvý osmdesátník největší přání? "Těším se, až se umoudří počasí a budu moci vyrazit na houby, protože rád chodím na procházky do přírody. Hodně se teším na setkání s bývalými spolupracovníky, panem Dostálkem, který tu býval před lety ředitelem, a jeho paní," řekl včera ještě před malou večerní oslavou, která se v domově chystala. A recept na dlouhý věk? "Žádné kouření, žádná káva, žádný alkohol. Celý život jsem se snažil žít zdravě," říká Rudolf Pánek.
Zpracováno systémem WEBEasy od firmy TH SOFT. | Vytištěno ze stránek www.uspza.cz 16. 2. 2025, 02:51 |