Rod parocie je zastoupen jediným známým druhem tohoto rodu (monotypní rod).
Tímto druhem je parocie perská (Parrotia persica), která pochází z oblasti severního Íránu a Zakavkazí a ve zdejších parcích je vysazena v této horní části. Je to velmi dekorativní široce rozložitý keř až malý strom se širokou korunou, 3 – 10 m vysoký, vždy s odlupující se borkou v okrouhlých plátech (obdobně jako u platanů).
Listy jsou až 12 cm dlouhé, většinou podlouhle oválné, v horní polovině hrubě vroubkovaně zubaté, lehce zvlněné, oboustranně lehce chlupaté. Svojí podobou listy velmi připomínají rod vilín, se kterým náleží do stejné čeledi. Listy parocie jsou ale velmi zvýrazňují rostlinu, a to jednak na jaře, kdy jsou při rašení často červeně lemomvané a pak na podzim, kdy se celé zbarvují velice ohnivými, zlatožlutými nebo nachovými odstíny. Hezké žlutavé květy, ze kterých vyčnívají nápadné červené tyčinky, se objevují v pozdní zimě nebo časně z jara, dlouho před vyrašením listů. Jsou uspořádány v hustých hlávkách, podepřených tmavě hnědými plstnatými listeny. Plody jsou dřevnaté tobolky.
Parocie má podobné stanovištní nároky jako příbuzný vilín, vyžaduje vlhčí stanoviště, slunné i přistíněné.