V této hlavní části areálu arboreta Žampach je magnolie zastoupena následujícími druhy, z nichž:
*před olistěním kvetou:
Magnolie Soulangeova (Magnolia x soulangeana) je kříženec rozvětveného habitu, dorůstající 3 – 5 m výšky, většinou až k zemi zavětvený. Ozdobou každého stanoviště jsou zejména jeho až 15 cm velké, vzpřímené květy zvonkovitého tvaru vykvétají na jaře před rašením listů v březnu až květnu, zbarvené uvnitř zpravidla bělavě, zevně světle narůžověle až nafialověle. Při pozdních mrazících mohou být tyto květy poškozeny. Později jsou ozdobou též šišticovitá souplodí, obsahující oranžová semena. Tyto kontrastují na podkladu kožovitých, až 20 cm dlouhých listů.
Dalším druhem u nás zastoupeným je magnolie hvězdokvětá (Magnolia stellata), původem ze středního Japonska. Jedná se o pomalu rostoucí, polokulovitý, rozložitý keř bez význačnějšího kmínku, většinou zavětvený k zemi, který je až 3 m vysoký a 2 m široký. Tento druh kvete mimořádně bohatě v měsíci březnu až dubnu bílými, menšími (8 – 10 cm širokými) hvězdicovitě se otvírajícími, vonnými květy, složenými z 12 – 18 úzkých okvětních lístků. Šišticové souplodí je do 5 cm dlouhé, listy podlouhle vejčité, 4 - 14 cm dlouhé, s okraji většinou zvlněnými.
* po olistění vykvétá:
Typický velkolistý zástupce magnolie tříplátečná (Magnolia tripetala) je strom s široce rozložitou korunou, přirozeně rostoucí na jihovýchodě USA, dorůstající výšky až 12 m. Jeho obvejčité až eliptické listy jsou až 60 (70) cm dlouhé a 20 cm široké, uspořádané ve velkých přeslenech na konci větévek. Kvete po vytvoření listů v měsíci červnu tím způsobem, že na konci větévek se z nápadných štíhlých poupat otvírají až 20 cm široké květy složené z cca 12 úzkých, široce rozevřených okvětních lístků krémově bílé barvy. Pronikavě až nepříjemně voní. Vědecký název „se třemi korunními lístky“ odkazuje na tři vnější kališní okvětní lístky. Šarlatové souplodí je až 10 cm dlouhé.
_________
Magnoliím vyhovuje slunné či polostinné stanoviště a normální hlinitá půda vylepšená rašelinou, listovkou, pokud možno i chlévským hnojem. Raně kvetoucí druhy pěstujeme nejlépe v chráněných polohách, stálezelené druhy nejsou u nás dostatečně odolné.
Jsou to dřeviny velmi efektní především v době květu, ale trvanlivost květů velmi závisí na počasí. Výsadbu provádíme v zahradních a parkových úpravách solitérně, nanejvýš v rozvolněných skupinách, některé druhy mohou vytvořit aleje. Květy trpí mrazíky, proto volíme chráněné polohy.
Některé asijské druhy jsou využívány v léčitelství.
