| OŘEÁK - JUGLANS |   |
|
TAB. 11b [jpg] 1,5 MB TAB. 11b [pdf] 1,5 MB OŘEÁK (JUGLANS) Čeleď: ořeákovité (Juglandaceae) Řád: bukotvaré (Fagales)
Rod zahrnující okolo 20 druhů stromů, zřídka i keřů přirozeně rozířených v mírném a subtropickém pásmu severní polokoule a v tropech Střední a Jiní Ameriky. Borka ve vyím věku středně a hluboce podélně rozbrázděná, letorosty silné s přehrádkovanou dření (patrné při podélném rozříznutí mladé větvičky) a velkými pupeny. Listy ořeáků jsou lichozpeřené, s lístky pilovitými nebo celokrajnými, v podzimním období se zbarvující v odstínech luté. Květy jednopohlavné, samčí uspořádané v jehnědách, samičí s nápadnou velkou dvouklannou bliznou buď jednotlivě nebo v klasech na konci letorostů. Plody jsou nepravé peckovice - semeno je uzavřeno v různě silné dřevnaté skořápce, která je svrchu jetě obklopena dunatým obalem. Semena ořeáků (označovaná té jako "jádra") se vyznačují vysokou olejnatostí a obsahem velkého mnoství výivných minerálních látek. Ne u vech druhů jsou vak jedlá nebo chutná. Zástupci rodu ořeák obsahují ve svých tělesných schránkách juglon (chemická sloučenina ze skupiny chinonů), který má antiseptické účinky, potlačuje růst mnoha rostlin a můe vyvolávat zdravotní potíe u zvířat.
V Evropě je nejznámějím a nejhojněji pěstovaným druhem ořeáku, který poskytuje chutná jedlá jádra, ořeák královský (Juglans regia) lidově nazývaný "vlaský ořech".Stromy rychle přirůstají a dosahují výky okolo 30 m. Původně byl tento ořeák rozířen na rozsáhlejím území Asie (Střední Asie, Malá Asie, Himálaj, Barma, Čína). Jeho jádra člověk konzumoval ji v pravěku, co dokládají archeologické nálezy z lidských sídli z mladí doby kamenné. Stal se kulturní dřevinou, která se s putujícím člověkem roziřovala stejně jako zemědělské plodiny a domestikovaná zvířata do vzdálených oblastí. Ve střední Evropě ořeák královský zdomácněl a je schopen se ve volné přírodě samovolně rozmnoovat a ířit. Původní formy tohoto ořeáku byly a dodnes stále jetě jsou prolechovány za účelem získání plodných kultivarů, které budou odolné vůči nepříznivým klimatickým vlivů nebo budou poskytoval ořechy s velkými, snadno vylutitelnými či různě zbarvenými semeny. Z botanického hladiska jsou vlaské ořechy vlastně pecky těchto peckovic, resp. v nich ukryté laločnaté dělohy.
Ořeáky jsou vak také krásné parkové stromy, které vyniknou zejména jako solitery. V arboretu můete nalézt ořeák černý (Juglans nigra) původně rozířený ve střední a východní části USA. Dorůstá a 50 m výky. Jeho plody jsou kulovité, a 6 cm velké. Za zralosti zůstává koovitý obal neporuen (nepuká a neodděluje se od skořápky). Velice tvrdá skořápka s nepravidelně hluboce brázditým povrchem v sobě ukrývá sice jedlé ale zároveň poměrně malé čtyřlaločné semeno.
Dalím druhem, se kterým se můete poměrně často setkat v parcích a zahradách a také v naem arboretu, je ořeák popelavý (Juglans cinerea) pocházející rovně ze Severní Ameriky. Dosahuje výky 30 m, jeho plody jsou podlouhle vejcovité, na povrchu lepkavě chlupaté. Skořápky ořechů jsou také tvrdé a hluboce brázdité, na vrcholku ovem ostře zapičatělé, s jedlými dvoulaločnými, výrazně nasládlými semeny.
V arboretu byl také vysazen sbírkový ořeák Sieboldův (pajasanolistý) Juglans ailantifolia, a to kultivar ´cordiformis´, který má původ v Japonsku a na Sachalinu. Letorosty má láznatě chlupaté; listy 4090 cm dlouhé, lístků je 921, podlouhlých a eliptičných, 615 cm dlouhých. Samčí jehnědy 1030 cm dlouhé, samičí květy po 1220; plody a po 20 v dlouhých hroznech. Ořech je kulovitý a poněkud vejcovitý, pičatý, se 2 hranami.
|
