BOROVICE - PINUS - část 1 | ![]() ![]() |
BOROVICE (PINUS) /část 1/ [přejít na část 2] Čeleď: borovicovité (Pinaceae) Řád: jehličnatotvaré (Pinales)
Borovice jsou stálezelené jehličnaté stromy, pouze zřídka keře, o velikosti a 100 m, rychle i pomalu rostoucí (dle druhu), dlouhověké. Koruna je (opět dle druhu) kuelovitá a vejčitá, ve stáří postupně ztrácí pravidelný obrys a stává se malebně chomáčovitou. V zápoji koruna snadněji ne jiné, méně světlomilné rody, ztrácí spodní větve. Kořenový systém je mohutně vyvinutý, u větiny druhů s dlouhým, kůlovým kořenem, na skalnatých podkladech kotví dřeviny daleko rozloené vedlejí kořeny. Jehlice jsou uspořádané po 2 5 ve svazečcích,obalených na bázi blanitou pochvou a vytrvávají na stromě větinou 3 6 let. Počet jehlic je u větiny druhů více méně konstantní a je tak jedním z třídících znaků u borovic. Květy jsou jednopohlavné, samčí (lutavé) nahloučeny klasovitě na bázi letorostů, samičí (červenofialové) jednotlivě nebo po 2 3 těsně pod vrcholovým pupenem letorostu. itice jsou nerozpadavé, mají různý tvar a velikost, uzrávající za 2 (3) roky, opadávající brzy po uzrání nebo vytrvávající na stromě mnoho let. Některé borovice poskytují jedlá semena. V parcích zdejího arboreta je vysazena řada exemplářů z početného rodu borovic, včetně u nás ojedinělých druhů. Větinu těchto borovic si můete prohlédnout v horním parku v okolí stanovitě tab. č.12. Zastoupeny jsou také 2 druhy domácích borovic (a jejich okrasných kultivarů): borovice lesní (Pinus sylvestris) a borovice kleč (Pinus mugo).
Borovice lesní (Pinus sylvestris), lidově té sosna je strom vyskytující se na území České republiky přirozeně od níin a do nadm. výky 1000 m., doívající se stáří 300 350 let, dorůstající velikosti a 40 m. Původně byla sosna součástí zejména borových doubrav, ze kterých je postupně agresivnějím dubem vytlačována na méně hostinná písčitá stanovitě, kde ji jí dub nekonkuruje a vytváří zde samostatný vegetační stupeň bory. Velmi působivá je její rezavá borka vytahující dřevinu z porostu opticky do popředí. Jejího dojmově velmi silného účinku bývá vyuíváno zejména v krajinářských úpravách, na místech, kde její kmen osvítí červený kotouč zapadajícího slunce. Borovice lesní má jehlice po 2 ve svazečcích, obyčejně zkroucené, namodralé nebo edavě zelené. itice jsou vejčitě kuelovité, symetrické, do 7 cm délky. Její dřevo se pouívá k výrobě elezničních praců, sloupů, té k výrobě lodí, letadel, apod. Starí borovice jsou zdrojem silic a balzámů, pouívaných např. k výrobě kalafuny. Z okrasných kultivarů je v naem arboretu zastoupena např. sloupovitě rostoucí borovice s modrozelenými jehlicemi - P. s. ´Pyramidalis glauca´.
Borovice horská kleč, kosodřevina (Pinus mugo) se přirozeně vyskytuje na území naí republiky v horách a do výe 2500 m, větinou jako vícekmenný tvar s vystoupavými kmínky nebo iroce rozloitý tvar s plazivými kmínky. Dorůstá výky 2 a 3 m. Jehlice má opět po 2 ve svazcích, tupé, často srpovitě zakřivené, itice do 5 cm dlouhé, vejčité. Její předností je odolnost vůči nízkým teplotám a suchu, nenahraditelná je její půdoochranná funkce nad hranicí lesa. Je zdrojem pryskyřice vyuívané v medicíně či kosmetice.
Borovice černá (Pinus nigra) má iroký areál přirozeného výskytu od panělska, přes jiní Francii, Korsiku a po dolní Rakousy. Je to druh poměrně variabilní, u kterého je moné rozliit několik zeměpisných poddruhů odliných podle místa původu. Tento strom dosahuje vysokého stáří (500 a 1000 let). Má tmavý přímý kmen a poměrně hustou tmavou korunu. Dorůstá výky 30 m, na optimálním stanoviti v domovině a 50 m. Jeho 2 jehlice ve svazku můou být a 15 cm dlouhé, tmavozelené, itice jsou a 10 cm dlouhé, s jemným brzy opadávajícím ostnem. Velkou předností této borovice je její schopnost růst i na lokalitách s vysokým obsahem vápníku v půdě, zvládá té suchá stanovitě, proto je vyuívána i na ozeleňování devastovaných, suchých půd. Dřevo stromů rostoucích na Korsice je vyhledávanou surovinou pro stavbu lodí. Je vyuívána také k těbě pryskyřice pro její neobyčejnou bohatost.
Borovice bělokorá (Pinus heldreichii, leucodermis) je strom podobný borovici černé (tmaví barvou, kompaktností), je vak o něco nií (15 20 m) a uí., pomalu rostoucí. Pochází z krasových pohořích Balkánu. Její 2 jehlice ve svazku jsou poměrně tuhé, a 9 cm dlouhé, na koncích výhonů na rozdíl od borovice černé výrazně nahloučené, itice ve zralosti výrazně otevřené se upinami a pravoúhle odstávajícími. Její dřevo má výrazné, červenohnědé jádro, je vyuíváno v Bulharsku k výrobě sudů, kádí a různých strojových součástí. Ve zdejím areálu nalezneme velmi oblíbený kompaktní kulovitý kultivar čarověníkového typu označovaný jako ´Smithii´ nebo ´Pygmaea´ max. 75 cm dorůstající.
Méně pěstovanou borovicí na naem území je borovice hvězdovitá, přímořská (Pinus pinaster, maritima), pocházející z oblasti kolem Středozemního moře. Dorůstá výky 35 m, její 2 jehlice ve svazku jsou a 20 cm dlouhé, poměrně tuhé. Typická je v dospělosti svou iroce kuelovitou korunou a hluboce brázditou, červenohnědou borkou. Její vejčitě kuelovité, asymetrické itice s ostrými ostny, 9 a 18 cm dlouhé, bývají zajímavým suvenýrem přiváeným ze Středomoří.
Borovice vejmutovka (Pinus strobus) je nejběnějí severoamerickou borovicí vysazovanou na naem území, její introdukce do Evropy proběhla ji kolem poloviny XVI. století. Jedná se o rychle rostoucí druh dosahující výky a 50 m, s lehce stavěnou, vzdunou korunou a tenkými větvičkami. Její jehlice jsou velmi jemné, po 5 ve svazku, a 12 cm dlouhé, tětkovitě nahloučené na koncích větviček. Válcovité, úzké itice jsou velmi pryskyřičnaté, načervenalé, a 15 cm dlouhé, rozevřené zůstávají jetě několik měsíců na stromě. Je to poměrně odolný druh, jemu nevyhovuje větí sucho. V ivnějích půdách se můe stát invazní dřevinou. Její nevýhodou je citlivost ke rzi vejmutovkové. Starí dřevo je bohatí na pryskyřici, kvalitou je velmi podobné dřevu smrkovému, proto má iroké průmyslové uplatnění. U horního vstupu do zámeckého můeme pozorovat kultivar s pokroucenými jehlicemi ´Contorta´.
Borovice osinatá (Pinus aristata) pochází ze západní části Severní Ameriky, kde tvoří horní hranici lesa v suchých pohořích. Mezi 5-ti jehlicovými borovicemi nalezneme jednak dřeviny rychle rostoucí jako například borovice vejmutovka, jejím opakem je zde právě tato borovice osinatá, rostoucí velmi pomalu. Dřeviny pomalu rostoucí zpravidla dosahují vysokého věku. Mezi rekordmany naí planety patří borovice osinatá. Odborným měřením exemplářů objevených (v r. 1945) vysoko v pohoří Kalifornie (White Mountains) v nadmořskévýce 1700 3400 m bylo odhadnuto stáří u tří jedinců na více ne 4700 let (tedy vyí ne u sekvojců, které byly do té doby povaovány za nejstarí stromy). Viz. celosvětová databáze "starověkých stromů" (databáze OLDLIST). Výka těchto stromů je jen 4,5 9 m s průměrem kmene 125 cm. Tyto nejstarí dosud ijící stromy naí planety působí poněkud zmrzačeným dojmem. Za své neuvěřitelné stáří vděčí patrně skutečnosti, e na svém stanoviti v Sieře Nevadě tráví podstatnou část roku v podmrazeném stavu za mimořádně nízkých teplot. Tato borovice v naich podmínkách představuje spíe kuriózní,pomalu rostoucí dřevinu (zdejí exempláře byly vysazeny jako cca 5-leté v r.1992). Habitus má tato borovice v dospělosti nepravidelně uspořádaný, řídký, s větvemi hadovitého charakteru. Typickým znakem jsou krátké jehlice 2-5 cm (ve svazcích po 5). Jsou olepené bílými zrnky pryskyřice a na větvičce hustě nahloučené a těsně přitisklé tak, e se podobají ličímu ocasu nebo kartáči na čitění lahví. itice (4 x 9 cm), té velmi olepené zrnky pryskyřice, mají jemný cca 8 mm dlouhý osten. Tento zcela mrazuvzdorný druh roste dobře i na mělkých, kamenitých, suích půdách. Na několika fotografiích si můete prohlédnou nejstarí stromy naí planety v jejich domovině. __________________________________ Smolnaté dřevo borovic voní pryskyřicí a lií se v jakosti dle druhů. Pouívá se v nábytkářském průmyslu, zejména k výrobě atníků, nebo moli nesnáejí vůni borovice. Ji starověcí mistři tesaři znali zpracování borového dřeva. Pro vyuití ve stavebnictví se vybíraly stromy rostoucí na suchých stanovitích a kácely se v prosinci, protoe v té době je dřevní hmota téměř dvojnásobně hutnějí ne v kterémkoli jiném ročním období.Snad díky své skromnosti, vytrvalosti a síle dostala borovice přídomek matka moudrosti, je zcela vystihuje její podstatu. Germáni lemovali borovicemi pohřebitě, poradní místa,apod. Tyto stromy byly pro ně vzhledem ke své síle symbolem dlouhého ivota a vytrvalosti. Jako vechny stálezelené jehličnaté stromy je i borovice povaována za symbol věčného ivota. __________________________________ iky některých druhů borovic nás zaujmou svou velikostí a vzhledem. Například iky severoamerické borovice Coulterovy (Pinus Coulteri) jsou vejčitého tvaru, dosahují velikosti a 35 cm a ukrývají semena velká více ne 2 cm. Nejdelí iku má pak borovice Lambertova (Pinus Lambertiana). V domovině je to strom vysoký a 100m s rozměry iek válcovitého tvaru a 11x50 cm.
[Více fotografií - fotogalerie arboretum]
|