| Pan Rudolf Pánek - články |   |
|
Z dopisu sestřenice:
. . . . . . pokračování - celý dopis ("ivotní příběh")
Opis článku: V rodném listě má Tahiti
Do Československa se Rudolf Pánek vrátil v roce 1938, kdy mu bylo dvanáct let V neděli se doil osmdesáti let Rudolf Pánek, nejstarí obyvatel ústavu sociální péče - Domova pod hradem ampach. Na tom by moná nemuselo být a tak mnoho mimořádného. Určitě mimořádné jsou vak ivotní osudy tohoto mue, který se narodil v pro nás opravdu exotické zemi.
ampach - Málokdo asi dnes ví, e na Tahiti odeel ve dvacátých letech minulého století nemalý počet českých osadníků. Příjmení Pánek pak bylo ve Francouzské Polynésii velmi známé. Rudolf Pánek se narodil v Papeete. Trocha historie Vzhledem k tomu, e ne kadý z nás má přehled o tom, kudy se ubírala, nebo mohla ubírat nae historie, přiblime si alespoň některé zajímavé okamiky, týkající se vztahu Čechů k této oblasti. S nápadem na usazení krajanů v Oceánii přiel jako první Milan Rastislav tefánik. Na Tahiti strávil bezmála rok a mimo jiné tu postavil hvězdárnu, několik meteorologických stanic a věnoval se také fotografování. Zkoumal i monosti zdejího podnikání a případné kolonizace. Vechny plány ovem brzdil zoufalý nedostatek pracovních sil. tefánika proto napadlo, e by na Tahiti přili ti Slováci, kteří původně mířili do Ameriky. Na jeho mylenku navázal roku 1923 Milo Řivnáč a podařilo se mu na zdejí ostrovy doslova nalákat nezanedbatelné mnoství nových českých osadníků. Zvrat po dvanácti letech Rudolf Václav (doma se mu říkalo Venda) Pánek, se narodil krátce potom, co jeho rodiče přijeli na Papeete spolu s dcerkami Miluí a Helenou z ostrova Bora Bora, kde asi rok předtím bydleli se svými příbuznými a pracovali na plantái obchodníků Amédeta a Homese. Rudolf proil na Tahiti skoro celé dětství, proto si jetě dnes vzpomene na elektrárnu v Papeete, kde jeho otec pracoval jako dělník a později se stal dokonce vedoucím celého provozu. Utkvěly mu v paměti například pirogy, na kterých se projíděl, ryby, které chytal. Mnoství komárů, s kterými zápasil. Kokosové mléko, které pil. Kamarádi... Hlavní zvrat v Rudolfově ivotě nastal začátkem roku 1938. Tehdy se jeho dosud svobodný strýc Frantiek Pánek rozhodl vypravit z Tahiti na parníku "Eridan" do Marseille a odtud vlakem do Československa, aby si hledal nevěstu. Na tuto cestu se také vydala Anna Pánková spolu se svým dvanáctiletým synem Rudolfem. Ten tehdy určitě netuil, co ho čeká. Pro váné zdravotní potíe (které ho provázely i po dalí ivot) se s matkou ji nevrátil zpět na Tahiti, ale byl umístěn v chlapeckém internátu v Hradci Králové. Po dokončení kolní docházky pobyl krátce u strýce a tety. Ti mu po čase zajistili místo v zahradnictví Ústavu sociální péče ampach, kde pracoval a do důchodu. Těí se na houby Jetě dnes, ve svých osmdesáti letech, překvapuje svou vitalitou a snahou pomoci svým spolubydlícím. S rodiči se ji nesetkal a nikdy se zcela nesmířil s tím, e zde musel zůstat. Jméno Pánek bylo ve Francouzské Polynésii velmi známé. Dnes ho vak najdeme jenom v registru hřbitova Uranie v Papeete a překvapivě také u nás na ampachu. Ti, kdo Rudolfa Pánka znají, mu samozřejmě k jubileu upřímně blahopřáli. Také s přáním, aby se jetě někdy podělil o své vzpomínky z míst, která jsou pro nás tak exotická a vzdálená. A jaké je má čerstvý osmdesátník největí přání? "Těím se, a se umoudří počasí a budu moci vyrazit na houby, protoe rád chodím na procházky do přírody. Hodně se teím na setkání s bývalými spolupracovníky, panem Dostálkem, který tu býval před lety ředitelem, a jeho paní," řekl včera jetě před malou večerní oslavou, která se v domově chystala. A recept na dlouhý věk? "ádné kouření, ádná káva, ádný alkohol. Celý ivot jsem se snail ít zdravě," říká Rudolf Pánek.
Zemřel pan Rudolf Pánek - článek deník 2008 Pan Rudolf Pánek zemřel v roce 2008. Pan Rudolf Pánek - poslední fotografie.  Opis článku:
Mu se na rodné Tahiti u nevrátí
ampach - Rudolf Pánek se déle ne edesát let snail dostat na Tahiti, kde se narodil, ale u se mu to nepodaří. Dvaaosmdesátiletý mu zemřel v sociálním ústavu v ampachu bez toho, aby jetě jednou spatřil rodné Papeete. Zavril se tak tragický osud člena české rodiny, která se ve dvacátých letech minulého století vydala spolu s dalími lidmi hledat těstí v Polynésii.
Pořád vzpomínal na moře na Tahiti, chtěl se vrátit tam, kde vyrůstal, bylo to přání, které ale u s realitou nemělo moc společného. Bral to jako ivotní křivdu, e se nemohl vrátit, vzpomíná na dvaaosmdesátiletého mue ředitel Domova pod hradem ampach Luděk Grätz. Pokus asi devadesáti Čechů o přesídlení na Tahiti ve dvacátých letech minulého století je jen drobnou epizodou v historii vystěhovalectví z českých zemí. Experiment, který jako první navrhl zřejmě Milan Rastislav tefánik, skončil krachem. Vystěhovalci z Československa přijíděli do Oceánie bez peněz, neměli zkuenosti s tropickým zemědělstvím, neznali obvykle ani ádný světový jazyk. Jejich první chvíle byly proto kruné a mnozí ze sotva příchozích by se hned vrátili do vlasti, kdyby měli na návrat prostředky, uvedla v časopise Listy učitelka Lenka Nejmanová, která se tématem českého vystěhovalectví do Francouzské Polynésie věnovala ve své diplomové práci. Rodina Pánkových se vydala do Polynésie se dvěma dcerami. Zpráva od jiného člena rodiny, vyzývající vystěhovalce, aby za ním v ádném případě nejezdili, přila a po jejich odjezdu. Po příjezdu se jim narodil syn Rudolf, který proil prvních dvanáct let ivota na Tahiti. Vzpomínal na pirogy, na kterých se projíděl, i na dům obklopený palmami a bujnou zelení. Pamatoval se, jak se koupal v moři, chytal ryby, říká Luděk Grätz. Jeho matka se ale na konci třicátých let rozhodla vrátit zpět do vlasti. Dvanáctiletý Rudolf proil kulturní ok. Roku 1938 teta přivezla Rudu do Čech, aby zde mohl navtěvovat kolu. On moc česky neuměl, mluvil tahitsky a francouzsky, vzpomíná jeho sestřenice Marie Beneová. Matka odjela zpět, syn zůstal v Československu Zatímco jeho matka odplula zpět do Tichomoří, její syn v Československu i vinou svých zdravotních problémů zůstal. Po vyetření u psycholoky v Hradci a na její doporučení byl umístěn v chlapecké výchovně. Bylo to pro něho kruté. Tolik prosil matku, aby ho vzala zpět na Tahiti, ale teta nepovolila, vzpomíná jeho sestřenka. Rudolf Pánek podle ní nakonec skončil u příbuzných na statku, kteří ho vyuívali jako levnou pracovní sílu a podle toho s ním i jednali. Úřady ho později prohlásily za nesvéprávného a umístily do ústavu v ampachu. Můj mu sháněl doklady, aby se Ruda mohl vrátit na Tahiti, cesta se měla uskutečnit přes Červený kří, ale protoe Ruda byl u nesvéprávný, guvernér na Tahiti odmítl jeho návrat. Bylo to pro nás zklamání, líčí Marie Beneová. Rudolf Pánek se u s rodiči nikdy nesetkal. Někdo ho v minulosti diagnostikoval jako mentálně postieného. Podle mne ale jeho postiení bylo velice mírného stupně. V naem zařízení strávil celý ivot. O Tahiti moc mluvit nechtěl. S křivdou, která se mu stala, se ale nikdy nesmířil, říká ředitel Domova pod hradem ampach Luděk Grätz. Foto popis| Rudolf Pánek vyrostl na Tahiti. Celý ivot, který proil u nás, se touil do Polynésie vrátit. Sen se mu vak nesplnil... ___________________________________________________
22.07.2008 - DAVID PŮLPÁN - Kraj Pardubický - str. 01 MF DNES
   |
