www.USPZA.cz Domov pod hradem Žampach

Hrad Žampach

[ZPĚT NA ČLÁNEK - PROHLÍDKA PAMÁTEK]

Hradní kopec se zříceninou hradu

Žampach

1309 - 2009
700 LET OD PRVNÍ HISTORICKÉ ZMÍNKY

HRADU ŽAMPACH

Výroční turistická známka v nabídce TIC Žampach.

další kresby na www - odkaz

Hmotová rekostrukce hradu Žampach v 16. století, Petr Nisler, Oustecké střípky 2/2012, Městské muzeum v Ústí nad Orlicí

Více fotografii - model hradu - zde

Žampach – Johann Venuto (1811)

INFORMACE A ODKAZY:
Mgr. Cejpová, 2007 - Více z archeologického záchraného průzkumu - články a fotodokumentace - zde

Z archeologických nálezů na hradním vrchu z let 1991 - 2000 Fotografie archelogických nálezů - zde

Archeologické nálezy hrad Žampach z let 1991 - 2000- popisky Památky archeologické, ČSAV,1969
Stanislav Adamec, 2006 - Majitelé panství Žampach a Písečná - str.7-11, str. 37 - soubor ke stažení PDF (3,5 MB)
Šárka Bergerová, 2006 - výběr z přiložené fotodokumentace knihy - pohlednice - soubor ke stažení PDF (3,9 MB)
(z publikace: Stanislav Adamec, Písečná - ves pod hradem Žampach,2006)

(z přílohy knihy - CD: Šárka Bergerová, obrazový materiál a grafická úprava knihy)

Obrázky z archivu kronikáře obce Žampach, p. Halbrštát, 2008 Z kroniky obce Žampach - slovo kronikáře obce

Archiv – články, výstřižky novinové - TIC Žampach - o obci Žampach

Odkazy na jiné www stránky:

http://www.hrady.cz/index.php?OID=335&adpg=6

http://www.hrady.cz/wnd_show_text.php?tid=1197

http://hrady.dejiny.cz/zampach/index.htm

http://www.castles.cz/hrad-zampach/

http://sites.google.com/site/rodokmenycz/nejstarsi-historie-panstvi-zampach

Více z historie - odborné práce:

NEJSTARŠÍ HISTORIE PANSTVÍ ŽAMPACH, Marie Štěpánová, odborná práce (soubor PDFí)

Poslední majitelé zámku Žampach - v období let 1884 - 1950 a rodokmeny, Jan F. Křivohlávek (soubor PDF)

Přepis strojopisu z roku 2013 - zde

Hrad Žampach, popisuje Em. K. Zeiner - str.34 - 36 knihy (soubor PDF ke stažení)

2011 - hradní lávka dosloužila- foto.

ZVUKOVÝ ZÁZNAM: Český rozhlas - Česko - země neznámá - hrad Žampach (22.09.2011)

2020 - Česká televize 3/9 Krajinou příběhů českých hradů známých i neznámých IV

(Části dílu: Litice — Žampach — Lanšperk — Brandýs nad Orlicí — Zítkov — Kyšperk — hrad u Nekoře — Orlík — Hlavačov — Hrádek u Lanšperka — Rotnek)

Archeologický záchranný průzkum a práce na hradě Žampach

Z archeologických prácí, 2000

Do roku 2002 byl v prostorách hradu Žampach prováděn intenzivní archeologický záchranný průzkum a konzervační práce. Na základě mnohaletých prací vedených archeoložkou Východočeského muzea Pardubice Mgr. M. Cejpovou byla zpracována také nová dokumentace z historie hradu Žampach.

Úlomek keramické nádoby (jeden z mnoha nalezených na hradu)

Keramika , 14. století

Při archeologickém průzkumu byly objeveny cenné archeologické články (segmenty) z hradního paláce z doby jeho přestavby kolem r. 1469, části ostění portálu (druhotně použité ve zdivu tzv. Bílé věže), části okenního ostění z hradního paláce a další.

Cenné články byly pak sneseny z hradu a po konzervaci jsou nyní vystaveny pro veřejnost v zámeckém areálu v „lapidáriu“, které bylo vybudováno obcí a ústavem na Žampachu v roce 2003. Více k lapidáriu. Při archeologickém průzkumu byly z destrukčních a jiných násypů vyzvednuty i další zajímavé archeologické nálezy jako úlomky pocházející z různých keramických nádob a kachlových kamen se zachovalým dekorem a také strusky z hradní kovářské dílny. Všechny tyto nálezy pocházejí z období 14. století. Velké množství drobných úlomků bylo po očištění v ústavu uloženo na obci, nejcennější části pak do muzejního depozitáře. Několik keramických úlomků a strusku z kovářské dílny uchovává také ústav ve vitríně na chodbě kanceláře k náhledu pro veřejnost.

Z historie hradu Žampach

Hrad vznikl během kolonizace na přelomu 13.–14. století. Nepřímo je poprvé doložen roku 1309 pod jménem Sandbach, což je německý název obce Písečná, ležící na východním úpatí hradního kopce. Z tohoto období se dodnes zachovala celková dispozice a některé zbytky základových zdí. Kolem roku 1324 získal hrad český král Jan Lucemburský, po něm Jan Pancíř ze Smojna.

Náhrobek panů Žampachů z Potštejna z konce 16. stol., Písečná

Podle lidových pověstí začal nový pán, rytíř Jan Pancíř ze Smojna odtud podnikat loupeživé výpravy do okolních hvozdů. I když byl za dřívější služby odměněn císařem a králem Karlem IV. zlatým řetězem, nechal císař hrad a panství dobýt, údajně roku 1355. Pancíř byl ztrestán propadnutím majetku a oběšen. Král převzal hrad a panství do vlastní správy. Více k tomu na našich stránkách v části Letopisy, legendy a pověsti.
Roku 1357 se stal majitelem panství Čeněk z Potštejna, který zde založil větev rodu Žampachů z Potštejna. Jeho bratr Mikuláš byl aktivním stoupencem husitů. Možná i proto bylo žampašské panství napadeno roku 1421 katolickými pány a poté i slezským vojskem. Hrad i panství bylo vyloupeno a zpustošeno.

Za Jana ze Žampachu kolem roku 1469 došlo k obnově hradu a jeho přestavbě. V podhradí vznikly nové kamenné hospodářské budovy - stáje, sýpky, pivovar a mlýn. U hradu byla postavena tzv. bílá věž, která hájila vstup k bráně z předhradí na most k vlastnímu sídlu. Zároveň v této době se rozšířilo podhradí Budy, dnešní ves Žampach. První zmínka o osídlení je z roku 1513.

Hrad a panství bylo díky špatnému hospodaření a neúrodám několikrát zastaveno. V roce 1521 přešel hrad a panství do rukou Jana a Vojtěcha z Pernštejna. Zdeněk Žampach z Potštejna byl schopen zástavu vyplatit až v roce 1540. Dalším majitelem, pravděpodobně posledním, byl po roce 1574 Adam Bukovský z Hustířan pohlednice Kraj Jana z Hustířan. Špatně udržovaný objekt byl zničen za třicetileté války, kdy jej v letech 1634 a 1639 vydrancovali Švédové. Roku 1648 byl obsazen císařským vojskem.

Na jižním úbočí hradního návrší se jako součást hradního opevnění udává hrádek Chudoba. Doba vzniku není přesně známá. O jeho existenci víme až od roku 1540. Jeho podobu a přibližnou lokalizaci lze pouze odhadnout podle obrazu sv. Josefa v zámecké kapli. Žádné historické stopy po něm dosud nebyly nalezeny.

Přehled dějin hradu Žampach

Hrad Žampach byl postaven při kolonizaci podhůří Orlických hor. První nepřímá zmínka o existenci hradu je ve Zbraslavské kronice. K roku 1308 je zde popisováno pustošení klášterního majetku u Lanškrouna, Ústí nad Orlicí, Třebové a okolních statků Ješkem řečeným ze Šildberka, Janem Vusthubem, Petrem ze Žampachu (v latinském originále psáno Petr de Sandbach), Jenišem ze Supí Hory (z Kyšperka), Bohuňkem ze Šumberka, Vítkem ze Švábenic a Oldřichem z Brandýsa, vesměs sousedy východočeského majetku kláštera. Klášter si musel pokoj pro tento svůj majetek vykoupit částkou 300 hřiven stříbra, z nichž Petr ze Žampachu obdržel 60.

Z restaurátorský prací, Obraz sv. Josefa - detail.

1896, Umlauf, Obraz sv.Josef - detail 2013

Podle tohoto i dalších pramenů zněl původní německý název hradu Sandbach, t.j. „písčitý potok“, z něho pak vznikl český název Žampach.

Jméno zakladatele hradu ani jeho rod nejsou známy. Je pravděpodobné, že zakladateli byli jeho první známí majitelé, kteří hrad drželi na začátku 14. století - rodina, která na svém štítě měla loveckou trubku. Potomci této rodiny, která se značně rozvětvila již ve 14. století, ještě v 18. století považovali Žampach za kolébku svého rodu.

Petr ze Žampachu je ještě několikrát uváděn v soudobých pramenech. K roku 1312 je v půtce mezi Pušovci s pány z Potštejna a jejich přáteli zmínka o Křezislavovi ze Žampachu, který se postavil na stranu Potštejnských, svých sousedů. Další příslušníci této rodiny, která se ve 14. století rozdělila na několik větví, jsou už uváděni pouze jako majitelé některých okolních statků, nikoliv Žampachu (pozdější Hložkové ze Žampachu a Koldové ze Žampachu).

Někdy po roce 1312 se Žampach neznámým způsobem dostal do držení královské komory. Jan Lucemburský udělil hrad „Samboch“ Jindřichovi mladšímu z Lipé, který vydal 23.3.1324 zápis, že drží Žampach jako léno královské. Po smrti Jindřicha mladšího z Lipé držel jeho syn Jindřich společně se svými strýci rozsáhlé a výnosné statky v Čechách a na Moravě. Roku 1346 došlo k rozdělení statků. Panství Lipnické, Žampach, Polná, Německý Brod a ještě některé statky tvořily třetí díl, který zůstal i nadále spojen s prvním a čtvrtým dílem, takže Žampach drželi společně již výše zmiňovaní bratři Pertolt a Čeněk a jejich synovec, Vyšehradský proboštJindřich. V rodinných záznamech pánů z Lipé je zápis o tom, že roku 1347 byly jejich hrady Rataje a Žampach zastaveny za 2000 kop grošů. Je možné, že byly zastaveny Janovy ze Smojna řečenému Pancíř, který je uváděn jako držitel Žampachu, nelze však vyloučit, že Jan ze Smojna získal Žampach jiným způsobem později.

Hradní kopec Žampach, 2003

Loupeživý rytíř Jan ze Smojna je nejznámějším držitelem hradu a jeho osudy dlouho přežívaly v lidových pověstech. Jan ze Smojna byl Karlem IV. za statečnost pasován na rytíře a vyznamenán zlatým řetězem. Jako pán na Žampachu však začal přepadat kupce i pokojné obyvatele. Proto se proti němu vydal Karel IV., Žampach dobyl a Pancíře oběsil. Palacký tuto událost popisuje takto: „...Zejména ze hradu Žampachu rytíř Jan ze Smojna veliké působil lidu pokojnému zádavy, netoliko kupecká zboží, ale i lidi zajímaje, a výkupné na nich vydíraje. Poněvadž chodil stále obrněný, slul u lidu obyčejně jen „Pancéř“; pro udatnost neobyčejnou byl od Karla IV. na rytířství pasován i poctěn zlatým řetězem.
Nyní, když císař sám vydal se proti němu do pole, podařilo se netoliko přemoci rotu jeho, ale i jeho samého zajmouti a uvězniti; když pak ho přivedli před Karla, hodil mu tento provaz, jímž oběšen býti měl, okolo krku, pravě, že nemívá vždy zlatých řetízkův na rozdávání.“ Podle jiné verze ho Karel IV. nechal oběsit na tom zlatém řetěze, který mu sám za statečnost daroval.

H.T. František Radvan, studie pro dřevořezbu
- Karel IV. a Pancíř

Majetek Jana ze Smojna připadl králi, který ho na přímluvu nejvyššího maršálka Čeňka z Lipé a pana Beneše z Vartemberka daroval Čeňkovi z Potštejna, který se stal praotcem pánů Žampachů z Potštejna. Darovací list byl napsán 28.8.1367, k vlastnímu daru však došlo dříve, protože Čeněk držel panství již roku 1361.

Čeněk z Potštejna, je naposledy uváděný roku 1376. Měl tři syny: Jana ze Žampachu, Mikše z Jaroslavic a Vácslava z Krčína. Žampach dostal, jak je zřejmé již z predikátu, Jan. Poprvé je zmiňován roku 1378, zemřel bez dědiců v roce 1395. Jeho dědicem se stal jeho bratr Mikeš, který již 11.11.1395 zpečetil list, kterým dával na základě přání zesnulého almužnu klášteru Orlík (dnes Klášterec n/O.) s tím, že mniši musí sloužit šestkrát do roka slavné mše. Roku 1415 přivěsil svou pečeť ke stížnému listu do Kostnice. Poslední zpráva o něm je z roku 1421, kdy se zúčastnil Čáslavského sněmu. Protože byl na straně husitů, poplenili roku 1421 Slezané a někteří sousední čeští páni krajinu kolem Žampachu a Litic. Kde Mikeš zemřel, není známo, roku 1427 však již byl mrtev.

Jako majitel Žampachu je v tomto roce doložen Jan Městecký z Opočna, který držel i hrady Lichtenburk, Lanšperk a Frymburk. Jan z Opočna, který střídal stranu husitskou a katolickou podle toho, která měla zrovna větší moc, byl v době, kdy držel Žampach, přívržencem strany katolické. Na hradě ponechal vedle své vlastní čeledi i původní čeleďMikuláše ze Žampachu. Mezi oběma skupinami došlo roku 1429 ke sporu, když čeleď pánů ze Žampachu chtěla postoupit hrad Janovi Žampachovi z Potštejna, který byl snad Mikšovým synem. Po zásahu sirotků se jim to podařilo.

1883, Sedláček - ilustrace z knihy

Jan Žampach z Potštejna, který byl přívržencem strany podobojí, je uváděn roku 1433 v Praze, roku 1448 spolu s Čeňkem ze Žampachu v poděbradském vojsku při obsazení Prahy. Roku 1452 nechal postavit v Klášterci kámen se svým erbem, s erbem své manželky Markéty (hvězda), své matky (ostrve) a erbem Kunštátským.Ve druhé polovině 15. století je genealogie pánů ze Žampachu dosti nejasná, protože až do roku 1514 mají všichni majitelé hradu jméno Jan. Roku 1483 pečetil Jan z Potštejna na Žampachu privilegia Brandýských, která jim udělil Jan Kostka z Postupic. Další Janové jsou uváděni k letům 1488 (Jan mladší s manželkou Eliškou ze Zastřízl), 1508 a 1513.

H.T. František Radvan, dřevořezba po odhalení 23. srpna 2008

Ve druhé polovině 15. století došlo pravděpodobně ke stavebním úpravám hradu nebo k jeho přestavbě. Určitě došlo minimálně k úpravám paláce. Dokladem je zpráva zachovaná u Karla Bienenberka o kameni na jihovýchodním nároží hradního paláce, na němž četl Bienenberk letopočet 1469.

10. října 1513 zastavil Jan pro velké dluhy hrad Žampach s dalším zbožím Burjanovi Trčkovi z Lípy a na Lipnici za 3288 kop grošů s tím, kdyby on nebo jeho dědici hrad vyplatili, bude jim vrácen i se všemi svršky a nábytkem a pokud by se na majetku stala nějaká škoda, bude zástavním držitelem nahrazena. Burjan Trčka z Lípy postoupil svá práva k Žampachu Haimanovi Krušinovi z Lichtemburka (vklad do desek zemských 10. října 1519), Haiman 28. května 1521 Vojtěchovi z Pernštejna.

Dne 12. ledna 1539 si Janovi synové rozdělili dědictví po otci. Zdeněk ze Žampachu, kterému při dělení připadl hrad, Žampach vyplatil. Celé zboží bylo však v tak špatném stavu, že si pozval komorníka desek zemských Václava ze Šonova, aby provedl ohledání. V deskách zemských se dochoval popis předhradí Žampachu a hrádku Chudoba, který k Žampachu patřil.

Zdeněk ze Žampachu se snažil získat náhradu za zpustlé zboží soudním sporem s Janem z Pernštejna, který přebral majetek jako dědictví po svém bratrovi Vojtěchovi roku 1534. Soudní pře se však táhla až do roku 1547, kdy vypršely lhůty a spor byl ukončen, aniž Zdeněk něčeho dosáhl.

1883, Sedláček - ilustrace z knihy

Zdeněk ze Žampachu zemřel roku 1562. Zůstali po něm synové Jan Burjan, Vilém, Hynek, Karel a Čeněk, z nichž byl plnoletý pouze Jan Burjan, který spravoval zboží až do roku 1568, kdy bylo dědictví rozděleno mezi 4 bratry (Hynek mezitím zemřel). Žampach s dvorem poplužním „pod zámkem“ a dalším zbožím dostal Vilém, který je prodal roku 1569 za 10 000 kop grošů českých ostatním bratřím. Jan Burjan brzy potom zemřel. Protože špatným hospodařením zadlužil majetek svůj i svého nezletilého bratra Čeňka, který spravoval, museli bratři Čeněk a Karel roku 1574 Žampach prodat. „Zámek Žampach s hradem při něm Chudobou, s dvorem poplužním, s poplužím pod zámkem Žampachem“ a další zboží koupiliJan starší ze Žerotína na Náměšti a Adam Bukovský z Hustířan. Oba majitelé se pak mezi sebou podělili tak, že Žampach zůstal ve vlastnictví Adama Bukovského.

Adam zemřel roku 1591, majetek zdědili jeho synové Otík, Vladislav a Mikuláš, z nichž majetek spravoval jako nejstarší Otík. Ještě téhož roku se však nechal vyplatit nezletilý Mikuláš, takže Žampach drželi společně Otík a Vladislav. Otík zemřel roku 1602. Majetek spravoval Vladislav i za nezletilé Otíkovy děti Adama Bohuslava, Jana Otíka a Annu Marii, které mezi lety 1612 - 1614 vyplatil a zůstal pak sám majitelem Žampachu. Zemřel někdy po roce 1615, kdy je naposledy uváděn jako pán na Žampachu. Jeho dědicem se stal Jan Otík Bukovský z Hustířan, uváděný jako pán na Žampachu roku 1620, který celé zboží prodal 25. ledna 1626 Fridrichovi staršímu z Oprštorfu, Dubu a Frydštejna na Přestavlcích. Výslovně se uvádí zámek Žampach s hradem při něm Chudobou (Chudoba ani Žampach nejsou uváděny jako pusté), se dvorem pod týmž zámkem.

Fridrich ve své závěti sepsané 16. října 1629 jako bezdětný odkázal všechno své zboží řádu tovaryšstva Ježíšova, koleji Novoměstské Pražské. Stanovil si podmínku, aby, pokud bude založena kolej v Hradci Králové, připadl majetek této koleji, pro niž koupil v Hradci 5 domů. Fridrich zemřel roku 1630 a majetek připadl nově založené hradecké koleji. V jejím držení byl až do zrušení řádu.

1883, Sedláček - ilustrace z knihy hrad a zámek dle obrazu

Během třicetileté války byl dvůr i hrad několikrát napaden. Roku 1634 byl dobýván a zapálen dvůr, roku 1639 byl hrad dobyt a vyloupen Švédy, roku 1648 císařskými. Po třicetileté válce již hrad pravděpodobně nebyl opravován, poprvé je uváděn jako pustý v polovině 17. století.

Zůstala zde funkční pouze hradní kaple sv. Kříže, kterou nechal hradecký rektor Tobiáš Reichel v roce 1672 opravit kamenem získaným ze zdiva opuštěného hradu.

1902, Rozhledna na hradě - pohlednice

Roku 1672 přistoupili Jezuité k výstavbě rezidence. Jako stavební materiál byl pravděpodobně používán i kámen z hradu. Mezi lety 1699 a 1701 byla vystavěna na zámku kaple sv. Bartoloměje. Ke kapli sv. Kříže se pak vodívaly slavné průvody dvakrát do roka na den Nalezení a Povýšení sv. Kříže. Po zrušení řádu byla zchátralá kaple prodána 29. října 1787 Vácslavovi Kněžkovi, písaři v Žampachu. Nový majitel kapli zbořil a starý kříž daroval kostelu v Písečné. Tento kříž se zde ukazuje dodnes, jeho odborné umělecko historické posouzení však zatím nebylo provedeno.

Ještě na konci 18. st. stály ještě na Žampachu vysoké zdi, které sloužily jako zdroj stavebního materiálu pro stavby v okolí. Dochovala se zpráva, že při jejichž bourání přišel o život jeden z dělníků.

Po zrušení jezuitského řádu se stal Žampach státním majetkem (v roce 1773 připadl náboženskému fondu), v roce 1806 ho koupil Roch ze Schönlinden, v roce 1817 František Wünsch, jehož dědicové Arnošt a Anna Wünschovi ho prodali roku 1822 Vácslavovi Novákovi. Po něm majetek držel od roku 1823 jeho vnuk Jan Novák. Zadlužený statek koupil 13. února 1841 Jan David Storch. Po dědickém vypořádání po Janu Davidovi koupil majetek 16. června 1859 kníže Alfons Chimay, od jeho dědiců ho zakoupil roku 1869 Jiří Parisch. Poté se rychle po sobě vystřídali v roce 1870 Jindřich Küstner, 1871 Heliodor Heindl, ještě téhož roku František Chleborád, 1872 Dr. Edvard Eiselt a František, rytíř v. Hopfen.

V roce 1884 koupila zámek Anna Gustava z Lützovů, manželka Františka Lützova, rakouského diplomata a znalce české historie. Manželé Lützovovi nechali na konci 19. století upravit hradní areál. Byla zde postavena dnes již zaniklá dřevěná rozhledna a lávka spojující předhradí a vlastní hrad a byla provedena konzervace zbytků zdiva. Po smrti Anny Gustavy Lützovové v roce 1933 zdědila zámek a další majetek Henrieta Campo-Franco, které byl roku 1945 konfiskován.

Zprac.: Miloslav Žampach

rodokmen - jako soubor pdf

Stárnoucí bukový porost na hradním vrchu.

Bukový porost na hradním kopci - stárnoucí porost

Cesta na hradní vrch

V roce 2005 Domov pod hradem obnovil původní lesní cestičku k hradu. Tato je značena místní turistickou značkou jako „odbočka na hrad“ a v opačném směru jako „odbočka zámecký park“. Na cestě jsou rozcestníky se směrovými cedulemi. Pro odpočinek slouží dřevěné lavice a přístřeší s informačními tabulemi. Nástupiště na tuto cestu je z horního zámeckého parku přeszámeckou dřevěnou lávku – tzv. „vzdušný most“.

Hradní vrch je svým charakteristickým tvarem místní krajinou dominantou viditelnou ze vzdálených míst. Domov pod hradem by dle možností také rád podpořil snahu o obnovení rozhledny na tomto vrchu s jedinečnými výhledy do okolní krajiny. Hradní vrch představuje místo unikátního přírodního společenství, které zasluhuje ochranu.

Zde Vám nabízíme několik obrázků - více fotografií věnovaných hradnímu vrchu a hradu Žampach naleznete v naší fotogalerii.