Jaroslav Vrchlický

Ó zříceniny, což jste v proudu věků,
v úsměvu jara, ve vichřice jeku,
v půlnočních tmách a v blesku rudém svitu !
Sen zkamenělý dávno mezi lesy
čas nedbá o vás, člověk se vás děsí
a příroda k vám zírá bez soucitu.

Však, co by měl ve runách vašich čítat
a v stínech vašich den své spásy vítat,
v zlé bouři žití do vašeho chladu
jít pro myšlenku, těchu, pro poradu;
ve stopách reků, jež zde vedli boje,
své malicherné stopit sny a stesky
a z vašich skalin vykouzliti zdroje,
z nichž nadšení by zářné šlehly blesky,
ten člověk láme kámen po kamenu
a radost má, že rumu balvan jeden
na chýžky jeho celou stačí stěnu.

        Je věru málo koutů v naší milé vlasti, kde na poměrně malém okruhu je shrnuto tolik přírodních krás, tolik památek dávnověké minulosti jako v milém kraji ústeckém, tolika bájemi a pověstmi opředeném. Téměř při každém kroku na procházce tímto krásným krajem potkáte naši „Minulost", zahalenou v zamlžený rubáš tajemna, a těch, kteří mají odvahu ji odhaliti, je úžasně málo, ba téměř nikdo. Celá řada zemanských tvrzí je v nejbližším okolí města Ústí n. Orl.; tři pobořené hrady, desítky různých památníků dávnověké slávy, rozpadávajících se v nic, ukryto je pod zemí a hodina jejich vysvobození nepři­chází. Jakoby nikdy nebyly zde stály a ničím nedovedly odmě­niti své objevitele-zachránce. V jiných krajích každá i sebemen­ší stopa, kterou předkové zanechali, se s pietou sbírá a ukládá pro poučení i výstrahu potomkům, u nás však se přehlížejí a opomíjejí památky nejvzácnější.
        V těsné blízkosti našeho města pod nehlubokým příkrovem země, ukrývá se dosud nepřebraný poklad památek z dáv­ných dob, němých to svědků, které by mohly vypravovati k potěšení i poučení nám potomkům, jen kdyby si jich povšimla upřímná česká duše a přátelsky ochotnou rukou jim pomohla povstati ze země.        
        LANŠPERK-již při pouhém vyslovení toho zvučného jména kdokoliv v Orlickém podhoří, zvláště na našem Ústecku, se vyjasní posluchačům zrak, zbystří se jejich mysl jako při něčem velikém, zvláštním a přece všem milém. Jako zářný maják uprostřed rozbouřeného oceánu, tyčí se hrad L a n š p e r k se svojí historií uprostřed pohnutého života českého národa a před našimi zraky rýsují se malebné jeho zříceniny. Zatím co město Ústí n. O., které v dávných dobách k Lanšperku patřívalo, roste a mohutní, hrad sám chřadne a mizí již přes tři století. 
        Na vysokém ostrohu, jehož strmé stráně jsou z části obdělány na pole , stojí hradní zeď a drnem zarostlé pozůstatky palácového zdiva. Vystupujeme pěknou serpentinově vedenou silničkou, až k prvým chaloupkám vesničky Lanšperka, která jsouc přistavěna těsně ke hradu, jméno své i po něm převzala. V r. 1588 psávala se ještě „městečkem Budami pod hradem Lanšperkem", zaplňujíc celé prostranné předhradí. Poněvadž ve hradě nebylo místa nadbytek, dány konírny a hospodářská stavení ven před hrad, čímž vznikl poplužní dvůr, patrný ještě i v dnešní době. Na konci vesničky vidíme zbytky hradního příkopu, jehož strana ke hradu je mnohem vyšší než strana ke vsi. Přejdeme-li příkop (dnes tudy vede prudce stoupající pěšinka), ocitneme se na úzkém mezivalí, dlouhém jako hrad sám, na vysoké skále stojící; na jihovýchodní straně mezivalí jsou patrny zbytky obranných zdí. Hrad na straně k mezivalí byl opatřen podkrovím či podsebitím, odkud na nepřítele, který slezl hlavní příkop a ubíral se úzkým mezivalím k bráně, házelo se kamením a metaly střely. Do hlavní brány vedla cesta příkře nahoru klenutým vjezdem a pravděpodobně dvěma branami vlevo do dvora. Nedávno odkrytý pískovcový kámen značných rozměrů, lidskou rukou opracovaný a zapuštěný v hlavním zdivu, nejbezpečněji dokazuje, že v těchto místech stávala brána. Jaký význam mělo usazování pískovce takového rozměru ve zdi, na kterou bylo z 99% použito v okolí hojně se vyskytující opuky? Že by zde bylo okno, to každý i ten největší laik zamítne a já věřím, že není daleká doba, kdy další nálezy tuto domněnku potvrdí.
        Nemnoho toho zůstalo z pyšného kdysi hradu, holá zeď a skromné zbytky hlavního  paláce, jenž se nacházel na východní straně , a též z části zasypaný vchod do sklepení. 
        Nebyl veliký, ale vysoký, od čehož povstala pověst, že v těchto místech stála vysoká věž. V západní části hradu spatřujeme nízké rozvaliny ostatních budov. Kamení spadalo dílem dolů do údolí, dílem a to větším, si je rozebrali okolní obyvatelé, kteří nelítostným bouráním zdí nejvíce zříceninám ublížili. Uprostřed hradu byla studně, podle pověsti tak hluboká, že její hladina dosahovala hladiny řeky Tiché Orlice, pod hradem tekoucí. Dnes zde vidíme jen mělkou prohlubeninu, zakrývající ve svém nitru nepřeberný poklad z dob minulých.

Půdorys okolí a hradu LANŠPERKA

1. Původní, stará vozová cesta vede do předhradí a pod baštou (2) nyní zde stojí kaplička. 3. býv. poplužní dvůr, nyní na množství chalup rozparcelovaný. 4. vesnička Budy, tato oddělena od hradu příkopem [mezi 4 a 5], 5. druhý příkop. 6. hlav. hrad. ‪brány do hlav. hradu. ( studně, a] čelední místnosti, zbrojnice a pod. b] hlavní obytný palác.

Hrad Žampach a Chudoba.
        Jdeme-li starou cestou, po níž se za stara ke hradu chodívalo a kterou dobře ještě dnes zde nalézáme, ocitneme se na nevelikém ostrohu, kde v dávných dobách stával obranný hrádek Chudoba, který pravděpodobně býval domovem hradní čeledě žampašské i náhodných rytířů-hostů, kteří se již do hlavního hradu nevešli. Také prý se sem scházeli okolní obyvatelé, aby se při poháru vína nebo piva pobavili a někdy i poprali. O existenci hrádku Chudoby nejbezpečněji dokazují záznamy o jeho zpustošení popsané r. 1540 Václavem ze Šonova, komorníkem od zemských desek (knih) a které zde doslova pro poučení veřejnosti i s doplňky podávám: ,,Tu sem viděl na tom zámku (hrádek Chudoba) na svrchních pokojích všecken zpuštěný, ve světnici veliké ani dveří, ani oken, ani kamen, ani skla žádného není, před světnicí též síň zpustlá, krovové vazby v křovích též zpuštěni, zetlelí a shnilí. Věže veliká, kteráž sloula (jmenovala) Skrančí též zbořena na větším díle a ještě znáti, že sou byly nahoře v té věži troje pokoje, jedny na druhých (nad sebou) a ty se zbořily a některými místy skrze krovy teče, když prší, a táhnou se vody skrze klenutí do dolejších sklepův, a na zdech parkánu (pavlače) ty jsou pusty a místy zbořeny, nad mostnici (zvedací most) všecko pusté a jedno zdi stojí, i mostnice všecka shnila, po kteréž jsme nemohli jíti. A tak u všech sklepův, co jich jest na tom zámku Chudobě, neviděl jsem než troje dvéře a hákův žádných sem neviděl, na kterýchž se dvéře zavěšují, a v některých pokojích a sklepích znali, kde jsou mříže byly, ale již vybrány byly prve.I tem sklep lehací veliký před světničkou klenutou, tu sem viděl veliku truhlu a zámek v ní vysekaný a v ní nic nebylo, a postel v tom sklepě prázdná a v jednom křížovým vokně ještě něco skel zúostalo a v jiných dvú žádného skla není. Item světnička klenula též spuštěna, ani lavic, ani skel ani kamen v ní není, a dynch (omýtka) v těch klenutích místy pouští, že skrze to klenutí teče. Item v jednom dolním sklepě, kterýž byl zavřený malým zámečkem, v tom se našlo drahně hospodářských věcí, knihy některé latinské, pargamenové a papírové, jakožto v jedné skříni našly se graduál a antifonář pargaménový i monstrancí měděná i puška (schránka), ve které tělo Boží bývá, almara jedna, vniž byla lejistra, listy na pargameně, někteří s pečetmi a někteří sou se strhanými pečetmi a tak jiných drobných věcí drahně. Item našla se truhlička nějaká, v níž měli nějaké listy pilné pánů Žampachův býti podle zprávy, ale já jsem v ní nic neviděl, než-li nějaké listy bez pečeti a jako škarty; kromě jediné latinské s pečeťmi a ta truhlička byla vyloupaná."
        Opouštíme místo, kde v dávných dobách se hradní čeleď mnohdy dost nevázaně veselila a vystupujeme příkrou cestou přímo ke bráně předhradí, ze které zůstaly pouze dva náspy, které povstaly sesutím brankových pilířů. Zde býval úzký průjezd mezi hradbami, kousek dále, kde se vrchol rozšiřoval, poskytoval dosti místa k postavení skromných stavení. Zkáza, kterou zde na předhradí, lesem úplně zarostlém, nacházíme, jest dokonalá. Kromě skromných zbytků hradeb vidíme zde pouze základy bývalých budov, drnem a křovinami zarostlé. Zde stával pivovar (bez sladovny, ta se nacházela ve vesnici pod hradem a jmenovala se Budy, nyní Žampach), konírny, v podzemí pivní sklepy a chlebnice, v horních místnostech byla velká čelední místnost a několik komor.
        K obraně těchto stavení i hlavního hradu, který se nacházel za hlubokým příkopem, byly pavlače na staveních umístěny tak, že se z nich jak na cestu ke hradu vedoucí, tak i na prostor v předhradí kamení a jiné podobné obranné prostředky mohly házeti. Kde končila budova pivovaru, na straně protější, postaveno stavení jiné, čímž se prostor v předhradí zúžil a v těchto místech postavená druhá brána, jíž se přicházelo do dlouhého nádvoří, jež je ještě v dnešní době zachováno v téže podobě, jen s tím rozdílem, že je pokryto travnatým pažitem. Na levé straně nádvoří stál samotížný mlýn, a při něm jiná hospodářská stavení. Poblíž hradeb stála věž, základy jsou dosud patrny. Říkávalo se jí .,bílá", od pěkného obílení a sloužila k tomu, aby překážela nepříteli, kdyby se dostal až sem na nádvoří. Naproti samotížnému mlýnu stála kaple. Ta jediná se zachovala v předhradí až do 17. století a když ji rozbourali přišlo se na hrobku, pokrytou velikým kamenem náhrobním, na kterém zobrazena byla obrněná postava pána Bukovského z Hustiřan (bývalých majitelů panství). Kaple se připomíná ještě roku 1778. Nad hlavními dveřmi této svatyně byly ozdobné kameny, které sem byly zazděny z rozpadávajícího se hlavního paláce; nacházely se mezi nimi dva znaky pánů z Dobrušky a Potštejna a Žampachů z Potšteina. Bohužel, při bourání kaple koncem 17. století byl všechen kámen neznámo kam rozvezen a zničen.
        Na konci předhradí byl široký a velmi hluboký příkop (dnes ještě zachovaný a je překlenut úzkou lávkou zv. „Čertův můstek) a za ním hlavní hrad. V levém rohu této hradní části stála věž, těsně nad příkopem, do jejíž brány z předhradí vedla cesta po zvedacím mostě. Různá stavení zde zabírala tolik místa, že až na dva zcela malé dvorky, volného prostoru zde nebylo. Vysoká zeď, která stála ještě před 100 lety a na níž se nacházely mimo letopočtu 1469, dva znaky Potšteinský a Kunštátský, byla úmyslně zbořena. Tímto vandalstvím zmizela navždy jedinečná památka stavitelská, o jejíž výstavnosti a kráse svědčí dosud zachované zdivo, zvláště pečlivě opracované. Svojí polohou byl hrad Žampach velmi bezpečný; chráněn ze tří stran strmými stráněmi, čtvrtá, jižní strana, po níž vedla hlavní cesta, má svah mírnější a proto postaven zde na ochranu obranný hrádek Chudoba.

Dějiny hradu Žampachu a hrádku Chudoby.
        Za Přemysla Otakara II. byl zdejší kraj, před tím hlubokým lesem porostlý, na mnoha místech vymýtěn a novými vesnicemi a samotami zalidněn. Z těch dob zůstalo nám mnoho osad a měst, majících německý název, na př. Žamberk, Kyšperk a pravděpodobně i hrad Žampach, jehož původní jméno bylo „Santbach“. Zakladatelem hradu byl nejpravděpodobněji Petráň, t. j. Petr de Santbach, muž velmi nepokojný a bojechtivý, který společně s Jenišem z Kyšperka mnoho příkoří na okolních statcích činil.
        Proto mniši kláštera Zbraslavského, majitelé těchto statků, aby jeho loupežím zabránili, dali r. 1308 Petráňovi (Petrovi) ze Santbachu 60 hřiven stříbra, aby jejich zboží ušetřil. Neznámým způsobem octl se o něco později hrad v královské moci, ale již r. 1324, dne 23. března, postoupil Jan Lucemburský hrad „Santbach" (Žampach) Jindřichovi ml. z Lipé. R. 1346, dne 13. ledna, přešel Žampach na dva bratry Pertolta a Čenka z Lipé a jejichstrýce Jindřicha, probošta Vyšehradského. Za vlády krále Karla IV. přešel Žampach v majetek Jana ze Smojna, který mírumilovnému zdejšímu lidu působil veliké škody, nejen na majetku, ale i životech. Poněvadž chodil stále v brnění, jmenován u lidu „Pancíř". Pro svoji chrabrost v boji pasován králem Karlem IV. na rytíře a vyznamenán zlatým řetězem, jenž mu osobně král odevzdal. 
        Když později přes všechny královy výstrahy ve zbojnictví neustával, přitáhl král se svým vojskem ke hradu r. 1355, kterého dobyl a rytíře Jana ze Smojna, oblíbence svého, zajal. Když přivedli zajatého před krále Karla IV., hodil mu král oprátku na krk se slovy: „že nemívá vždy zlatých řetízků k rozdávání". Známé české přísloví:„brní jako pancířová košile", užívané hojně v minulém století o osobách bojechtivých, dávalo nejlepší svědectví o mocném dojmu, jež zanechala v našem lidu sláva a smutný pád tohoto příliš bujarého rytíře. Žampach přešel opět ke koruně královské.
        Roku 1307, dne 28. srpna, daroval král Karel IV. hrad Žampach se vším příslušenstvím, zejména i s clem v Mládkově a horami Králickými (Orlické) panu Čeňkovi z Potšteina, jenž byl praotcem rodu Žampachu z Potšteina. Týž měl tři syny: Jana ze Žampachu, Mikše z Jaroslavic a Vácslava z Krčina. Poslední z nich dostal panství Krčínské, Jan obdržel Žampach, po něm se i psával. Zemřel r. 1395, nezanechav potomků a proto Žampach dostal bratr jeho Mikeš z Jaroslavic, jehož první starostí bylo splniti poslední přání zemřelého bratra Jana, jenž si kdysi umínil dávati almužnu (podporu) klášteru Orlíku (nynější Klášterec n. Orlicí) 14 grošů týdně z mlýna choceňského. Roku 1395, dne 11. listopadu, podepsal list, jímž se zavazuje zmíněný peníz vypláceti s podmínkou, že mniši 6.krát do roka budou sloužiti slavnou mši sv. za bratra jeho Jana. V této době patřilo k Žampachu téměř půl městečka Chocně, s mlýnem a Kyšperk. R. 1410, dne 16. září, přimlouval se Mikeš z Jaroslavic a nyní ze Žampachu, zvláštnímlistem společně s králem Václavem IV., Pražany a jinými českými pány u papeže Jana XXIII. o zrušení rozkazu, aby knihy Viklefovy byly spáleny a aby slovo Boží mohlo býti volně kázáno v kapli Betlémské i v jiných místech. R. 1415 přidal svou pečeť k protestnímu listu, poslanému do Kostnice. Zemřel r. 1427, kde, není známo. Majetek převzal Jan Žampach z Potšteina (snad syn Mikšův), který je znám jako přívrženec podobojích. Za vlády krále Jiřího z Poděbrad byl hrad Žampach r. 1469 opraven a zejména opatřen novým palácem. Pro velké dluhy musil však Jan Žampach některé části svého panství odprodati. Začal se Žampachem. R. 1513, dne 10. října, postoupil v zástavu hrad Žampach s poplužním dvorem, dvory kmecími a několika vesnicemi Burjanovi Trčkovi z Lípy a na Lipnici, za 3.288 kop gr. Pr. s podmínkou, kdyby on Jan nebo jeho nástupci Žampachvyplatili, aby jim byl vrácen v celku, bez ochuzení a v případě, že by se zde stala nějaká škoda, od držitele byla nahrazena. R. 1519, dne 10, října postoupil Burjan Trčka z Lípy a na Lipnici své právo k Žampachu Haimanovi Krušinoví z Lichtenburka, který toto právo postoupil r. 1521, dne 28. května, Vojtěchovi z Pernšteina a na Pardubicích. Za vlády těchto držitelů, kteří se panství málo věnovali, hrad hynul.
        R. 1539, dne 12. ledna, dávno již po smrti Jana Žampacha z Polšteina, jeho syn Zdeněk si hrad Žampach zpět vyplatil, ale našel vše v tak bídném stavu, že si k odhadnutí škod pozval komorníka od desek zemských Vácslava ze Šonova. Ten r. 1540, dne 13. ledna přijel na hrádek Chudobu, kde sepsal všechny škody (obsah popisu škod hrádku Chudoby otištěn v přední části tohoto článku).
        Odebral se na hrad Žampach, ale i zde nalezl budovy a zařízení v polosutinách. Opis nálezu škod v hlavním hradu pro informaci zde podávám:

        „Item potom jsem vyveden do Žampachu zámku, (hradu) a viděl jsem věži, kteráž slově bílá. též spuštěnu, než viděti jest, že pokojové, kteří sou tam byly, že jsú spuštěni a krov, kterýž je ještě aia ní, ten dolů visí aneb nachýlil se a na upadení jest a díl ho obořeného. A na tu věži inemohli jsme jíti, že schodů nebylo v ní, než co jsem z důlu hleděl, viděl jsem. item v Žampachu zámku (hradu) po pravý ruce do něho jdouc pivovar, maštale, chlebnice, pivnice, nahoře nad tím velká čelední světnice, komory, pavlače, parkány tovšecko spustlo a místem ještě něco pustého a zbořeného stojí. Item kápla (kaple) v témž zámku, v níž 3 oltáře jsou, též spuštěna, v některých okních málo skel jest a na oltáři tabule polámány a téměř všecky pokaženy. Item naproti té kaple mlýn samotížný jest znáti, že se dvěma žernovy mlelo, zkažený a polámaný jest a svrchu též podlahy a střechy zlé. Item v té kapli okázali mi křtitelníci kamennú, dávajíce mi zprávu, že by v ní kotel měděný byl pro potřebu křtu, ale já jsem neviděl v ní toho kotle než-li samu kamennú křtitelníci. Item když do zániku vjíždějí, též na té věži krov zpustlý a jest na upadení a jiné pokroví a sumou (celkem) že všecken zámek poustkou."

        Zdeněk podal žalobu k zemskému soudu na Jana z Pernšteina, který Žampach převzal po svém bratru Vojtěchovi (zemř. r. 1534), žádaje náhradu za všechny škody na panství, jež odhadl na 1000 kop grošů. Jan z Pernšteina však sváděl vinu zpustošení na Trčky z Lípy a Zdeňka na ně odkazoval. Po Zdeňkově smrti spravoval otcovské statky nejstarší syn Jan Burjan, ostatní tři bratři Vilém, Karel a Čeněk byli ještě nezletilí. R. 1568 přikročili bratří kdělení svých práv, při čemž hrad Žampach dostal Vilém, který však hrad dlouho nedržel a prodal svůj díl r. 1569, dne 8. října,svýmbratrům za 10.000 kop grošů češ., usadiv se na samotě v Pastvinách. Brzo poznali bratří Karel a Čeněk, že panství neudrží a prodali je r. 1574 Janu st. ze Žerotína a Adamu Bukovskému z Hustiřan za 10.350 kop gr. čes. V rodině Adama Bukovského zůstal Žampach až do roku 1626. kdy byl prodán i s vesnicemi Fridrichovi st. z Oprštorfu, Dubu a Fryšteina na Přestavlcích za 24.091 kop,, 35 gr., 5 pen. míš., který nemaje dětí, odkázal všechno své panství řádu Tovaryšstva Ježíšova r. 1629, dne 16. října. Zemřel roku 1630.
        R. 1634 přepadlo vojsko z Kladska Žampach, dvůr zapálilo, 5 osob usmrtilo, a 12 pokojů vyloupilo. Vzali kde co bylo, stříbro, zlato, perle, plátno, 15 koní a hříbata. Způsobená škoda odhadnuta na 1021 kop míš. R. 1639 loupili zde Švédové. R. 1648 zase císařští dvůr dvakráte vyplenili. Že takové hordy lupičů neušetřili ani starého hradu, jest více než jisté. Byl již sám po celé XVI. století chatrný a upadal tím více a rychleji od té doby, kdy si řád vystavěl novou residenci, nynější zámek.
        Sestupujeme se zřícenin a leskným pohledem loučíme se s místem, které bývalo chloubou dřívější doby. Tam, kde plynul život bujarým veselím, dnes mrtvo a pusto.

Půdorys okolí a hradu Žampachu

1. pahrbek, kde snad v dávných dobách stával kamenný pranýř. 2. místo kde stával hrádek Chudoba. 3. stará hradní cesta. 4. první brána k předhradi. 5. budova, v níž umístěn pivovar, chlebnice, čelední místnost, konírny. 6. druhá brána ve dvoře v předhradí. (6—9 nádvoří v předhradí, 4—6 parkán, t. j. pavlače umístěné po zdí budov a hradní obranné zdi). 7. kaple. 8. mlýn samotížný. 9. věž bílá. 10. příkop. 11. hlavní hrad s věží nad branou, do níž vedla cesta s věže bílé (9) po zvedacím mostě přes příkop (10).