| DOUGLASKA TISOLISTÁ (94) Pseudotsuga menziesii, douglasii |   |
(94) DOUGLASKA TISOLISTÁ Pseudotsuga menziesii, douglasii ZÁKLADNÍ INFORMACE O TOMTO DRUHU: Asi 7 druhů rodu douglaska (Pseudotsuga) je rozšířeno v západní části Severní Ameriky (kde roste na pobřeží i v horách až do výšky 3000 m) a ve východní Asii. Douglasky mají rády živné, propustné, čerstvě vlhké půdy, nedaří se jim na podmáčených nebo příliš suchých půdách. Sucho však zvládají lépe než jedle a většina smrků. Je to polostinná dřevina, proto ani v přistínění dolní větve na rozdíl od smrků neopadávají. Nejčastějším zástupcem tohoto rodu u nás je douglaska tisolistá, Menziesova (Pseudotsuga menziesii, douglasii) rostoucí přirozeně zejména v pobřežních oblastech Severní Ameriky, stoupá však i do hor. Do Evropy ji dovezl r.1827 David Douglas. Tato douglaska vytváří statné, vždyzelené jehličnaté stromy s široce kuželovitou korunou a vodorovně odstávajícími hlavními větvemi. Svojí texturou je podobná smrkům nebo jedlím, odlišuje se však svou větší bujností, delšími a křehčími větvemi (odskakují při větru) a jemnými, řasnatě splývavými větvičkami. Dosahuje za příznivých podmínek výšky i přes 100 m a průměru kmene až 5 m, běžná její výška je však kolem 50 m. Její v mládí zelenošedá, hladká borka (s množstvím pryskyřičnatých puchýřků), se ve stáří mění v hluboce brázditou, korkovitou. Svým stářím až 700 let patří mezi dlouhověké dřeviny. Kořenový systém je mohutný, ne však příliš hluboký, riziko vývratů je menší než u smrků. Ploché, měkké a ohebné, svěže zelené jehlice (1,5-3 cm dlouhé), na rubu se 2 bělavými pruhy průduchů, přisedají na větvičku terčíkem a jsou zpravidla 2-řadě uspořádány. Na rozdíl od většiny smrků a jedlí jsou jemnější, po rozemnutí voní po citrusech. Rozdílné jsou i pupeny, které na rozdíl od zaoblených pupenů smrků a jedlí, jsou nápadně štíhlé, dlouze zašpičatělé (až 1 cm). Květy jednopohlavné, samčí šištice úžlabní, válcovité, samičí na konci krátkých větévek. Převislé a nerozpadavé šišky podlouhle vejčitého tvaru (7-10 cm dlouhé) jsou výrazné svými vyčnívajícími trojcípými podpůrnými šupinami (s nejdelším prostředním lalokem) k šišce přitisklými. Prvním rokem dozrávají, otevírají se a vypadávají z nich semena podobně jako u smrků. V parcích arboreta Žampach je douglaska tisolistá zastoupena také kultivarem ´Glauca Pendula´ s křivým, často nahnutým kmenem, výrazně převislými větvemi a modrozelenými jehlicemi, dorůstající do 10 m výšky. Nejvyšší objevená douglaska, když byla poražena, měřila 133 m a průměr kmenu u základu činil 4 m. Byla tak zřejmě nevyšším rostoucím stromem světa, neboť i nejvyšší dosud známá dřevina - sekvoje vždyzelená, měří „pouze“ 120 m. Mezi známými žijícími douglaskami vyniká 98,7 m vysoký exemplář rostoucí v Riderwoodu ve státě Washington. Také v našem arboretu je douglaska dosud nejvyšším stromem. Při pohledu do nesčetných přeslen koruny stromu možná pocítíte závrať z výšky (byť u našeho exempláře rostoucího v horním zámeckém parku se jedná o výšku „pouhých“ cca 45 m). Také na našem exempláři starém cca 150 let si můžete prohlédnout typický kmen douglasek tisolistých shrubě rozpukanou, brázditou, temně černohnědou borkou se světlejšími (oranžovými) trhlinami. Douglaska je hospodářsky nejdůležitější americká jehličnatá dřevina, její pevné dřevo s černým jádrem a zarůžovělou bělí je využíváno zejména v nábytkářství. Také na našem území je douglaska tisolistá nejčastěji pěstovanou cizí dřevinou v lesnictví. Podobným druhem, v severoamerické domovině spíše horským, je douglaska sivá (Pseudotsuga glauca). Tato douglaska (v Evropě od r.1884), dožívající se až 1000 let,roste pomaleji, dosahuje výšky kolem 20 m, má štíhlejší a kompaktnější habitus, její větve směřují (zvláště u mladších jedinců) šikmo vzhůru. Její borka je ve stáří méně brázditá, nekorkovitá. Jehlice méně zřetelně dvouřadé, většinou kratší (1,5 - 2,5 cm dlouhé) a tlustější, bělavě ojíněné. Šišky jsou kratší (5-7 cm dlouhé) a podpůrné šupiny odstávají od plodních téměř v pravém úhlu. V arboretu Žampach byl vysazen také okrasný kultivar tohoto druhu douglasky s modrobílým zbarvením jehlic ´Blue Wonder´, převislý kultivar ´Pendula´ a ´Elegans´ s větvemi zčásti vzpřímenými a zčásti převislými a 3-5 cm dlouhými namodralými jehlicemi. Kultivar ´Moerheimii´ má pak kompaktní habitus a jehličí nápadně namodralé. _________ Více informací o tomto druhu:
FOTOGRAFIE STROMU:
Pseudotsuga menziesii - douglaska tisolistá - jarní habitus (94) |
