| Lützow - články a odkazy různé |   |
|
Zpět na hlavní článek - František Lützow Lützow na olympiádě v Londýně 1908 /poskytl Petr Čada/ (tento soubor na serveru www.uspza - PDF - 14 MB - zde)
Dobrý král Václav v Anglii, článek Magazín Práva, 2004, Miloslav Martínek
/ text článku hovoří mj.o tom, že u hraběte Lützowa na Žampachu se zřejmě poprvé v Čechách zpívala anglická koleda o Dobrém králi Václavovi, rozšířená nejen v zemi svého vzniku, ale i v anglicky hovořících zemích za oceánem/ Začíná slovy, jak dobrý král Václav vyhlédl na svátek svatého Štěpána z okna – Good King Wenceslas looked out on the feast of Stephen...“. V zasněžené krajině zahlédl chudáka, který se v mrazu vydal sbírat dříví. Světec nelenil, vzbudil svého panoše a neprodleně se společně vydali obdarovat chudého vesničana. Tím dobrým králem Wenceslasem byl český svatý Václav a v novinových zprávách o návštěvě anglických fotbalistů se objevily úvahy o královně Anně (1366-1394), dceři císaře římského a krále českého Karla IV., oddaného ctitele svatováclavského kultu. V roce 1382 ji provdali za anglického panovníka Richarda II. (vládl v letech 1366-1400). Spolu se vzpomínkami na vzdálený domov si mohla česká princezna přes La Manche přinést i píseň, která nakonec v Anglii zdomácněla. Cesta české princezny na londýnský dvůr nebyla jednoduchá. Císař Karel měl se svou dcerou poněkud jiné úmysly, když ji už v sedmi letech (1373) zasnoubil s Fridrichem Míšeňským. Sňatek s císařovou dcerou přinášel odměnu za přechodFridrichova otcea dalších představitelů starobylého rodu Wettinů v neustálých válkách na území dnešního Německa na Karlovu stranu. Pokud by k chystanému sňatku nedošlo do osmi let, měli Míšenští obdržet jako náhradu do zástavy města Louny a Most. Císař Karel zemřel (1378) a jeho syn a následník Václav IV. musel řešit choulostivý diplomatický problém, když se na naléhání svých spojenců na mezinárodním jevišti rozhodl provdat svou sestru za anglického krále. Mocenské poměry v Evropě komplikoval spor dvou papežů, zvolených roku 1378. V Římě sídlil Urban VI. (na jeho straně stál Václav IV. v roli krále římského) a z Avignonu vládl svým ovečkám Kliment VI. Anglický sňatek Václavovy nevlastní sestry měl posílit pozice římského nositele papežské tiáry. Jenže tu byl míšeňský závazek a markrabě Fridrich se nehodlal vzdát slibovaného odškodnění. Několik let trvalo Václavovi než zaplatil za otcův závazek a zachoval tak Louny a Most České koruně. Evropské dějiny však nečekaly a římskému králi Václavovi Lucemburskému, jehož rodinu po desítky let svazovalo spojenectví s Francií, se nabízela možnost stát se zprostředkovatelem k uzavření míru mezi Francií a Anglií. Koncem února 1381 se v (belgických) Bruggách sešlo české poselstvo s anglickými zástupci a na konci března se společně vydali do Londýna, kde byla v květnu 1381 vyhlášena úmluva o spojenectví českého a anglického krále. V Čechách zatím chystali pro nevěstu bohatou výbavu. Nechyběl v ní krásně zdobený evangeliář, skromně vyhlížející opis kroniky tak řečeného Dalimila i zlatníky zhotovená koruna, která se později stala ozdobou klenotnice bavorských králů v Mnichově. Princezna Anna s početnými průvodci se musela zdržet v Bruselu, neboť se proslýchalo (jak popisuje ve své Kronice stoleté války Jean de Froissart), že „dvanáct lodí mocně osazených Normandskými křižují mezi Calais a Holandskem a že mají od francouzského krále a jeho rádců příkaz, aby ji (Annu) unesli.“ Nevěstin strýc Václav, jenž vládl v Lucembursku, vynaložil nemalé diplomatické úsilí a v Paříži získal glejt, který uvolňoval české princezně cestu přes Kanál. Za příznivého větru přeplula se svým doprovodem úžinu mezi Calais a Doverem a pokračovala přes Canterbury do Londýna, kde ji očekávalo slavnostní přijetí: „Dvacátého dne po Velké noci (tj. 18. ledna 1382) se slavil sňatek Anny České s králem Anglie, a to v kapli Westminsterského paláce. Krátce po sňatku doprovodil král Richard královnu do Windsoru a žili pak spolu velmi šťastně,“ napsal Jean Froissart. Francouzský kronikář poněkud přehlíží dramatické střety Richarda II. s anglickou šlechtou, která se obracela i proti královně Anně (1386), zvláště když neplnila svůj dynastický úkol a nepřinášela anglickému trůnu dědice. V historické tradici se stala „dobrou královnou Annou“ a její postavu proslavil anglický básník Geoffrey Chaucer, když jí věnoval prolog své Legendy o ženách. Podobně jako účastníci slavnosti na Staroměstské radnici z května 1911, uvažoval již před lety hrabě František Lützow, zastánce autonomního postavení Českého království v rakousko-uherském mocnářství, při návštěvě jisté anglické dámy na jeho východočeském zámku Žampach (nedaleko Ústí nad Orlicí). Tenkrát zapěla vánoční píseň o dobrém králi Václavovi a hrabě Lützow, který měl anglickou matku, milou dámu požádal, aby mu napsala slova pozoruhodné vánoční písně. Pochlubil se dvornímu radovi Josefu Kalouskovi, který jej o prázdninách 1899 navštívil. Profesor Kalousek, který patřil k předním znalcům starších českých dějin, rozeznal ve verších zjevnou podobnost se Svatováclavskou legendou, kterou sepsal Karel IV., i s některými kronikářskými zprávami, pocházejícími ze 14. století, mj. Dalimilem a Přibíkem Pulkavou z Radenína. S jeho textem se shodují slova anglické koledy, jimiž Václav vyzval svého panoše, aby se zahřál v jeho stopách: „Vkročil v šlépěje svého pána, kde sníh ležel zmáčknutý; teplo bylo právě v drnu, jejž světec tlačil“, veršoval poněkud neuměla prof. Kalousek. Nadšeně napsal pro Časopis musea Království českého (1900) článek, v němž konstatoval, že „Anglická píseň o dobrém králi Václavovi vznikla tedy z legendy Karlovy, a to nejspíš již na sklonku 14. století.“ Zvláštní otisk svého článku zaslal svému učenému příteli W. R. Morfillovi do Oxfordu, ale dočkal se zklamání. Z dopisu anglického slavisty se dověděl, že „píseň o niž jde, jest zcela nová, složená teprv asi před padesáti lety. Složil ji anglikánský duchovní, reverend John Mason Neale, jenž žil v letech 1818-1866“. Další duchovní Thomas Helmore složil nápěv a píseň o dobrém králi Václavovise dostala do sbírek anglických vánočních koled někdy kolem roku 1856. „Stačilo několik málo desetiletí, aby píseň zbrusu nová s cizím námětem u Angličanů zlidověla,“ konstatoval zklamaný prof. Kalousek Zbývala otázka z jaké předlohy čerpal anglikánský duchovní cizokrajný námět. Šťastnou náhodou dostal pan profesor do ruky drobný spisek o pouhých osmi stránkách s česko-německo-latinskou básní Svatý Václav a Podivín. V roce 1847 ji sepsal a vydal ve prospěch obyvatel městečka Deštná v jižních Čechách, které v roce 1846 v krátké době třikrát postihl požár, profesor malostranského gymnázia Václav Alois Svoboda-Navarovský (1791-1849).Patřil do okruhu vlastenců kolem Václava Hanky a spolu s Hankou je podezírán ze spoluautorství Rukopisu královédvorského. Svobodova rozvláčná báseň má 26 strof rozdělených do tří oddílů a stejně jako Nealova anglická verze začíná Václavovým vlídným pohledem na chatrče v podhradí, které v budoucím světci vzbudí touhu donést chudákům, kteří v nich bydlí, „pokrmy a dříví“. Čtenářům odhaluje postavu Václavova panoše, který jej doprovázel na cestě za milosrdenstvím: „Podivíne, služebníku, z lože vstaň, ven půjdeme. Jak ten havran poustevníkům nuzným krm poneseme.“ Blahoslaveného Podivena, popisují legendy i pozdější kronikářská vyprávění jako předního Václavova rytíře, který „byl účastníkem a společníkem všech skutků, které mučedník (Václav) prve konal,“ napsal o něm autor Kristiánovy legendy. Podle legendisty Kristiána uprchl zarmoucený Podiven po Václavově zavraždění (929 nebo 935) „k Němcům a tam žil ve vyhnanství“. Vrátil se teprve za drahný čas a zabil muže, kterého pokládal za vůdce Václavových vrahů. Rozlícený bratrovrah Boleslav Ukrutný nechal Podivena pronásledovat. Knížecí ozbrojenci dostihli Podivena v lese nedaleko Staré Boleslavi a na místě jej oběsili. „Visel tam po tři léta; ani pták, ani dravá šelma, ba ani přirozený rozklad a hniloba lidského těla se ho nedotkly, nýbrž jakoby žil nehty a vousy mu vyrostly a jeho vlasy zešedivěly až k úplné bělosti.“ Pozdní pověst, jež se objevila v pobělohorské době, spojuje Podivenův příběh se slavnou staroboleslavskou Madonou, ochránkyní České země. Podle tradice zachránil Václavův věrný průvodce zlatou madonu, kterou světec nosil na krku a předtím než jej chytili ji ukryl do písku v lese.Po dlouhé řadě let, údajně v době vlády krále Vladislava II. (tj. v letech 1140-1172)ji vyoral sedlák, jenž obdělával pole na místě bývalého lesa. Zázraky, které malý medailon(podle uměleckých historiků však boleslavská pochází z počátku 16. stol.) způsobil, povýšily Madonu staroboleslavskou na ochránkyni (tzv. paladium) České země a vynesly blahoslaveného Podivena mezi patrony, zpodobněné na průčelí mariánské katedrály ve Staré Boleslavi. Epizoda z Václavova a Podivenova života byla pro pražského profesora i pro anglikánského duchovního především výzvou k následování, neboť jak se zpívá na konci anglické koledy:„kdo nyní oblaží chudého, najde i sám blaženost.“ Výkřiky „Dvacátého dne po Velké noci (tj. 18. ledna 1382) se slavil sňatek Anny České s králem Anglie, a to v kapli Westminsterského paláce,“ zapsal Jean Froissart v Kronice stoleté války.„Stačilo několik málo desetiletí, aby píseň zbrusu nová s cizím námětem u Angličanů zlidověla,“ Blahoslavený Podiven byl podle Kristiánovy legendy „účastníkem a společníkem všech skutků, které mučedník (Václav) konal“. Wikipedie - otevřená encyklopedie: http://cs.wikipedia.org/wiki/Franti%C5%A1ek_L%C3%BCtzow http://wapedia.mobi/cs/Soubor:Frantisek_Lutzow_1898.png Canadian Libraries (Internet Archive Canada) : http://www.archive.org/stream/bohemiancechbibl00capeuoft#page/200/mode/2up 04.04.2010 Milan Kocourek - spolupr. ČRo 1 ve Velké Británii, možnosti pamětní tab Fr. Lützowa v Londýně, náhled tab-zde sada-zde http://www.rozhlas.cz/radiozurnal/osoby/_osoba/160 jako pdf soubor Milan Kocourek, Dějiny sokola Londýn, 1990, titul knihy - zde Zpráva - dopis o výsledku jednání na ambasádě v Londýně - mail
více fotografií z návštěvy na Žampachu - zde tisková zpráva z návštěvy Milana Kocourka na www deníku - zde Český šlechtic hrabě Lützow a USA v díle Sabath, Adolph Joachim, 1866-1952 Citace z přednášky L. z roku 1904 na Harvardu: http://moeticae.typepad.com/mi_contra_fa/blind-king-john.html The life times of Master John Hus: http://www.archive.org/stream/lifetimesofmaste01lt#page/n9/mode/2up Království české, za redakce J.V. Práška, Published 1907: http://www.archive.org/stream/krlovstvesk06broduoft#page/520/mode/2up
|
