TAB. 14b  [jpg]  1,5 MB  TAB.14b  [pdf]  1,5 MB

Rod magnolie obsahuje asi 120 druhů s přirozeným rozšířením ze 2/3 v subtropickém až tropickém pásmu jihovýchodní Asie a z 1/3 na jihovýchodě Severní Ameriky. Vesměs se jedná o teplomilné dřeviny vyžadující chráněné stanoviště, pro něž jsou optimální humózní, mírně kyselé půdy. Na vápenatých stanovištích trpí chlorózou, kterou lze eliminovat opakovanou zálivkou organickými sloučeninami železa. Optimálnější je pro ně slunné stanoviště, polostín zvládají, ale méně kvetou. Některé druhy bývají citlivé k pozdním mrazíkům.

Jsou to většinou statné keře nebo stromy rozkvétající brzy z jara a to buď před nebo až po vyrašení listů.


Mezi nejkrásnější ozdoby našich zahrad patří zejména druhy, jejichž nádherné, veliké, jednotlivé, terminální květy se objevují před vyrašením listů. Barva těchto květů se pohybuje v široké paletě odstínů od bílé přes různé tóny růžové až do fialova. Velikost může být i více než 25 cm v závislosti na druhu. Po odkvětu jsou ozdobou magnolií šišticovitá souplodí obsahující velká červená semena, která po otevření visí z šištice na dlouhých poutkách. Také listy jsou velmi dekorativní, zejména svou velikostí, která bývá u některých druhů až 60 cm, tyto listy jsou jednoduché, střídavě postavené, celokrajné. V zimním období pak vynikají magnolie svými velkými plstnatými pupeny.

V parcích arboreta Žampach je magnolie zastoupena několika svými druhy. V této horní části parku je jich vysazena většina a jsou to následující:
(další informace k rodu magnolie – na stanovišti č. 15)

* před olistěním kvetoucí:
Magnolie Soulangeova (Magnolia x soulangeana) je nejznámější magnolií pěstovanou u nás. Jedná se o křížence, který vznikl na zahradě pana Soulange-Bodina blízko Paříže a poprvé vykvetl kolem r. 1826. Tento rozvětvený, 3 - 5 m vysoký a 4 – 5 m široký keř je většinou zavětvený až k zemi. Jeho až 15 cm velké, vzpřímené květy zvonkovitého tvaru vykvétají na jaře ještě před rašením listů v březnu až květnu a jsou zbarveny uvnitř zpravidla bělavě, zevně světle narůžověle. Někdy je pozdní mrazy spálí a květy zhnědnou. Kožovité listy jsou až 20 cm dlouhé, ke špičce zúžené. Na podzim dozrává 6 – 10 cm dlouhé souplodí, jehož chlopně v době zralosti uvolňují oranžová semena. Tento druh je méně náročný na úrodnost půdy a sucho snáší nejlépe ze všech magnolií. V horní části areálu je tato magnolie zastoupena kultivarem ´Lennei´ (původem v Itálii 1850), který má květy narozdíl od základního druhu vně velmi tmavě purpurově červené.


Další magnolií výraznou svým květem před listy, je z této horní části areálu magnolie vrbolistá (Magnolia salicifolia), původem z Japonska, která vytváří štíhlý strom (později i širší) o výšce do 10 m, nebo jen velký keř. Její bělavé vonné květy, až 10 cm široké, se objevují již v březnu až dubnu. Listy má podlouhlé, o délce 5 – 15 cm, zašpičatělé. V růžovém souplodí se vytvářejí šarlatová semena.

Tuto část areálu zdobí také hybridní kříženec označovaný jako Magnolia ´Wadas Memory´, někdy též jako Magnolia salicifolia 'Wada's Memory'. Od předešlého se odlišuje svým hustým, vzpřímenýmvzrůstem a bílými, , v dospělosti až zelenavými, do 16 cm širokými květy.

* po olistění vykvétají:
Z Japonska a střední Číny byla k nám introdukována efektní magnolie obvejčitá (Magnolia obovata, hypoleuca), která je v domovině až 25 m vysokým stromem, s poměrně široce rozložitou korunou, u nás většinou pouze keřovitá. Její až 40 cm dlouhé listy mají dle názvu obvejčitý tvar a jsou deštníkovitě nahloučené na koncích výhonů. V květnu až červnu vykvétají krémově bílé, vně jemně růžové, až 15 cm květy, které jsou velmi vonné. Až 20 cm dlouhé souplodí je šarlatově červené.


Z východní části USA pochází magnolie přišpičatělá (Magnolia acuminata), což jestrom až 30 m vysoký, u nás většinou do 15 m. Podlouhle vejčité listy, až 25 cm dlouhé, se na podzim barví nádherně zlatožlutě. Květy se objevují později než listy, občas i současně a to v červnu až červenci a jsou žlutozelené, 5 – 10 cm velké. Souplodí je červené, do 10 cm.


V Číně a Japonsku přirozeně roste magnolie Sieboldova (Magnolia sieboldii), v domovině 10 m vysoký strom, u nás 3 m keř s listy obvejčitými, až 15 cm dlouhými, špičatými, na bázi zaoblenými. Vonné bílé květy, až 10 cm široké, jsou převislé a vykvétají v červnu až červenci, následné souplodí vejcovitého tvaru je 2 – 8 cm dlouhé.


Západočínská magnolie Wilsonova (Magnolia wilsonii) s rozměry podobnými předcházející, má podlouhle vejčité, zašpičatělé listy, 5 – 20 cm dlouhé. Její vonné bílé květy miskovitého tvaru, až 12 cm široké jsou ozdobené karmínovými nitkami a vykvétají v červnu po listech. Souplodí je válcovité, až 10 cm dlouhé.

______
Magnolie patří mezi dřeviny, které se celkem obtížně množí, proto i jejich cena bývá vyšší. Kromě běžných způsobů jejich množení, jakými jsou řízkování a hřížení, se stále více s úspěchem používá množení pomocí tkáňových kultur, kdy se na živném podkladu ve sterilních podmínkách z kousku tkáně vyvíjí celá nová rostlinka.

Byť magnolie pocházejí z výše zmíněných oblastí, jsou do jisté míry spjaté s Francií. Byly totiž pojmenovány po Pierru Magnolovi, řediteli botanické zahrady v Montpellieru, žijícím na přelomu 17. a 18. století.

Magnolie Sieboldova - Magnolia sieboldii - detail květu	Magnolie Sieboldova - Magnolia sieboldii - souplodí	Magnolie Sieboldova - Magnolia sieboldii	Magnolie Soulangeova -Magnolia x soulangeana ´Lennei´
Magnolie Wilsonova - Magnolia wilsonii	Magnolie obvejčitá - Magnolia obovata - květ	Magnolie obvejčitá - Magnolia obovata	Magnolie přišpičatělá - Magnolia acuminata - souplodí
Magnolie přišpičatělá - Magnolia acuminata	Magnolie vrbolistá - Magnolia salicifolia - květ	Magnolie vrbolistá - Magnolia salicifolia -šišticovité souplodí	Magnolie vrbolistá -Magnolia salicifolia 'Wada's Memory'