Tento rod zahrnuje okolo 120 – 150 druhů listnatých opadavých stromů a keřů přirozeně rozšířených v mírném pásmu severní polokoule. Jeřáby jsou ozdobné svým olistěním, květy, květenstvími, plody a někdy i zajímavou borkou. Listy mají jednoduché nebo složené (lichozpeřené), na bázi řapíku s palisty. U některých druhů se v podzimním období nádherně vybarvují. Květy bílé nebo žlutavé, ojediněle i světle růžové, složené v mnohočetných chocholičnatých latách, typicky velmi výrazně a silně voní až zapáchají. Plody jsou nevelké malvice různých tvarů a různého zbarvení (červené, oranžové, žluté, bílé i hnědavé), lidově nazývané jako "jeřabiny".

Skupina jeřábů se složeným listem:

Nejběžnějším evropským druhem, je jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia), který osídluje nejen Evropu, ale i Malou Asii a Západní Sibiř. Tyto okolo 15 m vysoké stromy mající někdy spíše podobu keřů, jsou skutečnou ozdobou naší podzimní krajiny. Borka je tenká, hladká a lesklá, pouze u jedinců starých nebo rostoucích v drsných klimatických podmínkách hrubší, nepravidelně rozpraskaná, při okrajích se pouze svinující. Jejich listy jsou 12 – 23 cm dlouhé, lichozpeřené, složené z kopinatých lístků s pilovitým okrajem. Malvice bývají živě oranžovočervené až sytě červené, kulovité, menší než 1 cm. Jsou jedlé, ale mají nepříjemně nahořklou chuť. Chutné sladkokyselé, 1 cm velké plody má Sorbus aucuparia ´Edulis´, označovaný též jako "jeřáb sladkoplodý" nebo "jeřáb moravský", který je u nás běžně pěstován jako ovocná dřevina. Z okrasných kultivarů jeřábu ptačího je v arboretu zastoupen Sorbus aucuparia ´Pendula´ s převislými větvemi.

Hlavní rozdíl mezi Sorbus aucuparia a Sorbus aucuparia ´Edulis´ je v listech. S. aucuparia, má pilování po celém okraji listu a S. a. ´Edulis´, má pilování pouze do poloviny listu. Dle tvaru a barvy plodů je nelze rozlišovat.

Jeřáb oskeruše (Sorbus domestika) je příbuzným druhem, rozšířeným v jižní Evropě, severní Africe, Malé Asii a Íránu. Jsou to nádherné dlouhověké stromy dorůstající 15 – 20 m výšky, s rozkladitou korunou a hruběji rozpraskanou borkou. Listy na první pohled připomínají listy jeřábu ptačího - jsou lichozpeřené, s pilovitými lístky a přibližně stejně velké. Rovněž květy a květenstvími se podobá předchozímu druhu. Zato malvice jsou 2 - 4 cm velké, jablkovitého nebo hruškovitého tvaru, žluté, někdy s načervenalým líčkem, jedlé a v době zralosti chutné. I tento druh byl na Moravě a ve středních Čechách příležitostně pěstován jako ovocná dřevina. Jejich plody se zpracovávají na sušené ovoce, povidla a k výrobě pálenky "oskerušovice". V dnešní době jsou jeřáby oskeruše spíše vzácností a v regionech jejich dřívějšího výskytu jsou vyvíjeny snahy o jejich znovunavrácení do volné krajiny. Své uplatnění by mohly nacházet i v sadových úpravách, a to zejména jako velice zajímavé soliterní stromy. Také „oskeruši“ si můžete prohlédnout v našem arboretu.

Do skupiny jeřábů s jednoduchými listy se řadí:

Jeřáb muk (Sorbus aria) rozšířený pouze ostrůvkovitě v západní, střední, jižní a jihovýchodní Evropě. Stromy, někdy jen keře dorůstající výšky okolo 18 m. Listy jsou celokrajné, eliptické, až 10 cm široké a 15 cm dlouhé, nepravidelně pilovité, na líci temně zelené a lesklé, na rubu bíle plstnaté. Tento výjimečný znak zvyšuje dekorativní hodnotu tohoto druhu. Malvičky jsou oranžově červené, hnědavě tečkované.

Jeřáb prostřední (Sorbus intermedia) je přírodním křížencem jeřábů ptačího a muku, přirozeně rozšířený v jižní Skandinávii, severním Německu a Skotsku. Listy nesou znaky rodičovských druhů – jsou peřenolaločné až peřenodílné, výrazněji v bazální části listové čepele (dědičný „přechodový“ znak). Malvičky oranžově červené, oválné, až 1,2 cm dlouhé.
Jeřáb břek (Sorbus torminalis) tvarem svých listů na první pohled vzdáleně připomíná listy javorové – cca 12 cm dlouhé, peřenolaločné až peřenodílné, s 5 – 7 laloky, na líci tmavě zelené, lesklé, na rubu světle zelené. Malvičky jsou oválné, hnědavé, světle tečkované. Přirozeně se vyskytuje v Evropě, okrajově zasahuje do oblastí Malé Asie a severní Afriky.