:: hradní kopec se zříceninou hradu Žampach z konce 13. stol. (vrch 545,7 m.n.m.) ::
Hrad Žampach byl postaven při kolonizaci podhůří Orlických hor. První nepřímá zmínka o existenci hradu je ve Zbraslavské kronice. K roku 1308 je zde popisováno pustošení klášterního majetku u Lanškrouna, Ústí nad Orlicí,Třebovéa okolních statků Ješkem řečeným ze Šildberka, Janem Vusthubem, Petrem ze Žampachu (v latinském originále psáno Petr de Sandbach), Jenišem ze Supí Hory (z Kyšperka), Bohuňkem ze Šumberka, Vítkem ze Švábenica Oldřichem z Brandýsa, vesměs sousedy východočeského majetku kláštera. Klášter si musel pokoj pro tento svůj majetek vykoupit částkou 300 hřiven stříbra, z nichž Petr ze Žampachu obdržel 60.
Podle tohoto i dalších pramenů zněl původní německý název hradu Sandbach, t.j. „písčitý potok“, z něho pak vznikl český název Žampach.
Jméno zakladatele hradu ani jeho rod nejsou známy. Je pravděpodobné, že zakladateli byli jeho první známí majitelé, kteří hrad drželi na začátku 14. století - rodina, která na svém štítě měla loveckou trubku. Potomci této rodiny, která se značně rozvětvila již ve 14. století, ještě v 18. století považovali Žampach za kolébku svého rodu.
Petr ze Žampachu je ještě několikrát uváděn v soudobých pramenech. K roku 1312 je v půtce mezi Pušovci s pány z Potštejna a jejich přáteli zmínka o Křezislavovi ze Žampachu, který se postavil na stranu Potštejnských, svých sousedů. Další příslušníci této rodiny, která se ve 14. století rozdělila na několik větví, jsou už uváděni pouze jako majitelé některých okolních statků, nikoliv Žampachu (pozdější Hložkové ze Žampachu a Koldové ze Žampachu).
Někdy po roce 1312 se Žampachneznámým způsobem dostal do držení královské komory. Jan Lucemburský udělil hrad „Samboch“ Jindřichovi mladšímu z Lipé, který vydal 23.3.1324 zápis, že drží Žampach jako léno královské. Po smrti Jindřicha mladšího z Lipé držel jeho syn Jindřich společně se svými strýci rozsáhlé a výnosné statky v Čechách a na Moravě. Roku 1346 došlo k rozdělení statků. Panství Lipnické, Žampach, Polná, Německý Brod a ještě některé statky tvořily třetí díl, který zůstal i nadále spojen s prvním a čtvrtým dílem, takže Žampach drželispolečně již výše zmiňovaní bratři Pertolt a Čeněk a jejich synovec, Vyšehradský probošt Jindřich. V rodinných záznamech pánů z Lipé je zápis o tom, že roku 1347 byly jejich hrady Rataje a Žampach zastaveny za 2000 kop grošů. Je možné, že byly zastaveny Janovy ze Smojna řečenému Pancíř, který je uváděn jako držitel Žampachu, nelze však vyloučit, že Jan ze Smojna získal Žampach jiným způsobem později.
Loupeživý rytíř Jan ze Smojna je nejznámějším držitelem hradu a jeho osudy dlouho přežívaly v lidových pověstech. Jan ze Smojna byl Karlem IV. za statečnost pasován na rytíře a vyznamenán zlatým řetězem. Jako pán na Žampachu však začal přepadat kupce i pokojné obyvatele. Proto se proti němu vydal Karel IV., Žampach dobyl a Pancíře oběsil. Palacký tuto událost popisuje takto: „...Zejména ze hradu Žampachu rytíř Jan ze Smojna veliké působil lidu pokojnému zádavy, netoliko kupecká zboží, ale i lidi zajímaje, a výkupné na nich vydíraje. Poněvadž chodil stále obrněný, slul u lidu obyčejně jen „Pancéř“; pro udatnost neobyčejnou byl od Karla IV. na rytířství pasován i poctěn zlatým řetězem. Nyní, když císař sám vydal se proti němu do pole, podařilo se netoliko přemoci rotu jeho, ale i jeho samého zajmouti a uvězniti; když pak ho přivedli před Karla, hodil mu tento provaz, jímž oběšen býti měl, okolo krku, právě, že nemívá vždy zlatých řetízkův na rozdávání.“ Podle jiné verze ho Karel IV. nechal oběsit na tom zlatém řetěze, který mu sám za statečnost daroval.
Majetek Jana ze Smojna připadl králi, který ho na přímluvu nejvyššího maršálka Čeňka z Lipé a pana Beneše z Vartemberka daroval Čeňkovi z Potštejna, který se stal praotcem pánů Žampachů z Potštejna. Darovací list byl napsán 28.8.1367, k vlastnímu daru však došlo dříve, protože Čeněk držel panství již roku 1361.
Čeněk z Potštejna, je naposledy uváděný roku 1376. Měl tři syny: Jana ze Žampachu, Mikše z Jaroslavic a Vácslava z Krčína. Žampach dostal, jak je zřejmé již z predikátu, Jan. Poprvé je zmiňován roku 1378, zemřel bez dědiců v roce 1395. Jehodědicem se stal jeho bratr Mikeš, který již 11.11.1395 zpečetil list, kterým dával na základě přání zesnulého almužnu klášteru Orlík (dnes Klášterec n/O.) s tím, že mniši musí sloužit šestkrát do roka slavné mše. Roku 1415 přivěsil svou pečeť ke stížnému listu do Kostnice. Poslední zpráva o něm je z roku 1421, kdy se zúčastnil Čáslavského sněmu. Protože byl na straně husitů, poplenili roku 1421 Slezané a někteří sousední čeští páni krajinu kolem Žampachu a Litic. Kde Mikeš zemřel, není známo, roku 1427 však již byl mrtev.
Jako majitel Žampachu je v tomto roce doložen Jan Městecký z Opočna, který držel i hrady Lichtenburk, Lanšperk a Frymburk. Jan z Opočna, který střídal stranu husitskou a katolickou podle toho, která měla zrovna větší moc, byl v době, kdy držel Žampach, přívržencem strany katolické.Na hradě ponechal vedle své vlastní čeledi i původní čeleď Mikuláše ze Žampachu. Mezi oběma skupinami došlo roku 1429 ke sporu, když čeleď pánů ze Žampachu chtěla postoupit hradJanovi Žampachovi z Potštejna, který byl snad Mikšovým synem. Po zásahu sirotků se jim to podařilo.
Jan Žampach z Potštejna, který byl přívržencem strany pod obojí, je uváděn roku 1433 v Praze, roku 1448 spolu s Čeňkem ze Žampachu v poděbradském vojsku při obsazení Prahy. Roku 1452 nechal postavit v Klášterci kámen se svým erbem, s erbem své manželky Markéty (hvězda), své matky (ostrve) a erbem Kunštátským. Ve druhé polovině 15. století je genealogie pánů ze Žampachu dosti nejasná, protože až do roku 1514 mají všichni majitelé hradu jméno Jan. Roku 1483 pečetil Jan z Potštejna na Žampachu privilegia Brandýských, která jim udělil Jan Kostka z Postupic. Další Janové jsou uváděni k letům 1488 (Jan mladší s manželkou Eliškou ze Zastřízl), 1508 a 1513. Ve druhé polovině 15. století došlo pravděpodobně ke stavebním úpravám hradu nebo k jeho přestavbě. Určitě došlo minimálně k úpravám paláce. Dokladem je zpráva zachovaná u KarlaBienenberka o kameni na jihovýchodním nároží hradního paláce, na němž četl Bienenberk letopočet 1469.
10. října 1513 zastavil Jan pro velké dluhy hrad Žampach s dalším zbožím Burjanovi Trčkovi z Lípy a na Lipnici za 3288 kop grošů s tím, kdyby on nebo jeho dědici hrad vyplatili, bude jim vrácen i se všemi svršky a nábytkema pokud by se na majetku stala nějaká škoda, bude zástavním držitelem nahrazena. Burjan Trčka z Lípy postoupil svá práva k Žampachu Haimanovi Krušinovi z Lichtemburka (vklad do desek zemských 10. října 1519), Haiman 28. května 1521 Vojtěchovi z Pernštejna.
Dne 12. ledna 1539 si Janovi synové rozdělili dědictví po otci. Zdeněk ze Žampachu, kterému při dělení připadl hrad, Žampach vyplatil. Celé zboží bylo však v tak špatném stavu, že si pozval komorníka desek zemských Václava ze Šonova, aby provedl ohledání. V deskách zemských se dochoval popis předhradí Žampachu a hrádku Chudoba, který k Žampachu patřil.
Zdeněk ze Žampachu se snažil získat náhradu za zpustlé zboží soudním sporem s Janem z Pernštejna, který přebral majetek jako dědictví po svém bratrovi Vojtěchovi roku 1534. Soudní pře se však táhla až do roku 1547, kdy vypršely lhůty a spor byl ukončen, aniž Zdeněk něčeho dosáhl.
Zdeněk ze Žampachu zemřel roku 1562. Zůstali po něm synové Jan Burjan, Vilém, Hynek, Karel a Čeněk, z nichž byl plnoletý pouze Jan Burjan, který spravoval zboží až do roku 1568, kdy bylo dědictví rozděleno mezi 4 bratry (Hynek mezitím zemřel). Žampach s dvorem poplužním „pod zámkem“ a dalším zbožím dostal Vilém, který je prodalroku 1569za 10 000 kop grošů českých ostatním bratřím. Jan Burjan brzy potom zemřel. Protože špatným hospodařením zadlužil majetek svůj i svého nezletilého bratra Čeňka, který spravoval, museli bratři Čeněk a Karelroku 1574 Žampach prodat. „Zámek Žampach s hradem při něm Chudobou, s dvorem poplužním s poplužím pod zámkem Žampachem“ a další zboží koupiliJan starší ze Žerotína na Náměšti a Adam Bukovský z Hustířan. Oba majitelé se pak mezi sebou podělili tak, že Žampach zůstal ve vlastnictví Adama Bukovského.
Adam zemřel roku 1591, majetek zdědili jeho synové Otík, Vladislav a Mikuláš, z nichž majetek spravoval jako nejstarší Otík. Ještě téhož roku se však nechal vyplatit nezletilý Mikuláš, takže Žampach drželi společně Otík a Vladislav. Otík zemřel roku 1602. Majetek spravoval Vladislav i za nezletilé Otíkovy děti Adama Bohuslava, Jana Otíka a Annu Marii, které mezi lety 1612 - 1614 vyplatil a zůstal pak sám majitelemŽampachu. Zemřel někdy po roce 1615, kdy je naposledy uváděn jako pán na Žampachu. Jeho dědicem se stal Jan Otík Bukovský z Hustířan, uváděný jako pán na Žampachu roku 1620, který celé zboží prodal 25. ledna 1626 Fridrichovi staršímu z Oprštorfu, Dubu a Frydštejna na Přestavlcích. Výslovně se uvádí zámek Žampach s hradem při něm Chudobou (Chudoba ani Žampach nejsou uváděny jako pusté), se dvorem pod týmž zámkem.
Fridrich ve své závěti sepsané 16. října 1629 jako bezdětný odkázal všechno své zbožířádu tovaryšstva Ježíšova, koleji Novoměstské Pražské. Stanovil si podmínku, aby, pokud bude založena kolej v Hradci Králové, připadl majetek této koleji, pro niž koupil v Hradci 5 domů. Fridrich zemřel roku 1630 a majetek připadl nově založené hradecké koleji. V jejím držení byl až do zrušení řádu.
Během třicetileté války byl dvůr i hrad několikrát napaden. Roku 1634 byl dobýván a zapálen dvůr, roku 1639 byl hrad dobyt a vyloupen Švédy, roku 1648 císařskými. Po třicetileté válce již hrad pravděpodobně nebyl opravován, poprvé je uváděn jako pustý v polovině 17. století.
Zůstala zde funkční pouze hradní kaple sv. Kříže, kterou nechal hradecký rektor Tobiáš Reichel v roce 1672 opravit kamenem získaným ze zdiva opuštěného hradu.
Roku 1672 přistoupili Jezuité k výstavbě rezidence. Jako stavební materiál byl pravděpodobně používán i kámen z hradu. Mezi lety 1699 a 1701 byla vystavěna na zámku kaple sv. Bartoloměje. Ke kapli sv. Kříže se pak vodívaly slavné průvody dvakrát do roka na den Nalezení a Povýšení sv. Kříže. Po zrušení řádu byla zchátralá kaple prodána 29. října 1787 Vácslavovi Kněžkovi, písaři v Žampachu. Nový majitel kapli zbořil a starý kříž daroval kostelu v Písečné. Tento kříž se zde ukazuje dodnes, jeho odborné umělecko historické posouzení však zatím nebylo provedeno.
Ještě na konci 18. st. stály ještě na Žampachu vysoké zdi, které sloužily jako zdroj stavebního materiálu pro stavby v okolí. Dochovala se zpráva, že při jejichž bourání přišel o život jeden z dělníků.
Po zrušení jezuitského řádu se stal Žampach státním majetkem (v roce 1773 připadl náboženskému fondu), v roce 1806 ho koupil Roch ze Schönlinden, v roce 1817 František Wünsch, jehož dědicové Arnošt a Anna Wünschovi ho prodali roku 1822 Vácslavovi Novákovi. Po něm majetek držel od roku 1823 jeho vnuk Jan Novák. Zadlužený statek koupil 13. února 1841 Jan David Storch. Po dědickém vypořádání po Janu Davidovi koupil majetek 16. června 1859 kníže Alfons Chimay, od jeho dědiců ho zakoupil roku 1869 Jiří Parisch. Poté se rychle po sobě vystřídali v roce 1870 Jindřich Küstner, 1871 Heliodor Heindl, ještě téhož roku František Chleborád, 1872 Dr. Edvard Eiselt a František, rytíř v. Hopfen.
V roce 1884 koupila zámek Anna Gustava z Lützovů, manželka Františka Lützova, rakouského diplomata a znalce české historie. Manželé Lützovovi nechali na konci 19. století upravit hradní areál. Byla zde postavena dnes již zaniklá dřevěná rozhledna a lávka spojující předhradí a vlastní hrad a byla provedena konzervace zbytků zdiva. Po smrti Anny Gustavy Lützovové v roce 1933 zdědila zámek a další majetek Henrieta Campo-Franco, které byl roku 1945 konfiskován.
